A kdo je to Hana Malinová (nar. 4. prosince 1952)? Především je zakladatelkou Rozkoše bez rizika, organizace řešící zdraví v sexbyznysu. PhDr. Hana Malinová, CSc vystudovala sociologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Přednášela na Pedagogické fakultě UK, kde jí vyšla klíčová skripta Sociální patologie. Později pracovala v prognostickém ústavu. Po sametové revoluci pochopila, že otevřením hranic se rozběhne sexuální byznys a s ním i riziko šíření pohlavních chorob. Založila proto v roce 1992 občanské sdružení Rozkoš bez rizika, ve kterém eliminuje nebezpečí rizik, jež spolu prostituce přináší. Vedle ordinace v Opletalově ulici v Praze otevřela další střediska v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a Ústí nad Labem. R-R pořídila sanitku, ve které se nabízí vyšetření na HIV. Zdravotně vybavenou sanitku poslala i do Zimbabwe a na Ukrajinu. Součástí terapie sexuálních pracovnic je divadelní soubor Rozkoš, jehož hry vytváří a režíruje Hana Malinová, která též hraje na kontrabas. V divadle hrají i bývalí bezdomovci a další dobrovolníci. Divadlo má za sebou celou řadu ocenění z klíčových českých divadelních festivalů.
Jaké byly Tvé začátky v tomto byznysu – obcházení prostitutek a pod., výhružky pasáků, jak jsi získala první „ovečky“ pro organizaci? A proč? Originální nápad?
K problematice prostituce jsem se dostala čistě teoreticky. Přednášela jsem na Pedagogické fakultě UK obor, kterému byl přisouzen pejorativní název Sociální patologie a jehož se na mnohých katedrách dodnes nezbavil. Bylo třeba pro každé přednášené téma napsat skripta a mně byla přisouzena problematika prostituce, ukrytá pod sice něco slibující ale konkrétně nic neodhalující název Sociální patologie 2. Sex, který by nějakým způsobem překračoval medicínský přístup, byl poměrně tabu. Nezbylo, než se inspirovat trochu v historii a samozřejmě v zahraniční literatuře. Zásluhou studia sociologie na brněnské Filozofické fakultě, kde nás vyučující poměrně tvrdě nutili studovat ze zahraniční, většinou anglosaské, literatury, jsem měla poměrně slušné reading knowledge a tak mohla bloudit po knihovnách a studovat obecnější pohled na sexualitu a prostituci. Zajímavé praktické podněty jsem získávala z venerologické kliniky u Apolináře a nakonec i z diagnostického ústavu. Ovšem uchopit a vysvětlit celou problematiku prostituce v tehdejší Československé socialistické republice, to zůstalo na mně. Skripta se dodnes používají, tak doufám, že se mi to snad povedlo. Uvedu takovou perličku. Skripta měla plno ideologických odpůrců, kteří hájili čistotu a ideologickou správnost textů pro studující. Bylo mi doporučeno ocitovat v textu Gustava Husáka, prezidenta tehdejší republiky. To se mi podařilo prostřednictvím nevinného, universálně použitelného výroku: Mládež je budoucnost naší země.
Jaký je rozdíl mezi předrevolučním dění v oboru, mezitím a dnes?
Prostituční scéna se tzv. institucionalizovala. To znamená, že ve společnosti existuje možnost zakoupit si sexuální služby. Dříve se ženy a dívky „k mání“ soustřeďovaly hlavně v okolí hotelů a event. i lázeňských zařízení, vyskytovaly se na akcích navštěvovaných a realizovaných hlavně muži, např. motocyklové závody (Velká cena Brna – Giacomo Agostiny platit nemusel) nebo fotbalové soutěže, ale i veletrhy. Dnes jsou sexuální služby nabízeny celoročně a pro všechny zájemce, kteří mají nejen chuť, ale i peníze. Zajímavě do sexbyznysu zasáhl covid. Nesnížila se ani tak poptávka po sexuálních službách, ale nabídka se přizpůsobila zákazníkům: snížily se ceny a realizace sexuálních služeb přešla více do soukromí do tzv. Privátů.
Byla jsi také vystupující umělkyně, tak proč zrovna tahle životní cesta?
