Evropská unie ignoruje křesťanské hodnoty a katolické nenávidí

Svět se nachází v mimořádné duchovní krizi

Tomáš Halík
Tomáš Halík. Zdroj: Profimedia
Dana Jaklová
Dana Jaklová Redaktorka

Evropská unie rezignovala na křesťanské hodnoty, na kterých Evropa po staletí stojí. Vytvořila si hodnoty vlastní – místo milosrdenství solidarita, místo svobody projevu korektnost, místo důstojnosti každého člověka práva menšin, místo života kult smrti. S vládou levicového progresivismu je Evropské unii trnem v oku hlavně katolická církev.

Progresivismus se ale šíří i katolickou církví. Někteří její představitelé totiž chtějí mít „prst na tepu doby“. Mají pocit, že je třeba reagovat na výzvy, které přináší nové tisíciletí. A začíná se diskutovat. I uvnitř církve. Dokonce s přispěním samotného nástupce sv. Petra, papeže. Předchozí papež František vyhlásil už v roce 2021 proces synody o synodalitě, tedy všeobecnou diskusi o fungování církve.

Diskuse a víra

Diskutovalo se o všem možném – o roli žen, celibátu, rozhodování. Z Německa přišly výsledky, které sám hybatel synodality, papež František, odmítl a doporučil německým katolíkům přechod k protestantských církvím.

V převážně protestantském Holandsku se katolický kněz, Rob Mutsaerts, pomocný biskup diecéze ’s-Hertogenbosch, obrátil na nástupce papeže Františka, na Lva XIV., otevřeným dopisem o diskusích v katolické církvi. S velkou pokorou a úctou otevřel tolik bolavá místa současného stavu:

„To, co kdysi začalo jako synoda probíhající v letech 2021 až 2024, hrozí stát se trvalou formou řízení. – První zvláštnost se skrývá už v samotném názvu: Synoda o synodalitě. Tradičně byla synoda svolávána proto, že církev potřebovala něco projednat – evangelizaci, manželství a rodinu, kněžství, eucharistii, Písmo, herezi, pastorační krizi nebo nějaký konkrétní problém. V synodě o synodalitě se tématem stává samotný proces. Dalo by se to přirovnat ke schůzi, která se donekonečna schází, aby diskutovala o tom, jak by se odnynějška měly pořádat schůze.“ (Otevřený dopis – Katolické noviny, 24. 8. 2026, Facebook)

V tomto duchu je celý otevřený dopis biskupa Mutsaertse, který odhaluje podstatu podivné metody: „Klasická synoda byla prostředkem. V současném synodálním diskurzu hrozí, že se synodalita sama stane cílem. A právě zde z tradiční katolické perspektivy začíná problém. Církev není rozhovor, ale přijatá skutečnost. Církev nezačíná naším dialogem. Začíná Kristem.“

Falešná představa

Katolický kněz Tomáš Halík, který se sám považuje za konzervativního, však asi nejvíce formuluje progresivistický přístup: „Třeba reakcí na sexuální revoluci 60. let minulého století bylo ještě větší zpřísnění pravidel sexuální morálky. Církev se tak zafixovala na odmítání homosexuality, potratů, antikoncepce, a když se pak mnozí ptali, kdo že jsou ti katolíci, tak si pak řekli, aha, to jsou ti, co jsou proti potratům, kondomům, homosexuálům apod. Ale kdo opravdu jsou? Na to jako by někteří církevní aktivisté zapomněli,“ dodává Halík. (iRozhlas, 7. 3. 2019)

Tomáš Halík podobně jako například kněz Marek (Orko) Vácha se domnívá, že katolická církev má reagovat na výzvy doby a snažit se získat především mladé lidí. Snaží se tedy ke katolické víře přivést mimo jiné ty, kteří chtějí sňatky stejnopohlavních párů, liberální přístup k potratům, legalizaci eutanazie, potažmo zrušení celibátů kněží. Opravdu se lidé s těmito hodnotami vážně chtějí začlenit do Ježíšova společenství? Nebo je to jen mylné vnímání „otevřené diskuse“, kterou vyvolal papež František?

