V Ostravě se v těchto dnech koná mistrovství světa v hokejbalu. V sobotu proti sobě stály týmy Finska a Česka. Ještě než zazněl startovní hvizd, moderátor zahulákal do amplionů větu: „Je mi ctí dnes už podruhé přivítat pana Jaromíra Nohavicu, který…“ Věta byla v záznamu České televize ustřižena po slově „který“. Jak jsem se posléze dověděl od umělce samého, zpíval na úvod mače národní hymnu.
Ke své ostudě přiznám hned v úvodu, že jsem až dosud netušil o existenci sportu s názvem hokejbal. Podíval jsem se na kousek zápasu, hoši mají hokejově vyhlížející strůj, hokejky, ale místo bruslí sportovní obuv, místo za černým pukem se honí za oranžovým balonkem se stejným cílem: dostat ho za brankářova záda do sítě protivníka. Sport je to vcelku pohledný, ne tak tvrdý jako hokej a ne tak pomalý jako fotbal. Příště se polepším a kouknu se.
Podívejte se na záznam, který visí na stránkách veřejnoprávní televize. Zjistíte, že po slově „který“ nastal docela neumětelsky prudký střih a režie (či kdo) vložila znělku šampionátu a ilustrační obrázky. Nohavica nezazněl, natož aby byl trestuhodně spatřen. Jak říkal poručík Mazurek v Černých baronech, pěkně po ostravsku: „Tak je to spravne, tak to ma byt!“
Musím říct, že jsem se z tohoto zážitku ještě nevzpamatoval. Ihned mi naskočila analogie z jiné doby i žánru, ale téhož cenzorského rodu. Když v roce 1986 emigroval Waldemar Matuška do USA, zrovna běžel seriál Chalupáři se známou úvodní, Matuškou zpívanou písní Když máš v chalupě orchestrion. Po Matuškově odchodu soudruzi z Č(tehdy ještě i S)T usoudili, že by byla škoda vyhodit z okna všechny ty peníze vynaložené na výrobu Chalupářů, a tak věc vyřešili po vzoru chytré horákyně. Přetočili titulkovou píseň o orchestrionu na instrumentálku. Matuška jako by nikdy nebyl. A národ dál sledoval Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Jiřinku Bohdalovou a další, ten Walda asi ani mnohým nechyběl.

Proč to připomínám?
Nohavica byl vykostěn z pořadu ČT, a ani k tomu nesplnil ten druhdy potřebný předpoklad: neemigroval. Ono ostatně dnes už stejně není kam, svět se zmenšuje a život v něm není nikde medový. A kdo aspoň trochu zná Nohavicu, ví, že emigrace je nejspíše to poslední, nač by pomyslel. Kdo by mu nahradil Ostravu, Bezruče, mládí s kytarou a stáří s moudrostí?
Ano. Oznamuji tímto, že Česká televize zavedla cenzuru. Není to poprvé. Když před lety (2014) na Žofínském ekonomickém fóru pranýřoval Miloš Zeman největší chyby a nezdoby naší transformace, řekl v originále: „Tu Viktor Kožený, tu Zdeněk Bakala, tu mnozí další.“ ČT však odvysílala přenos bez zmínky o Bakalovi. Pokud pamatuji, nikdo z ČT nikdy nezveřejnil, kdo přesně dal k tomu střihu příkaz a jak byl potrestán.
Ano, oznamuji tímto, že Česká televize porušuje zákon, a to hned ten nejvyšší, naši Ústavu, konkrétně její Listinu základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), kde se v článku 17 bod 3 doslova a nedvojsmyslně píše: „Cenzura je nepřípustná.“ Oznamuji tedy tímto porušení Ústavy ČR ze strany ČT. Ostatně, nemýlím-li se, máme zavedenu oznamovací povinnost, tak to prostě oznámit musím, abych neupadl v podezření ze spoluviny.
Čtěte také:
Konec iluze o objektivitě? Česká televize sama přiznala, že filtruje názory
Fialovy korigované informace v praxi: Na ruská média se dívat nesmíme, ale jejich obsahem nás ta naše oblažují neustále
Násilí ve společnosti: slepice, nebo vejce?