Umění mě nikdy neživilo. Byl to prostě jen můj koníček. Z počátku jsem psala hry, resp. hru ve verších (Květinová Harpyje), s níž jsem chtěla uspět jako souputník Vítězslava Nezvala. V hospodě jsem se seznámila s výtvarníkem z Ypsilonky, který mi řekl, ať zkusím něco napsat, že je nouze o původní hry. Napsat smysluplnou hru ve verších s plno písněmi, to není záležitost na pár odpolední. No, než jsem to dopsala, výtvarník už v divadle nepracoval. Ale měla jsem dobré kamarády a hlavně kamarádky z TAKu (Turistický akademický klub), které jsem řečeno jejich slovy tak zblbla, že se hru naučili a několikrát s úspěchem předvedli na veřejnosti: Na Ořechovce, v zařízení Ministerstva obchodu na Starém města a možná ještě i jinde.
Od čeho se „odpíchla“ organizace „Rozkoš bez rizika“ – kdo to zaplatil a platí?
Především ode mne. Už to dnes vypadá jako science fiction, ale rok jsem pracovala zcela bezplatně. Podporoval mě můj manžel, ale za své peníze si představoval, že mu bude poskytnuta větší láskyplná péče a také našim dětem. Nakonec jsem si našla jiné zaměstnání, ale v poslední chvíli jsem byla přemluvena, abych se dostavila na konferenci AIDS, drogy a my v Poděbradech. Tam jsem byla oslovena pomáhající Česko -Slovensko -Švýcarskou organizací, kdy mě její představitelka dr. Nina Tůma oslovila s tím, že vy paní doktorko potřebujete opravdu pomoci? Já jsem přikývla s dodatkem, že vím svoje, ale do tří dnů mi přistálo na účtě 100 000 Kč a k tomu se váhavě přidávali další donátoři (MZ ČR). Vydala jsem brožurku Safe Sex (sama přeložila) a začala obcházet pražské ulice a oslovovat stojící ženy – hlavně v Perlové ulici a na Uhelném trhu. Záhy se ke mě přidala psycholožka Pavla Vitásková. Dnes má organizace 78 zaměstnanců, působíme ve 13 krajích (kromě Plzeňského, kde jsou organizace Jana a Ulice) a máme 4 stálá centra v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Ostravě. Provozujeme dvě mobilní ambulance. Pomáháme na Ukrajině a trochu i v Africe. Abychom to všechno ufinancovali, běží nám zároveň 20 projektů. To znamená, že podáváme minimálně 30 projektů (ne všechny se tzv. ujmou) a odevzdáváme 20 průběžných a 20 závěrečných zpráv. To se každým rokem opakuje. Pokud o nás chcete vědět více, podívejte se na naše webové stránky www.rozkosbezrizika.cz.
Co na to říkalo tvé okolí (manžel, děti, kámošky, umělci…)?
Manžel jako zakládající člen ODS popíral moji totožnost s osobou, která se stará o prostitutky. Pak ale vývoj organizace pokročil a přišla fáze budování. Najednou měl možnost uplatnit svou profesi architekta a s jeho velkou pomoci byla postupně vybudována střediska v Praze, Brně a Českých Budějovicích. Nyní zkoušíme mezi svá díla zařadit i mobile home, jenž má ve své konstrukci zabudovánu možnost být přesunut někam jinam, pokud se přesunou jinam sexuální pracovnice a pracovníci, anebo se zdvihne veřejné mínění v dané lokalitě natolik, že další setrvání mobilního domu na daném místě je pro samosprávu politicky neudržitelné.
Rozkoš bez rizika už úspěšně funguje 30 let – co k tomu dodat?
Už je to dokonce 31 roků, tedy 13. 4. uplynulo 31 let, kdy jsme spolu se dvěma sexuálními pracovnicemi Ladou a Alicí založily při ománkovém víně organizaci ROZKOŠ bez RIZIKA. Byly jsme vlastně první v bývalém postkomunistickém bloku, kde takováto organizace vznikla. O tom, že její činnost byla nutná a účinná svědčí mimo jiné i nejčerstvější data z Národní laboratoře pro AIDS, kdy ze současných 4 543 HIV pozitivních tvoří ženy jen 663. V řadě zemí, např. celé Africe, je tomu obráceně. Právě v těchto číslech tkví i motivace většiny pracovnic R-R, vidí že jejich práce, a to velmi nelehká práce – v noci, v dešti a na odlehlých místech navštěvují erotické kluby a nabízejí sexuálním pracovnicím osvětu, ochranné pomůcky a vyšetření na pohlavně přenosné infekce, ale i sociální pomoc. A to se nám jako společnosti skutečně vyplácí.
Co všudypřítomí pasáci vůči Tobě – tehdy i dnes?