Biskup Mutsaerts k tomu ve svém otevřeném dopise uvádí: „Synodální proces vyvolal očekávání. Stalo se tak především proto, že během jednotlivých konzultačních fází byla otevřena témata týkající se otázek, o nichž už církev má jasné učení. Ženský diakonát. Kněžství. Sexuální morálka. Vztahy osob stejného pohlaví. Vztah mezi laiky a klérem. Církevní autorita. Decentralizace. Postavení žen. Když se o takových otázkách celé roky „diskutuje“, nevyhnutelně vzniká dojem, že je nakonec také možné je změnit. Jinak by se o nich přece donekonečna nediskutovalo.“

„Moderní svět se,“ podle Mutsaertse, „nachází v mimořádné duchovní krizi. Lidé hledají smysl. Mladí lidé hledají identitu. Osamělost narůstá. Rodiny se rozpadají. Technologie proniká stále hlouběji do lidské existence. Pornografie deformuje sexualitu. Materialismus neuspokojuje. Pro mnohé se změna klimatu stává náhradním náboženstvím. Lidé se bojí smrti, ale už téměř nevědí, pro co žijí. A uprostřed tohoto světa má církev něco mimořádného. Má evangelium. Svátosti. Eucharistii. Zpověď. Dva tisíce let moudrosti. Písmo. Církevní otce. Tomáše Akvinského. Augustina. Mystiky. Svaté. Bezkonkurenční tradici umění, hudby, filozofie, morálky a spirituality. A především: Ježíše Krista. Svět nečeká na další organizaci, která mu bude naslouchat. Takových už má dost. Svět čeká na někoho, kdo mu řekne, k čemu byl stvořen.“

EU spory u katolíků vítá

Evropská unie, zvláště Evropská komise a Evropská rada, se vydala pokrokářskou cestou. Možná už na počátku své reformy u Lisabonské smlouvy, kdy se do této Ústavy pro Evropu nedostala zmínka o jejích židovsko-křesťanských základech. Vše, co se od té doby dostává do legislativy evropských států, má rozměry progresivistické vize světa.

Katolická církev zvláště v největších zemích EU, tedy v Německu a Francii, je v krizi. Jedna známá mi už před dvěma roky říkala: „Byli jsme za přáteli v Německu. Tam už jsou nejspíš všichni katolíci svatí. Nikdo nechodí ke zpovědi.“ Ostatně výsledky synodality v Německu, jak už je uvedeno výše, odmítl papež František s poukazem na to, že mohou nespokojení katolíci přejít do protestantských církví.

Podle biskupa Mutsaertse současná katolická církev rezignuje na spásu duší, což je její hlavní poslání, a současného papeže, Petrova nástupce, prosí: „Dejte nám jasnost. Když svět mluví nejistě, ať Petr mluví jasně. Když je církev unavena vnitřními diskusemi, ukažte nám znovu na Krista. Když se ztrácíme v procesech a strukturách, připomeňte nám naše poslání. Když se bojíme hlásat evangelium v jeho plnosti, protože by mohlo moderního člověka urazit, připomeňte nám slova samotného Petra: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“

Toto je však přesně pravý opak snahy EU. Pro její levicové vnímání je tak katolická církev nejen brzdou, ale viníkem všech minulých zel. Vykořenění Evropy, ovlivněné ideologií progresivismu (která přišla z USA), je na samém vrcholu. A k tomu záplava migrantů z muslimského prostředí. Zkázu téměř jistou sledujeme v přímém přenosu.

Naštěstí nejsme sami

Beznaděj nepatří do portfolia katolíků. Kristova církev přináší naději, a to bez ohledu na okolnosti. Biskup Mutsaerts na závěr svého dopisu papeži Lvu XIV. píše:

„Právě nyní nepotřebujeme váhavou církev, ale misijní církev, která ví, jaký poklad vlastní, a nebojí se tento poklad ukázat světu. Proto se modlím, aby Váš pontifikát byl poznamenán obnoveným soustředěním na to, co nakonec tvoří srdce každé skutečné církevní reformy: Kristus, obrácení, svatost, eucharistie, evangelizace a spása duší. Až totiž všechny synody skončí, všechny dokumenty budou napsány, všechny komise rozpuštěny a naše vlastní jména zapomenuta, zůstane pouze otázka, na níž skutečně záleží: Přivedli jsme lidi, kteří nám byli svěřeni, blíže k Ježíši Kristu?“

Článek vyšel v měsíčníku TO 9/2026.

Upoutávka
Přečtete si v tištěném nebo elektronickém vydání měsíčníku TO
Přečíst
Tohledej.czTohledej.cz

Zprávy a společná diskuze na vašem webu.

Otevřít Tohledej.cz

Líbí se vám článek?

Redaktorka

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >