Menu
Přihlásit se

Fejeton.

Zastavme imbecilizaci češtiny

Já vím, že slovo „imbecilizace“ ještě v českém slovníku není, ale dejte si ho tam alespoň prozatímně, než za ně vymyslíte nějaké lepší. Pokouší se sdělit, že kdosi mocný v jakési mocné jazykové instituci povoluje a někdy dokonce celonárodně přikazuje změny, které z nás dělají imbecily a uvádějí další generace do rizika, že pro ně už i jen Čapkova a Foglarova čeština bude nesrozumitelným cizím jazykem, o češtině Jiráskově či chraňbůh Komenského nemluvě - a budou se muset překládat.

Benjamin Kuras Benjamin Kuras
Publikováno 16/01/2025
Doba čtení 3 min.
Zdroj: Copilot/Designer

Nechme úplně stranou všelijaké ty outdoorové outlety, outsourcingové firmy a signifikantní sukcesy, které nám už internetový pravopis ani nepodtrhává. Zaposlouchejme se občas do průvodních vyprávění dokumentárních TV programů, jako třeba jeden takový, zřejmě z angličtiny přeložený, o dějinách architektury, který nám prezentuje „dechberoucí renezanční kopuli“. A jestli vás to nepraštilo přes hlavu, nechte si (jak se kdysi říkávalo) vrátit školné. 

Úchvatná kupole

Tak zaprvé. Obloukovitá střecha zobrazovaného florentinského dómu se nejmenuje „kopule“, nýbrž „kupole“. Kopule, potažmo kopulace, se česky řekne šoust. Když česky šoustáte, tak latinsky (anglicky, francouzsky, italsky) kopulujete. Jestli jste si toho nevšimli, neomlouvá vás ani fakt, že mladší asexuální generace ten rozdíl vnímat nemusí, neboť téměř nekopuluje, statisticky zjištěno.

Zadruhé. Renezance, na rozdíl od renesance, se donedávna vnímala jako známka hrdé nevzdělanosti, kdysi spojovaná třeba s komunistickými funkcionáři. Stejně tak režizér, dizident, diskuze. Dnes si v nich čile „zéčkují“ i univerzitní profesoři a televizní moderátoři. Najdou se už nakladatelští a mediální editoři, kteří vám důsledně opravují diskusi na diskuzi, a podiví se, proč se rozčilujete. Prý to tak už státní jazykovědci nařizují. Marně je můžete upozorňovat na něco jako fonetická shoda, podle níž, propagujete-li diskuzi proti diskusi, byste měli diskudovat a ne diskutovat, podle vzorů jako revize nebo kolize.

Právě jste našli důkaz, že v těch jazykovědných institucích za vaše peníze úřadují lingvističtí barbaři neznající nebo ignorující příčiny, proč můžeme mít iluze a vize, ale diskuse a disent. Je to proto, že v jazycích, z nichž tato slova přebíráme, se jedna píší s jedním „s“ a vyslovují „z“, ta druhá se dvěma „ss“ a vyslovují zcela důsledně a nesmlouvavě „s“. Discussion, dissident, regisseur, renaissance. Dokonce se tu prý už smí i garzonka, pocházející ze slova garçon, jež by žádný Francouz, a dokonce ani Belgičan či chraňbůh Švýcar, ani omylem nevyslovil jako garzon.

Bere dech

No a pak je tu to „dechberoucí“, které se v poslední době rozmohlo jako covidová pandemie. A není divu, že nám je pravopis podtrhává. Je to totiž jen odfláknutý nedbalý doslovný (kdysi se říkávalo otrocký) překlad anglického breath-taking, za jaký by nás na olomoucké anglistice docent teorie překladu Jiří Levý hnal od zápočtu svinským krokem a staří redaktorští mazáci v českém vysílání BBC nebo Hlasu Ameriky by jej přeškrtávali se třemi vykřičníky, než by jej pustili do éteru. Jestli i vám z něho přece jen přeběhl po zádech lehký záchvěv ne-li trapnosti, tak alespoň pochyb, má to tuto příčinu:  Angličanům pohled na krásu kupole může opravdu brát dech, ale Čechovi jej může brát leda tak ta kopule. Kupole ho může krásou uchvátit. Krása pro Čecha tedy není dechberoucí, nýbrž úchvatná. A to je ten správný, i když trochu namáhavější překlad. Slovo „dechberoucí“ je vůl.        

A propos „s“ kontra „z“. Nepřeběhne vám mrazík po zádech, když koukáte na značku „cyklisto sesedni z kola“? Všichni jsme kdysi v dětství hrávali nějaké to „z kola ven“. Ale vždycky jsme sesedávali s kola. Který imbecil vymyslel sesedání z kola? Scházení ze schodů? Sundávání ze skříně (bylo to na skříni nebo ve skříni)?. Nesouhlasíme-li s vládou a sešli jsme s (nebo z?) té správné cesty, je naše myšlení scestné nebo zcestné? A podle pravidla fonetické shody, neměli bychom z těch schodů zcházet a z kola zesedat? A neměly by ty schody vlastně být zchody?