Je důležité se s nimi nějak domluvit. Jinak to nejde. Ať už jde o pasáka na ulici či majitele klubu, většinou se daří s nimi nějak domluvit. Zdraví patří mezi nejvyšší lidské hodnoty a tak nám své zaměstnankyně i sami majitelé klubů posílají na pravidelné vyšetření. Daří se, pokud se do toho nezamíchají drogy. To jde pak zdraví stranou. V prostituční scéně, kde vládnou, můžeme najít 18-ti leté dívky se všemi námi sledovanými chorobami. Jediným přáním jejího pasáka nebo manažera je, abychom ji rychle vyléčili a ona zase vydělávala na drogy. No a ono to tak snadno nejde a HIV je léčitelné, ale vyléčitelné zatím není.
Jaké je Tvoje-vaše heslo: Zdraví především? Bezpečný sex? Lze ho vůbec obecně dosáhnout?
Buďte sví. Mějte situaci pod kontrolou! Zákazník se k vám nakonec vrátí, i když mu v prvním kontaktu nevyhovíte (např. chce sex bez kondomu), protože vidí, že si své zdraví chráníte!
Dalo – a dá – se tím uživit?
Stále se nabídkou sexuálních služeb uživit dá, jinak by je sexuální pracovnice a pracovníci nenabízeli, neviditelná ruka trhu zde funguje dost přesně. Ale už to není až takové terno, výdělek se blíží jiným profesím, které jsou méně rizikové, méně stigmatizující … ale většinou více časově náročné a vyžadující odbornou kvalifikaci a event. praxi v oboru. V sexbyznysu je nedotčenost předešlými zkušenostmi spíše žádaná.
Jaká je či byla spolupráce s erotickým byznysem, třeba dominantní Moulin Rouge dříve – a dnes?
Spolupráci za dobrou považujeme tehdy, když nám majitelé umožní přístup k sexuálním pracovnicím a pracovníkům, podpoří je v tom, aby se nechali vyšetřit, nebo od nich požaduji pravidelná lékařská vyšetření. Kluby, kde se ženám platilo drogou, už dávno zanikly, ale občas jim „zapomenou“ zaplatit část z jejich vydělaných peněz a to se bohužel stává i dnes.
Co někdejší (dobový) obchod s „bílým masem“?
Vypadá to, že stále existuje, nicméně je to záležitostí policie. Nechci své zaměstnankyně ohrožovat tím, že se budou zajímat o věcí nadmíru nebezpečné.
Jaké peníze se dnes točí v sexbyznysu, kolik bere soukromá prostitutka, kolik ve větších privátech či sexy zařízeních?
Ženy berou mezi 500 až 4000 Kč, muži jsou dražší, pod 1000 Kč nejdou, ale celkově mají kšeftů míň.
Které typy „holek“ dominují – jsou nejžádanější?
To nevím, každá, která v sexbyznysu aktivně působí, je žádaná. Jinak by tam nebyla. Starší zákazníci jdou spíše za mladšími, někdy zase chtějí „podporovat“ matku s dětmi, jiní se přišli posvěřovat. V tomto moc nemohu sloužit, protože pokud jsme někde my, tak tam nejsou ještě zákazníci, nebo jsme odklizeni někam stranou.
Supersexmarket – co to je?
Je to velký klub např. Show park na Praze 7, kde si žena či dívka pronajme malou vybavenou místnost a zákazníci chodí kolem (jako Pešek) a vybírají si. Pokud se rozhodnou, vejdou dovnitř, dveře se zavřou, závěs zatáhne…
Jaká je typická česká prostitutka? Holky-ženy v nouzi? Někoho to baví jako vedlejška? Co erotické super-bohyně?
Většinou je mladá a hezká. Průměrný věk je kolem 30 let, 60 % z nich má alespoň jedno dítě, nejčastěji mají ukončené střední vzdělání bez maturity nebo s maturitou… stačí?
Do jaké míry a v jakém procentu jsou dnes erotické pracovnice na svém byznysu závislé?
80 % jejich příjmy mimo sexbyznys prostě nestačí. Jen tak 20 % si přilepšuje, ale brzy si na samostatný příjem zvyknou.
Existují v reálu „pohádky“ typu Pretty Woman? – příklady prosím.
Moc jich není. Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Převažují čekatelky. Vzpomínám na jednu Slovenku, Evu, kterou si vzal i se třemi dětmi bohatý Němec, ale skutečně bohatý. Většina z nich na vztah spíše doplácí – po partnerovi ji zbyly děti a dluhy.
Co násilí v prostituci?
Násilí je jedno velké téma a to až někdy jindy. Právě zpracovávám výzkum, až bude hotov, poskytnu některé údaje a zajímavosti. Tohle vám čtenáři a čtenářky určitě zatím stačí.
Děkuji za rozhovor a těším se na ten další.
Komentáře (0)