Korespondenční volby jsou tématem, které již dlouho rozděluje společnost. Důvodů je hned několik. Prvním z nich jsou oprávněné pochyby ohledně splnění základních požadavků, které musí volba zajistit. Zda bude osobní, tajná a svobodná, je obecně bez fyzické přítomnosti voliče těžké garantovat. Druhým je pak zcela legitimní námitka, že zahraniční volič, s výjimkou občanů dočasně se v zahraničí nacházejících, ponese jen minimum důsledků svého rozhodnutí. A třetím je fakt, že by občané v zahraničí dostali k dispozici možnost, která by nebyla voličům v rámci republiky dostupná, čímž by byla porušena všeobecnost volebního práva.
První požadavek pirátské řešení nesplňuje ani omylem. Korespondenční volič má pomocí ověřené identity požádat o zapsání do voličského seznamu. Následně mu bude mu zaslána sada obálek s osobním identifikátorem. Poté, co si vytiskne volební lístek a provede hlasování, vloží jej do malé orazítkované obálky a zalepí. Tu pak spolu s identifikátorem vloží do velké obálky a odešle poštou. Volební komise velkou obálku rozlepí, na základě identifikátoru voliče ztotožní, a malou obálku vloží do urny.
Nebude jisté, kdo vlastně hlasoval
Zní to jednoduše, ale není vůbec jasné, kdy bude oprávněný volič prokazatelně ztotožněn. Identifikátor by mohla získat třetí osoba a jeho vložením do obálky hlasovat místo něj. Zrovna tak by mohla jeho hlas zneplatnit, změnit, obálku zničit či pozdržet její doručení. Volič tak do poslední chvíle neví, zda se jeho hlas do urny dostane, zatímco komise naopak netuší, kdo vlastně fyzicky hlasoval.
Tajnost hlasování není zaručena také nijak jinak než papírem obálky. Zatímco u běžných voleb projde volič se svým hlasem pouze několik kroků zpoza plenty k urně, a vykonává je pod dohledem celé volební komise, zde putuje dvojice hlasu a identifikátoru podstatně déle. Časově i geograficky, protože po celou trasu i dobu může kdokoliv této skutečnosti zneužít a dozvědět se, jak daná osoba, pokud to byla skutečně ona, hlasovala. Času i možností má na to spoustu.
Svobodné hlasování pak nezajišťuje tento mechanismus vůbec. Zda lístek vyplňoval volič sám o vlastní svobodné vůli, zde nelze vůbec nijak prokázat. A jestli se tak nedělo pod nátlakem, příslibem výhod nebo kontrolou někoho dalšího, také ne. Dokonce ani extrémní případy, když by někdo hlasoval s pistolí u hlavy, tento mechanismus vůbec nijak neřeší a takový hlas bude zcela roven ostatním.
Proč měnit co funguje?
Prodleva mezi vlastním hlasováním a vhozením orazítkované obálky do volební urny je další problém. Vzniká zde hned několik paradoxů, kdy může volit například volič, který by se jinak voleb nedožil. Pokud by po odeslání obálky zemřel někde v zahraničí, ale komise jeho hlas již vhodila mezi ostatní, bude takový krok nevratný a nekorigovatelný. Hlas v urně je již plně anonymní. Jsou to možná jednotlivosti, ale v případě těsného volebního výsledku budou velmi obtížně řešitelné, natož rozhodnutelné.
Výsledek je tedy takový, na jaký jsme si již od Pirátů zvykli. Osvědčený, promyšlený a fungující systém nahrazují novou variantou, která je ale po všech stránkách horší. Vůbec si to neuvědomují a ještě to vydávají za pokrok. Ale to není to nejhorší. V případě, že tento mechanismus prosadí, se může stát, že bude obratem rozhodnutím Ústavního soudu umožněn i v rámci republiky, s odkazem na zachování všeobecného charakteru volebního práva, který by tato pozitivní diskriminace zahraničních voličů narušovala.
A to si nedovedu představit už vůbec…
Čtěte také: Janina z Londýna vzkazuje pětikoalici: Korespondenční volba? Děkuji, nechci
Při mé první účasti ve volební komisi jsem nechal přepočítat hlasy. Ejhle piráti +5 (neoprávněné), svobodní -5 (chybějící). Jaká náhoda, aby součet vycházel. Při prezidentských volbách zas rozpečetili v sobotu urny dříve před domluveným příchodem. „Je jedno, že se porušuje volební zákon. Hlavně, že zvítězí správný a demokratický kandidát.“
Můžete říct o které volby a kterou konkrétní komisi šlo? Děkuji.