Jací imbecilové zavádějí takový zmatek? A proč? Protože tak někdo mluví? Kdo vlastně? A co když někdo jiný zas mluví jinak? Ať si kurňa doma všeci mluvijó, jak chcó a umijó. Ale neudržíme-li si společnou logiku spisovnosti, jednoho dne se spolu (nebo zpolu?) nedomluvíme. 

Jenže co čekáte od jazyka, který hajzlu říká sociální zařízení.

Čtěte také:
Šťastné a veselé Kwanzaa, popřál Američanům Bílý dům
Ať teda žije eutanazie
Papežův palestinský Ježíšek, Český občan – fackovací panák

Komentáře (25)

  1. Potřeba spisovného jazyka je věc jedna, aby si rozumněl Plzeňák s Brňákem a Liberečák třeba s Ostravákem, aby zákony, smlouvy a články / projevy v médiích byly srozumitelné pro celý národ, tady naprostý souhlas, ale netahejme do toho nostalgii typu – za mého mládí, to bejvaly časy. Děkuji Jaroslavu Havlovi, že na tohle rovněž upozornil.
    Kdybychom uvažovali takto nostalgicky, tak mluvíme všichni nějakou pravěkou indoevropštinou. 🙂
    Třeba taková Řečtina v době Ježíše (tzv. Koiné) se již velmi lišila od starověké Řečtiny několik století zpět, třeba z doby řecko-perských válek. 🙂
    Takže, ač jinak s panem Kurasem v 85% věcech souhlasím, tak mi přijde, že skutečnou imbecilizací ne jen Češtiny je politická korektnost, nikoli to, jestli budeme psát „z kola“ (sjednocení podle 2. pádu – z čeho), nebo upřednostníme pravidlo „shora dolů“, čímž se vrátíme k nesmyslnému chaosu – zepředu, zezadu, zleva, zprava, zdola, ale shora. A to jen proto, že se tak psalo za něčího mládí.
    Spíš je imbecilita dvojakost typu „slevit“ / „zlevnit“, tam bych to rozhodně sjednotil podle principu, když „zepředu“ a „zleva“, tak „slevit“ i „slevnit“, jasné pravidlo „shora dolů“, navíc existuje podstatné jméno „sleva“, takže už prvním písmenem by bylo jasné, zda jde o směr či změnu ceny směrem dolů. 🙂 Tam to za mě praktické odůvodnění má.
    I za Voskovce a Werricha se říkalo – to za našich mladých let nebývalo, stejně tak kdykoli předtím. 🙂
    Já jsem zase těžce „retro“ v hudbě, líbí se mi sokolské pochody, lidové písně, včetně klasické dechovky.
    Takže podle stylu článku bych mohl napsat, jaký je to úpadek, že ani většina voličů vlasteneckých stran nemusí třeba Františka Kmocha, ale musejí se jim ty protest songy zabalit do moderních škatulek, ať už jde o pop, folk nebo třeba hard rock. Ale kolik z nich si pustí třeba:
    „Šestýho července na strahovských hradbách
    stáli sokolíci v dlouhých hustých řadách…“
    A jsou kvůli tomu méně vlastenečtí??? Myslím, že ne, zkrátka příroda, člověk, civilizace i jazyk prochází nějakým vývojem. A snažit se ho zastavit v nějakém bodě x, to je jako poroučet větru, dešti, případně řešit tzv. „uhlíkovou stopu“ a myslet si, že tím „zachráníme planetu“. Klima se také nějak v čase mění a vyvíjí, stejně jako Čeština a všechny ostatní „živé“ jazyky, jen mrtvé jazyky se nevyvíjejí, třeba klasická Latina nebo indický Sanskrt.
    A já vážně nechci, aby se z Češtiny stal mrtvý jazyk, pak by se z Čechů stal „mrtvý národ“.
    Nebo: Psalo se v The Times stejnou Angličtinou v roce 1800 a 1950??? Nemám důkaz, přesto bych dal ruku do ohně za to, že se ta Angličtina znatelně lišila.
    Humorná poznámka závěrem – slyšel jsem, že bývalý válečný chorvatský prezident Tudjman a jeho režim prosazoval jazykový purismus do té míry, že místo „telefon“ se spisovně Chorvatsky muselo říkat „brzoglas“. A tohohle bych se u nás nechtěl dožít, to je stejně ideologizující jako ta politická korektnost, usmažení či umrznutí…, černá a bílá, obojí považuji za extrémy, já jsem pro zlatou střední cestu, zdravý rozum, praktičnost a srozumitelnost, naopak odmítám zbytečně mnoho formalismu, oficiality a s tím spojené přetvářky a nárůstu byrokracie…, opět dávám přednost onomu „zdravému selskému rozumu“, byť jiní mohou namítnout, že jde o příliš vágní a nejednoznačný pojem, který si každý může vykládat po svém.

    1. *řečtina, čeština, *angličtina… Dokud budete psát názvy jazyků s velkým počátečním písmenem, vaše názory v tomto oboru nebude nikdo brát vážně.

  2. Vážený autore. Líbí se mi téma, o němž zde píšete, neboť tento problém mě dlouhou dobu trápí, ale i přesto mi k Vašemu článku dovolte pár poznámek. A sice ač je mi to odporné, bohužel jsem před nedávnem, když už jsem nemohl slovo kopule poslouchat, zjistil, že správně je už i právě kopule. To dělají ti imbecilové, o nichž mluvíte. Avšak nepletu-li se, tak v „à propos“ je ta obrácená čárka nad „a“. Ale to je nepatrná chyba. Nejsem gramatik na vysokoškolské úrovni, ale sesednout z kola, jako z koho nebo z čeho, tak tam mi „s“ vskutku nelícuje.
    À propos díky za tuto polemiku.

    1. Pane Kolíne, změna pravidla pro předložku „s“ a „z“ s druhým pádem byla uzákoněna v Pravidlech českého jazyka v první polovině 70. let 20. stol. a stanovila jako jedinou možnost „z“. Do té doby jsme se ve škole učili, že shora dolů a „s“ povrchu se píše se „s“, kdežto zevnitř ven se „z“. Tedy sesedl s kola a vyndal si věci z brašny na kole. Je to otázka věku, mladším, počínaje generací Husákových dětí, se „s“ s 2. pádem zdá jako nepatřičné.

  3. Má matka říkávala, že prznit češtinu právě všelijakými těmi diskuzemi a demograciemi, začali komunisté, neboť se do vrcholných funkcí dostali lidé, co měli tak tři obecné a pojem o pravopise veškerý žádný. A aby to nevypadalo tak blbě, když se měli písemně projevit, tak se kvůli těmto kepům (slovo kep vyjadřovalo nevzdělaného a neotesaného jedince, co zvládnul mluvit tak jedině v nářečí a nijak jinak a nějaký pokus o myšlení byl nad jeho schopnosti), se upravoval pravopis. Možná, ale ještě v době, kdy padl komunistický režim, pravidla nedovolovala slovo diskuse napsat se Z, to byla hrubka, zrovna tak jako dnes S a Z. Ono to mělo své opodstatnění. Se skříně jsem vzal kufr. To znamená, že jsem ho vzal nahoře na skříni. A ze skříně jsem vzal kufr, tak bylo jasné, že byl vevnitř a já ho musel z toho vnitřku vytáhnout. Dnes už je povoleno Z v obou případech, takže není jasné odkud jsem tem kufr, vlastně, vzal. Ústav pro Jazyk český uvádí,cžecse to zjednodušilo, že je to 2. pád, čili z koho z čeho, jenomže on je 2. pád i s koho s čeho, tak snad proto ponechali možnost původního pravopisu S a Z. Zrovna tak, jak ponechali tu diskusi jako variantu k diskuzi. Český národ jazykově upadá a tudíž uoadá i inteligenčně. Třeba ve Velké Británii poznají inteligenta hned, sotva otevře ústa, neboť mluví spisovnou angličtinou, nejznámější jsou absolventi Etonu, ti mluví opravdu čistiu, srizumitelnou a možná zrochu archaickou angličtinou, na rizdíl od cockney dialektem, či spíše srgitem, jak mluví ořístavní dělník v Londýně. A díky socialistickému rovnostářství se právě toto u nás ke škodě jazyka odbouralo. A už se nepozná, kdo je skutečně „aristokrat“ (tím mám na mysli nejen lidi vzdělané, ale i mravně na úrovni a kdo je kep, protože všichni mluví jako kepi) a kdo polovzdělaný nebo úplně nevzdělaný kep. Vezměme si expresidenta Zemana je to vzdělaný a sečtělý člověk, ale chování a slovník ožralého burana. Takže jediný dojem, který může u „aristokrata“ vyvolat,že to buran je. Proto, komu záleží na jazyku jako kulturním dědictví, nenechme jej zhrubnout. Jistě, vlivu cizích jazyků, dnes angličtiny, jako dříve ruštiny (politruk, družba) jej neuchráníme, to by nebylo ani žádoucí, neboť nebýt latiny a němčiny, tak náš slovanský jazyk zůstal chudý, neboť mnoho slov v češtině běžně používaných nemají slovanský, nýbrž románský a germánský původ. Ale braňme se používání vulgarismů a pravopisných chyb v písemném projevu. Nepišme jako dlaždiči, ale jako aristokraté. Tak zachováme češtinu krásnou a vznešenou, takovou jako nám ji předávaly generace před námi a pak i zásahy do pravidel pravopisu z důvodu, že se ho někdo nedokáže, či dpíše je líný se je naučit, nebudou nutné.

    1. Omlouvám se za překlepy, ale psal jsem na mobilu a tam se jim nevyhnu a i když to po sobě čtu, tak v té malé výseči mi uniknou. Zvláště mě mrzí ten srgit, což měl být argot. Bohužel jsem nestihnul čas pro opravu.

      1. Víc než překlepy (i když jich tedy je) mi vadí interpunkční freestyle, který provozujete. Čárek navíc tam máte tolik, až z toho má jeden při čtení škytavku, mnoho jich naopak chybí. Samosebou zachováváte nepřímou úměru: čím méně umím, tím delší píšu příspěvky.

Napsat komentář