Zachrání Ameriku Marco Rubio?

Ministr zahraničních věcí USA Marco Rubio
Ministr zahraničních věcí USA Marco Rubio. Zdroj: Shutterstock.com
Benjamin Kuras
Benjamin Kuras Spisovatel

V uplynulém roce se dalo zaznamenat, jak z přední politické scény vyšumívá viceprezident Vance a sílí osobnost ministra zahraničí Rubia. Kontrast mezi nimi byl znatelný už v jejich projevech před „midterm“ volbami, ale po nich doslova explodoval, když Vance z prohry vinil íránskou válku, potažmo Izrael, tedy potažmo Trumpa – podle některých komentátorů zrádně a zbaběle.

Přitom to byl on, kdo prezidenta tlačil k nerozhodným příměřím a bezvýslednému dohadování s Íránci, místo původně zamýšleného rychlého vítězství až po pád teroristického íránského režimu a obnovení ropných dodávek. Tím vlastně Vance sám přímo zavinil energetickou krizi a růst cen, za něž nakonec výprask dostal Trump. A teď se od Trumpa zjevně snaží distancovat.

Má-li už být za přímého viníka volební prohry označen někdo z čelných republikánů, je to právě Vance. Ať už záměrně, nebo bezděky, dovoluje jadernou výzbroj režimu vraždícímu desetitisíce vlastních občanů a skandujícímu „Smrt Americe“. Komentátoři vyslovují podezření, že se Vance dostává do vleku extrémní pravice přezdívané „woke right“, jejímž nejhlasitějším propagátorem je podcaster antitrumpovec Tucker Carlson.

Rubio naopak připomněl Trumpovu odvahu čelit Íránu, jakou nenašel žádný prezident před ním a jaká byla nutná pro bezpečnost Spojených států. A vyslovil naději, že Trump ještě splní svůj slib íránskému lidu, že mu pomůže k osvobození a zároveň zbaví Ameriku smrtelně nenávistného nepřítele, který stále hrozí teroristickými útoky a vyzývá k atentátu na amerického prezidenta.

V internetových rozhovorech je Rubia vidět stále častěji. Prokazuje v nich dokonalou znalost a chápání totalitních režimů a vnímá současné vzedmutí levicové ideologie jako onen známý revoluční „pomalý pochod institucemi“, úspěšně dokončovaný neomarxistickou levicí a radikálním islámem a ohrožující samotnou existenci západní civilizace. Potvrzuje v nich svoje přesvědčení, že nelze jednat o míru s někým, kdo vás chce mermomocí zabít. Naléhá na občany Západu, aby odhodili stud a pocit viny za jeho civilizaci a připravovali se na jeho obranu.

Krátce před volbami Rubio vykonal dvě důležité, politicky stěžejní a civilizačně symbolické návštěvy, během nichž projevil státnictví vysokého kalibru. V Římě z pozice věřícího katolíka papežovi připomněl, že když mluví jako duchovní pastýř, získává úctu jako náboženská autorita, ale když se pouští do prosazování geopolitických preferencí, snižuje se na obyčejného politického debatéra a oslabuje univerzální poslání svého úřadu. Poradil církvi větší ekumenické sbližování s evangelikály (kteří v Americe tvoří nejloajálnější republikánské jádro) založené na společné duchovní kontinuitě a úloze být ošetřovateli západní civilizace a připomínat Západu jeho civilizační roli, místo poskytování teologického a morálního krytí antizápadním revolučním sentimentům.

Giorgii Meloniové poradil v Evropě oživovat společné euroamerické hodnoty a zájmy a připomněl, že evropská bezpečnost je opravdu stále závislá na Spojených státech.

Ale za „nejdůležitější státnický proslov v živé paměti“ američtí konzervativní komentátoři označují Rubiovo vystoupení v Athénách, snímané na majestátném pozadí Akropole a oslavující antické Řecko jako trvalý základ nejen civilizace a kultury, ale samotné psychiky a antropologie Západu. Tu z řeckých dějin Rubio vyčetl v těchto vlastnostech:

„Společná vize člověka a jeho místa ve vesmíru. Specifické chápání cti, poslání a osudu, pravdy, dobra a krásy, kodexu diktujícího způsob života, objektivních standardů a ideálů, o něž stojí za to usilovat. Skvělost jako princip lidské existence. Soutěživost a ambice. Výrazná a neúnavná individualita. Troufalá vynalézavost. Vášeň pro objevování, dobrodružství, riziko a slávu. Nenasytná zvědavost na svět a principy jeho fungování. Hlad po poznávání a chápání záhad přírody a tajemství vesmíru. Netrpělivost se samotnou ideou nemožnosti, prorážení veškerých bariér a limitů, úsilí vhlížet do hlubin neznáma. Touha odhalovat vše, co lidské mysli zakrývá ignorance, tma a vzdálenost. Zaostření na vnější svět, honba za vzrušením z poznávání všeho podivuhodného a nového. Přesvědčení, že neznámo je poznatelné, že svět může být popsán a měřen a mapován a chápán – a že vesmír má racionální řád řízený určitými základními zákony, které člověk může pozorovat a jeho mysl může chápat. Žár vášně, síly, odvahy, sebevědomí. To vše, čemu Řecko říkalo ‚thumos‘, je srdcem velké civilizace.“

Kdy jste naposled slyšeli tak precizní definici a obhajobu západní civilizace? A ještě k tomu od politika? Ale tím to pro Rubia ještě nekončí.

„Bez onoho thumos národy ztrácejí vůli bojovat, vůli usilovat, vůli přežít. Na tuto kvalitu velká část Západu zapomíná. Stydíme se právě za to, co naši civilizaci činilo výjimečnou. Naše prosperita se nám stala zdrojem špatného svědomí. Přestali jsme věřit, že si svou velikost zasloužíme. Bouráme svoje pomníky, zneuctíváme svoje dějiny. Otevíráme naše hranice, převádíme náš průmysl do ciziny, zanedbáváme svou ozbrojenost, předáváme rozhodování globálním byrokraciím, necháváme jiné vyplňovat vakuum, které svou slabostí po sobě zanecháváme.“

Ale takto to Rubio nechat nehodlá a z pódia před Akropolí Evropanům vzkazuje:

„Nacházíme se na rozcestí a směr, jímž se vydáme, rozhodne, zda si Západ udrží místo na čele světa, nebo se odevzdá budoucnosti atrofie, nesvobody a úpadku. Věříme, že Evropa se ještě může probudit ze své dlouhé malátnosti a znovu roznítí oheň, který zde byl před tisíciletími rozžehnut. Společně musíme posílit alianci schopnou konfrontovat hrozby naší doby. Alianci, jejíž síla bude větší než součet jejích částí. Musíme společně zvítězit.“

Řekl toho mnohem víc, toto je jen výpich toho nejnaléhavějšího. Možná podobně jako já marně přemýšlíte, jak tady na Rubia reagovat jinak než ztrátou slov a bezděkým u mládeže tak populárním „wow!“ Vlastně „wooooooow!“ A možná vás taky napadne otázka, zda za tou kulisou chaotika Trumpa ve skutečnosti vládní politiku, přinejmenším tu zahraniční, neřídí Rubio. A jestli neřídí, zda by s tím neměl co nejdřív začít. Celou cestu až do Bílého domu.

Upoutávka
Přečtete si v tištěném nebo elektronickém vydání měsíčníku TO
přečíst
Tohledej.czTohledej.cz

Zprávy a společná diskuze na vašem webu.

Otevřít Tohledej.cz

Líbí se vám článek?

Spisovatel

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >