Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Vláda si chce zvýšením konsecionářských poplatků předplatit hlásnou troubu pro případ, že volby nedopadnou

Koláž Copilot/Designer
Max Špaček
Max Špaček Komentátor

Vláda prostřednictvím ministerstva kultury připravila novelu zákona o koncesionářských poplatcích čili návrh úpravy financování médií veřejné služby. Kabinet Petra Fialy tak zapřáhl koně za vůz. Místo, aby se nejdříve zabýval otázkou, jaký informační servis občané v době nových komunikačních technologií potřebují, řeší až druhotný problém, jak takovou službu zaplatit.

Zákony o České televizi (ČT) a Českém rozhlase (ČRo) zůstávají beze změny už dvacet let. Mezi tím oba veřejnoprávní subjekty samovolně rozkošatěly a jejich aktivity se staly natolik četné a složité, že je obtížné se v nich vyznat.

Místo revize funkce médií veřejné služby a jejich nové definice se ministerstvo kultury, patrně pod tlakem komerční sféry, učinilo jen chabý pokus, jak omezit ČT i ČRo v jejich expanzi do oblasti popkultury. Vedení medií veřejné služby by si mělo nechat schválit příslušným dohledovým orgánem (Radou ČT, Radou ČRo) tzv. memorandum. Má jít o dokument, které bude upřesňovat veřejnou službu a definovat její rozvoj na dalších pět let. Memorandem se všeobecně rozumí neoficiální písemný záznam. Ačkoli podle chystané zákonné úpravy může být generální ředitel ČT nebo ČRo odvolán pro neplnění memoranda, nezdá se, že by to forma této listiny skutečně umožňovala. Spíš jde o trik, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá.

Budou koncesionářské dobrovolné?

Pokud jde o zvýšení ceny za konzumaci služeb, které poskytují ČT i ČRo, ministerstvo kultury by udělalo lépe, kdyby navrhlo zavést novou daň až na výjimky pro všechny. Místo toho ministr Martin Baxa přišel s nápadem, zvýšit od roku 2025 televizní poplatek o 15 korun na 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek o deset korun na 55 korun. Nově by se mělo platit za každé internetové připojení, které umožňuje příjem médií veřejné služby. K vymáhání platby by ale bylo potřeba získat důvěrné informace od mobilních operátorů a další poskytovatelů internetového připojení, což je v rozporu se zákonem. Za televizi a rozhlas by se tedy od příštího roku mělo asi platit dobrovolně. To je vítaná změna.

Firmy mají platit násobky poplatku úměrně počtu zaměstnanců. Není v tom spravedlnost ani logika. K tomu se zase nedá nic dodat.

Podle mediální novely z vládní dílny, poplatky by se mohly zvyšovat o šest procent, pokud by od poslední změny inflace překročila šest procent. Tento návrh zdánlivě poskytuje veřejnoprávním médiím finanční nezávislost na Poslanecké sněmovně. V případě, že by příští parlamentní volby nedopadly pro nynější vládnoucí koalici dobře, mohla by se vděčnost ČT i ČRo za poskytnou „ekonomickou stabilitu“ budoucí opozici hodit. Ta vděčnost „na věčné časy“ je ostatně asi tím hlavním, ač nepřiznaným důvodem, proč novela zákona o koncesionářských poplatcích vznikla. Ovšem, každý zákon se dá změnit.

Diskuse je nepřípustná

Ministerstvo kultury vyhandlovalo zdražení vysílání ČT i ČRo s komerčními vysílateli za určitý podíl reklamy. Novela omezuje v médiích veřejné služby oznámení o sponzorování televizních nebo rozhlasových pořadů a zakazuje reklamu na internetu a v mobilních aplikacích. Přesto komerčního času je ve vysílání české televize i rozhlasu pořád dost. Na příjmech z reklamy v médiích veřejné služby jsou prý závislé Státní fond kultury a Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. Nicméně, do těchto fondů by komerční subjekty mohly přispívat přímo bez zprostředkování ČT či ČRo.

Vedle nové definice dalším problémem médií veřejné služby, kterým se ovšem současná vláda vůbec nezabývala, je jejich hospodaření. Například ČT vybere od koncesionářů, privátních subjektů atd. přes sedm miliard korun ročně a zachází s nimi, aniž by někdo vždy s jistotou věděl jak a v čí prospěch.

Skutečná novela zákona o médiích veřejné služby by měla zřídit nezávislý fond, do něhož by plynuly koncesionářské poplatky nebo daň a jehož hospodaření by bylo kontrolováno řekněme Nejvyšším kontrolním úřadem. Česká televize i rozhlas by pak byly placeny z tohoto fondu podle pravidel jasně definované veřejné služby.

Proti návrhu ministerstva kultury měly námitky komerční televize, unie vydavatelů, svaz průmyslu a dopravy, hospodářská komora, parlamentní opozice a další. Ministr Baxa veškerý nesouhlas šmahem odmítl. Přirozeně, protože potřebuje, aby tato zákonná úprava začala platit ještě před volbami do Poslanecké sněmovny a zajistil si tak včas vděčnost ČT i ČRo pro další volební období.

Jestliže se však veřejná diskuze o médiích veřejné služby nepřipouští, sotva žijeme v demokratické státě.

Čtěte také:
Kdo objednával telku za 9 miliard? Koncesionářské poplatky devastují trh a omezují svobodu
Kam kráčíš, ČT? Debata Deníku TO o budoucnosti veřejnoprávní televize
K čemu je nám Česká televize?

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >