Miloš Zeman se vrací ve velkém rozhovoru pro měsíčník TO a varuje před ztrátou české suverenity, soudním aktivismem i proměnou Evropské unie v unitární stát. Srpnové číslo se vedle toho pouští do klimatického alarmismu, pokračuje v seriálu o islamizaci Evropy tentokrát v Belgii, rozebírá migrační krizi ve Španělsku, bolestivé polsko-ukrajinské dědictví banderovců i předvolební bizarnosti v Brně. A za zavřenými dveřmi Valdštejnského paláce odhaluje Prahu, kterou běžný návštěvník neuvidí.
Hlavní tváří srpnového čísla je prezident Miloš Zeman. V rozsáhlém rozhovoru Měli bychom zrušit Evropskou komisi mluví o českém kolaborantství, Evropské unii, Německu, prezidentu Petru Pavlovi, Ústavním soudu, Green Dealu i válce na Ukrajině. Bývalý prezident zároveň tvrdí, že demokracie už není pouze ohrožena, ale její oslabování podle něj reálně probíhá.
Šéfredaktor Marek Stoniš v úvodníku Pořád dobré? sleduje především stav české opozice. Všímá si kontrastu mezi její tvrdou rétorikou vůči Andreji Babišovi a průzkumy, v nichž si hnutí ANO po půl roce vládnutí drží mimořádně silnou podporu. Zvláštní pozornost věnuje novému předsedovi ODS Martinu Kupkovi a otázce, zda je možné současnou strategii donekonečna stupňovat, když její výsledky ukazují opačným směrem.
Silnou osobní linku čísla představuje vzpomínka Petra Žantovského na Milana Knížáka, nazvaná Jeho druhé jméno bylo SVOBODA.
Velké Téma TO nese tentokrát název Klimatické náboženství. Václav Musílek v textu Klimaalarmismus jako náboženství bohatých popisuje zelený alarmismus jako sekulární víru postavenou na vině, strachu, vykoupení prostřednictvím zelené transformace a hrozbě apokalypsy.
Klimatický blok pokračuje analýzou Kateřiny Lhotské, která se zabývá hledáním příčin změn klimatu, satirickou Bajkou lidožroutskou Ladislava Jakla a textem Daniely Kovářové Komunikace v dobách globálního oteplování.
Kdo má v českém státě poslední slovo a kdo bude hlídat samotné hlídače, řeší dva navazující texty o právu a politice. Emeritní soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal označuje předávání politických sporů soudům za projev „vlády zbabělosti“.
Právník Petr Kolman pak otevírá starou otázku Quis custodiet ipsos custodes? – kdo bude hlídat hlídače. Podle něj demokracie potřebuje nezávislé soudy, ale stejně nezbytná je svobodná odborná kritika jejich rozhodování.
Seriál měsíčníku TO o islamizaci Evropy se po Španělsku přesouvá do Belgie. Rozsáhlý text Od sluncem zalité idylky přes násilí až k občanské válce začíná temným dědictvím belgického kolonialismu v Kongu a pokračuje poválečnou pracovní migrací, postupným vytvářením paralelních komunit, proměnou Bruselu a vzestupem islamistického extremismu.
Na Belgii bezprostředně navazuje Robert Kotzian textem Civilizační korupce ve Španělsku. Zabývá se mimořádnou migrační krizí v Ceutě, kam podle článku během jediného dne vstoupilo z Maroka 72 tisíc nelegálních migrantů, rolí migračních neziskových organizací a aktivistické justice i mimořádným legalizačním programem vlády Pedra Sáncheze.
Do stále citlivějších vztahů mezi Varšavou a Kyjevem míří text Bandera stále vykukuje za polsko-ukrajinskými vztahy. Připomíná masakry polského obyvatelstva na Volyni a ve východní Haliči, působení UPA, spor o Stepana Banderu i skutečnost, že historická paměť nezmizela ani během války s Ruskem.
Před podzimními komunálními volbami se časopis vydává také do Brna. Text Hluboká brněnská prázdnota rozebírá tamní kandidátky a politická spojenectví od ODS přes Piráty až po menší projekty. Zvláštní pozornost věnuje lídryni ODS Kamile Zlatuškové, jejíž levicové a sociálně progresivní postoje autor staví do kontrastu s tradičním obrazem pravicové strany.
Od politiky si lze odpočinout u sportu – příběhem Otta Rehhagela, německého trenéra, který dovedl podceňované Řecko k senzačnímu titulu mistrů Evropy v roce 2004.
A nechybí ani Tajná Praha. Michelle Adlerová tentokrát vstoupila do míst Valdštejnského paláce, která běžný návštěvník Senátu neuvidí.
V čísle samozřejmě najdete také pravidelné Holcoviny, tentokrát pod titulkem Fiala 3.0: Šílenství plodí další šílenství, satiru Vesnické žduchy Joudy Joudoviče, text Benjamina Kurase Nikdo nemá na nikoho čas, zamyšlení Kdo formuje tragédie dějin, příběhy (ne)kultury, výpravu do Příbrami a na Svatou Horu i závěrečnou reportáž ze Sedmihradska – země, která nabízí podstatně víc než Drákulu, hrad Bran a turistické legendy o upírech.
