Víme o nich už dlouho dopředu, a přesto nás každý rok na jaře znovu a znovu okradou. Jsou vytrvalí, bdělí, nesmlouvaví, cyničtí, přesní. Jsou rafinovaní a bezohlední. Využívají dobu, kdy většina lidí šla už dávno spát – dvě hodiny v noci – a drze se jim přehrabují v mobilech a počítačích a přetáčejí hodinové ručičky. Na jaře dopředu, na podzim dozadu.
Vůbec jim nevadí, že mnoho lidí má především z těch jejich jarních rejdů vážné problémy, někdy i dlouhodobé. Jsou bezohlední a vůbec jim nevadí, že podle statistik po jarní krádeži stoupá nehodovost.
Když někdo namítne, že už je to každoroční posouvání času dávno přežité, že je nade vší pochybnost prokázané, že to nepřináší prakticky žádné výhody, jsou arogantní a tvrdí, že se lidé nemohou dohodnout, jaký čas vlastně chtějí a že to tedy nechají tak, jak to je. Vůbec je nezajímá, kolik přidělají práce správcům hodin, které se nedají „znásilnit“ na dálku a které ti chudáci musejí přetáčet ručně.
Jistě, určitě jsou i lidé, kterým ta změna času vyhovuje. Ale to neznamená, že by se jim měl astronomický čas přizpůsobovat. Vždyť jim nikdo nebrání, aby vstávali o hodinu dříve a věnovali se své oblíbené činnosti. Ale ostatní ať nechají na pokoji.
Cožpak nestačí, že nás dnešní mocní okrádají na každém kroku? Že se svými už tak vysokými a neustále se zvyšujícími platy vykřikují, že my se musíme uskromnit, protože oni chtějí válčit? I proti tomu bychom se měli postavit. A na to se musíme pořádně vyspat. Tak už přestaňte s těmi nočními rejdy, vy nehodní zloději času!
Čtěte také:
Celoplanetární blázinec aneb Čas neexistuje
Už je to tu zas. Sprostá loupež spánku
Evropské dilema letního času
