Nějak nám ty oslavy zapadly. Ano, už je to deset let od optimistické výzvy My to zvládneme, kterou s věšteckým gestem Libuše vyslala do éteru tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Žena dost mocná na silná prohlášení, přitom malá na to, aby dohlédla až na kraj problému, který způsobila. Ne vše je ale tak černobílé, jak se na první pohled může zdát a jak se dozvíte z následujících řádků.
Tsunami, které nehodlá ustupovat
Vytažená stavidla vyvolala zákonitě záplavu budoucích afro-evropanů i s rodinami. Hle, toť pracující třída ocelových svalů, která nás uživí, i s předvojem inteligence: chirurgové (coby ne, jejich předchůdci šamani operovali mozek už v dobách, kdy se tady prováděly trepanace lebky výhradně prostřednictvím palcátů a řemdihů), stavitelé (coby ne, tyto národy už kdysi lepily obdivuhodné stavby jenom z hlíny a vepřovic) nebo elektroinženýři, kteří prozradí, jak využitím pyramid levně čerpat celoplanetární energii.
Žádná země si ale nebyla jistá, nakolik ji váleční i sociální uprchlíci obohatí a čím. Že to bude pouze počtem stanů na bulvárech či nejrůznějšími kriminálními přestupky, se asi netušilo. Naděje postupně přerůstaly v rozpaky, drbání si hlavy, první protesty i repatriace. Z očekávaného chirurgického čarování se skalpelem zůstaly jenom vražedné zásahy kudlou do občanů země, která je tak vítala. Optimismus a lidskost vítajících se postupně v mnohých vytratila, mnozí dnes v nezvládnuté situaci tuší konec Evropy.
Ne tak u nás, my jsme vděční vítači…
Nás problémy západoevropských metropolí netrápí. Sice transparenty „Refugees Welcome!“ („Uprchlíci, vítejte!“), vnucované anarchisty, radikály a Piráty, zaplavily i pražské ulice a kdekdo navlékl takto potištěné tričko, zahraniční odezva však žádná. I když, dle názorů některých domácích pozorovatelů máme životní úroveň jako Západoevropané, přesto k nám odtamtud nikdo nemíří. A tak si nemusíme nuceně zvykat na masu uprchlíků, ale vybíráme si mezi jednotlivci.
Ano, čekali jsme na vás, těšili se. Nuže vítejte tedy hrdinové z Afriky i odjinud! Fotbaloví brankáři kočkovitých zákroků i nekompromisní zadáci, mazaní režiséři hry i nepolapitelní útočníci. Také vy, basketbaloví rozehrávači a podkošoví hráči, rovněž černí sprinteři, skokani a vrhači, mílaři i vytrvalci.
Vem čert, že nemáte tituly, přesto nás obohacujete. Nejen svým uměním na sportovištích, ale i finančně, když ze svého nemalého platu odvádíte do plundrované státní kasy nemalé daně. Vás do vlasti rozhodně nemíníme repatriovat, za rok za dva vás prodáme do světa za miliony.
Merkelová kamošovi slíbila, že bude držet palce
Teď éru obohacování zvláště dramaticky prožívají v Brně – v bratrovražedném boji o postup do nejvyšší fotbalové soutěže se tam střetnou dva týmy. Co od toho místní očekávají, zda se to podaří, jsme se rovnou zeptali toho nejdůležitějšího, jinak nezapomenutelného sportmana minulosti: „Mistře Petře, myslíte, že se to podaří?“ Sebevědomě se pousmál, jak to umí jen on, načež zvolal: „Zichr! Vír šafen das!“
Dovětek
Na titulním snímku je k vidění Ismail Al-Ashari, mistr Súdánu v hodu oštěpem. Jedna z tváří předvolební kampaně SPD se má stát posilou zatím nejmenovaného pražského atletického týmu. Jeho výkony z domoviny jsou udivující i v porovnání s bilancí Jana Železného, například rekordních 22 antilop za jediný víkend.
Čtěte také:
Německo podléhá islámu a táhne do záhuby celý kontinent
Zákon o podpoře bydlení přihraje byty migrantům
Trojí selhání Francie v otázce migrace
