Proti straně „Evropa suverénních národů“ bylo zahájeno řízení, na jehož konci může být zbavena statusu evropské politické strany a přijít tak o financování z unijních zdrojů. Důvodem je údajné nedodržování „evropských hodnot“.
O zahájení tohoto procesu rozhodl Evropský parlament většinou převážně levicových hlasů, přičemž proti byli především poslanci z konzervativních stran (v současném newspeaku onálepkované pochopitelně jako „extrémistické“). „Evropa suverénních národů“ (ESN) sdružuje celkem deset stran z různých zemí, mezi nimiž je mimo jiné německá protiimigrační AfD nebo naše SPD. A co je jí vlastně vytýkáno? Že prý není její činnost v souladu s „evropskými hodnotami“.
Co to vlastně je a co tedy zmíněná strana porušuje, definuje článek 2 Smlouvy o EU, kde se píše toto: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.“
Což je ovšem natolik obecná a „gumová“ definice, že lze za nedodržování „evropských hodnot“ považovat poměrně širokou paletu projevů a postojů. Včetně těch naprosto legitimních. Například odmítavý postoj k migraci lze interpretovat jako porušování lidských práv nebo odmítání genderové teorie zase jako diskriminaci menšin. Kdo chce zkrátka politickou opozici bít, v „evropských hodnotách“ si hůl vždycky najde.
Není to ovšem zdaleka poprvé, co je jejich údajné porušování zneužíváno evropskou vrchností k tomu, aby zatočila s těmi, kteří nechtějí tancovat úplně tak, jak ona píská. Obdobně se totiž před časem sahalo na peníze „neposlušnému“ Polsku a Maďarsku. Přičemž jakmile se v těchto zemích vyměnily vlády a k moci se dostali ti „správní“ politici, kohoutky unijních penězovodů se opět otevřely. I když v případě Maďarska přece jenom určitá zdrženlivost panuje. Po počátečním nadšení z porážky Viktora Orbána totiž přichází po některých krocích Pétera Magyara (pokusy odvolat prezidenta účelovou změnou Ústavy, volání po „Velkém Maďarsku“, odmítání vojenské pomoci Ukrajině apod.) poněkud bolestivé vystřízlivění.
„Evropské hodnoty“ jsou zkrátka jakýmsi bičem na „neposlušné“ a evropská vrchnost jím zapráská vždy, když s někým takovým potřebuje zatočit. A tak jsou dotyčným hříšníkům penězovody zastavovány nebo alespoň přiškrcovány.
Stranou ESN to přitom podle mne nekončí. Solí v očích řady „správných“ politiků jsou třeba také Patrioti pro Evropu. Jenom si vzpomeňme na „sanitární koridory“, které kolem nich vystavěli. Vzhledem k převažujícímu levicově-progresivistickému charakteru Evropského parlamentu a dalších unijních orgánů by měli být zkrátka ve střehu v podstatě všichni konzervativci.
Signifikantní jsou však také výroky, které europarlamentní tažení proti ESN doprovázejí. Od socialistického europoslance Alessandra Zana například zaznělo: „Žádné peníze daňových poplatníků EU pro ty, kteří pošlapávají základní hodnoty, na nichž byla Unie založena.“ Tento výrok názorně ukazuje hloubku demokratického deficitu těch, co podobné zákazy schvalují nebo s nimi souzní. Přehlížejí totiž fakt, že ony „peníze daňových poplatníků“ pocházejí i od voličů, kteří jsou k současnému směřování EU kritičtí a jejichž mluvčím (respektive jedním z nich) strana ESN ve skutečnosti je. V demokratické společnosti přitom platí, že i jejich názory jsou legitimní, a i tito lidé mají tedy právo, aby byli v europarlamentu nejenom zastoupeni, ale aby jimi zvolení europoslanci nebyli nikterak diskriminováni. Třeba tím, že by jim někdo sahal na peníze…
V demokracii je přece běžné, aby zaznívaly názory různorodé. Včetně takových, které třeba někoho pobuřují a zcela zásadně s nimi nesouhlasí. Demokracie to zkrátka musí unést, a pokud to nedokáže, tak není skutečná, ale je to pouhá hra na demokracii. Podobná té, jakou hráli naši soudruzi za minulého režimu. I ti měli ostatně plná ústa toho, jak je naše tehdejší společnost demokratická, a přitom i za jejich vlády byly povolené pouze ty strany, které s tehdejšími „hodnotami“ souzněly. Říkalo se tomu vláda Národní fronty.
V europarlamentu sledujeme její reinkarnaci na eurounijní úrovni…
