Jak TO je? Adam Šejna: Minář se bojí, že ničím jeho obraz lepších lidí. Pravicových Čechů je většina, jen mlčí

Premiéra dnes v 19.00.

Redakce TO
Redakce TO Kolektiv autorů

Aktuálním hostem pořadu Jak TO je? je Adam Šejna, mladý politický komentátor spojený s projektem Restart Česko. Odkud se v něm vzal odpor ke Green Dealu, podpora tradiční rodiny a pravicové postoje v době, kdy bývá mladá generace často spojována spíše s progresivismem? Proč by nesnížil volební věk na 16 let? Co si myslí o mladých lidech, kteří chodí demonstrovat za Českou televizi a Český rozhlas? Proč podle něj lidé s pravicovými názory často mlčí? Proč chodí na demonstrace Milionu chvilek a natáčí tam rozhovory s lidmi opačného názoru? Jak vidí Motoristy, českou politiku, školství, bydlení a budoucnost mladé generace? A kdy chce založit rodinu?

TÓčko
Sledujte další díly oblíbeného pořadu
Další díly
Ukázat komentáře (2)
  1. Kdyby byla pravicových čechů většina, tak bychom neměli 100% levicový parlament. Bohužel tu má pár lidí dojem, že pravice je ODS, ale ta má naopak extrémně levicové smýšlení – jejich voliči jsou levicoví extremisté a je celkem jedno, zda se tak sami chápou či nikoliv.
    Pak je tu poměrně velká skupina lidí, která chápe jako pravici Svobodné a Trikoloru – za mne jsou to nanejvýše strany umírněného středu, s pravicí nemá jejich program nic moc společného:
    – nulový tlak na tvrdou tržní měnu. Tedy stále považují centrální plánování ekonomiky prostřednictvím ČNB jako dobrý nápad
    – vpravdě kosmetický tlak na snížení daní. Takže plná huba keců, ale že by někde psali ot om, že racionální cílová úroveň agregátního zdanění práce je kolem 10% namísto současných víc než 60% ani náznakem.
    – totální ignorance základních pravidel daných Ústavou. Takže přebujelá legislativa v jejímž rámci je právo na spravedlivý proces dokonale nerealizovatelné je podle nich v pohodě, stačí trochu proškrtat.
    Jinými slovy, jejich program je hledání jakéhosi balancu mezi občanskými svobodami a státní direktivou.

    Pravicová strana by šla ve svém programu mnohem dál, zjednodušeně řečeno by byla někde mezi Svobodnými a Urzou. Rozhodně by musela chtít směřovat k tvrdé měně, která nestojí na inflaci – což by nevyhnutelně vedlo na kruté období obtížného splácení státního dluhu, ale co ním jiného? Aktuálně to vypadá jako danajský dar pravnoučatům dnešní aktivní generace a to je velká prasárna.
    Pravicová strana by bez mrknutí oka vyškrtala veškerou převzatou legislativu, která se neopírá o Lisabonskou smlouvu hned první den vlády a pak by systemtaicka makala na proškrtání té, která se o LS opírá. Současně s tím, by tlačila na výjimky tam, kde jsou povinně převzaté předpisy likvidační.
    Pravicová strana by se tvrdě postavila proti systému, který zvýhodňuje velké ekonomické subjekty na úkor malých. Pravice by měla ctít volný trh a samoregulaci, ne protěžování těch, co mají na úplatky.
    Pravicová strana by okamžitě zatrhla eugenický experiment, který vede na to, že pracovití mají dětí málo a flákači hodně. Dokud bude dosažitelný rodinný rozpočet z dávek větší než ten, co má rodina, kde oba pracují za minimálku, nebude to ani důstojné, ani odpovědné, ani humánní ve vztahu k dalším generacím.

    Já to naopak vidím tak, že 99% aktivních voličů jsou levicoví extremisté, kteří chtějí dalším generacím dopřát zkušenost s totalitní diktaturou z první ruky – vždyť mezi Fialou a Babišem žádné praktické rozdíly nejsou, ani jeden neuznává svobodu slova, ani jeden nechce dělat nic se schodky rozpočtu… Já se voleb pravidelně účastním, ale obvykle můj hlas nemá žádný jiný praktický efekt než to, že tím splním svou občanskou povinnost aniž bych se musel sám ze sebe poblít hned ve volební místnosti.

  2. Rozdělení na pravici a levici dávno nefunguje, význam těch slov byl redefinován. Mnohem výstižnější by dnes asi bylo najít vhodnou alternativu v politickém pojetí ke slovům evoluce a revoluce. Určitě těmi pojmy nejsou ani konzervativci a progresivisti, ti první dál pokračují (nestagnují) přirozenou cestou ve vývoji napříč veškou lidskou činností (věda, politika, vztahy atd.), zatímco u těch druhých jde často o protimluv (progresivismus často znamená návrat zpět) a označení za zpátečníky by bylo určitě mnohem příhodnější.
    Copak Havel z Topky je pravičák? Pekadamová? Nebo snad Lipavský z ODS?
    Zároveň je zajímavé sledovat, jak často tohle rozdělení koreluje s tolerancí, pokorou, respektem a svobodou myšlení. Z podstaty věci tedy pojmy jdoucí proti zájmům progresivistů-revolucionářů, ti přesto se jimi ohánějícími.
    To jsou ty paradoxy, pane Vaněk..

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Kolektiv autorů

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >