Velká sexuální revoluce

S příchodem devadesátek se do Prahy dovalili The Rolling Stones. A rovněž přišel čas absolutní svobody médií a slova, o které si dnes můžeme nechat zdát. A taky došlo na velkou sexuální revoluci; ostatně, jak zpívala kapela Lucie ve svém megahitu z alba Lucie in the Sky (1991): „Sex je náš, dělá dobře mně i tobě.“

Pomineme-li pornofilmy, jako první naskočila na sexuální vlnu společnost PK 62, která uvedla na trh barevné magazíny Extáze, Fantastic a především Leo. Společnost expandovala i na zahraniční trhy, proto si mohla postupem času dovolit vedle nákupů zahraničních obrázků, ke kterým se psaly české texty, vlastní produkci. Mimochodem, mezi nejlepší sexy textaře tehdy patřil zpěvák thrashmetalové kapely Kryptor Marcel Pípa Novotný, který před časem oslavil hudební comeback. Postupem času začalo Leo oslovovat celebrity, opravdu úplně všechno ukázaly tehdejší hvězdy první kategorie Kateřina Kornová a moderátorka hitparády ESO TV Nova Tereza Pergnerová. Vrchol přišel v roce 2003, kdy se pro LEO svlékla Miss České republiky 2001 Diana Kobzanová. Za na svou dobu astronomický honorář, hovořilo se o částce 5 000 000 korun, Miss obětovala korunku a riskla soudní popotahování ze strany silně zhrzeného šéfa Miss Miloslava Zapletala. Její jméno bylo nakonec ze seznamu vítězek odstraněno.

Nástup trhu

Na začátku 90. let minulého století šéfoval mravnostnímu oddělení pražské policie legendární major Petr Vosolsobě, který mě častokrát brával na kontrolu svých sexy oveček. Ještě rok po revoluci se prostitucí na plný pracovní úvazek živilo pár desítek dívek a dam, které se rychle přeorientovaly na tržní prostředí. Zatímco běžné holky „šlapaly“ v Perlovce a Skořepce za pár stovek na číslo, elita vyžadující za hodinu sexu i 300 tehdejších německých marek se ve spolupráci s hotelovými detektivy pohybovala v podnicích jako Intercontinental, Ambassador či Alcron. Major Vosolsobě prostitutkami zvaný též Vosol nebo Péťa správně prorokoval ústup luxusní hotelové prostituce, o slovo se totiž hlásily noční kluby, zvané též bordely. Jak se nesprávně uvádí, prvním night clubem v Česku měl být Discoland Sylvie. Nesmysl, byť majitel Ivan Jonák měl v horním patře pokojík, ve kterém bylo prominentním hostům striptýzového klubu Veronika umožněno po vzájemné dohodě obou stran probrat slasti a strasti života. Zatímco však servírky musely odevzdávat bossovi každý den až 50 procent spropitného, striptérky, které vnady nejen ukazovaly, byly od této povinnosti ušetřeny. Možnosti využít pokojíku lásky se dostávalo hostům, kteří kladně reagovali na tehdejší astronomické ceny, byznys se domlouval v čase, kdy striptérka nejdříve ukázala vše u tyče, pak si oblékla vyzývavé šaty, plnila roli tzv. konzumentky a měla provizi z každého panáka, případně láhve, kterou host konzumoval v její přítomnosti.

Konec snu o ráji

Majitelé nejproslavenějších nočních klubů první poloviny 90. let, kterým v Praze kralovaly Lotos, Club 2000 a K5 Relax, vsadili na zahraniční, především nizozemské zkušenosti. Trestný čin kuplířství se stával čím dále tím větší hrozbou, majitelé proto „pronajímali“ pokoje kněžkám lásky, které si face to face sjednávaly ceny s hosty podniků. Klientelu tvořili z větší části domácí zákazníci, pro zahraniční turisty ztrácela Praha s postupem času kouzlo cenově přijatelného ráje. Ostatně nejprodávanější hudební album kapely Kabát tehdy neslo název „Děvky, ty to znaj“ a zpěvák Pepa Vojtek zpíval o tom, že „sotva daj, když jsou kapsy prázdný“. Ceny letěly nahoru, hodina placeného sexu vyšla v lepších pražských klubech na 4000 korun, přičemž polovinu kasírovaly dámy. Nikoli nepodstatnou položku činilo občerstvení, cena za malou „bohemku“ coby předsexuální pozornost atakovala hranici tisícovky korun. Převážná část sexuálních společnic na plný pracovní úvazek se rekrutovala z domácích zdrojů, s postupem času přibyla výkonná konkurence z Ukrajiny. Došlo rovněž na exotiku v podobě klubu Manila, který v Ječné ulici nabízel Filipíny a Thajsko. Byznysu přistřihla v roce 1995 křídla akce zásahové jednotky pražské policie.

Ofenziva privátů

Postupně, leč s narůstající razancí začaly v první polovině milénia tzv. priváty vytlačovat noční kluby. Stačilo sehnat odpovídající prostory, většinou byty v přístupných lokalitách Prahy 2, 3, 4, 5, a ochotné pracovnice. Stěžejní postavou byl manažer/ka schopný/á komunikace s klienty, řešil/a objednávky a plánoval/a časový harmonogram. V některých podnicích se o tento post dělily samy dívky (telefon brala ta, která zrovna nepracovala), ve většině privátů však bylo od této praxe záhy upuštěno. I sex za úplatu je totiž předmětem lítého konkurenčního boje. A tak se nezřídka stávalo, že jinak žádaná kráska seděla několik dnů bez kšeftů, aby posléze zjistila, že kolegyně její přítomnost, ve snaze přihrát klientovu náklonnost a především jeho finanční zdroje na svoji stranu, konkurentku jednoduše zasklila.

Masový nárůst nových profesionálek (cca 10 % dívek na privátech mělo standardní zaměstnání a svým tělem před či po konci běžné pracovní doby přilepšovaly do rodinného rozpočtu, případně si přivydělávaly na studia) vtáhl do hry internet. Jak se shodnou všichni v oboru, není sporu o tom, že bez internetu by byla orientace mezi desítkami privátů a stovkami slečen a paní nemožná. Navíc na rozdíl od tisku je možno prostřednictvím internetu zveřejnit týdenní kalendář dívek, detailní popis činností, ceny a hlavně fotografie.

Sex místo oběda

S nástupem privátů a zvyšujícím se počtem sexuálních pracovnic šly ceny razantně dolů. Hodina bez příplatků (líbání, orál bez ochrany či pořizování obrazového záznamu vlastní akce) vyšla na 1500 Kč. Polovina z této částky končila v kapsách dívek, jistý podnik na Praze 5 nabízel balíček v podobě klasiky, orálu bez a líbání za 2000 Kč, cena byla a je věcí dohody mezi oběma smluvními stranami. Dívky mají možnost klienta bez udání důvodu odmítnout, této možnosti ovšem využívaly v minimální míře. Zároveň odpadla v night clubech nezbytná a pro klienta finančně náročná konzumace silně předraženého alkoholu, v ceně je zahrnut ručník, kondom, plus dvě návštěvy koupelny. Často pak i ústní voda. Sex za úplatu se tak stal mnohem přístupnější široké vrstvě pracujících, což dle internetových ohlasů, ke kterým se dostaneme později, nabízí finančně přijatelné řešení i pro ty, kteří se touží, lidově řečeno, pouze „vysypat“. Pracovní doba většiny privátů je od 11 do 24 hodin, což vedle cenové dostupnosti způsobilo, že většina nočních klubů začala skomírat na úbytě. Díky privátům si totiž mohla dopřát denního placeného sexu i kategorie mužů, kteří jinak doma plní po večerech roli vzorných otců od rodin. Odskočit za sexem bylo a je možno v průběhu pauzy na oběd (vedle hodiny si lze zakoupit i poloviční čas), řada prestižních klubů poskytuje po dobu oběda happy hour neboli slevu celých 300 Kč na hodinu.

Celý text naleznete v měsíčníku TO číslo 7.