Václav Klaus ODS založil, Mirek Topolánek a Petr Nečas ji poškodili, Petr Fiala zničil a Martin Kupka uspal. Zdá se, že s ODS je to už tak špatné, že nemůže být hůř. Jenomže hůře může být vždycky…
Když Václav Klaus před zhruba 35 lety zakládal Občanskou demokratickou stranu, vtiskl jí ryzí pravicově konzervativní charakter a Česko pod jejím vedením prošlo úspěšně nelehkým obdobím ekonomické a společenské transformace 90. let. Pak už to s ní ovšem šlo jenom z kopce. První velkou trhlinou na její pověsti byla vládní spolupráce se Stranou zelených za předsednictví Mirka Topolánka. Jeho kabinet pak vešel do historie především tím, že byl první (a zatím i poslední), kterému parlament vyslovil během jeho funkčního období nedůvěru. A to dokonce za našeho předsednictví EU. Přesto to nakonec ODS paradoxně příliš nepoškodilo, protože se o rok později podařilo dalšímu předsedovi Petru Nečasovi dosáhnout takového volebního úspěchu, že mohl sestavit vládu s rekordní parlamentní podporou 118 poslanců. Tento svůj mandát však strana promrhala, což vyvrcholilo v roce 2013 zásahem Policie ČR na Úřadu vlády.
Následoval pád vlády, rezignace Petra Nečase na funkci šéfa ODS, a především katastrofální výsledek v následných předčasných parlamentních volbách, kde dosáhla na ostudných 7,72 %. Za tohoto nelichotivého stavu se ujal vedení Petr Fiala. Za jeho předsednictví pak ODS postupně opustila i ty zbytky pravicovosti a konzervatismu, které jí ještě zůstávaly, a jako nosný politický program zvolila primitivní „antibabiš“. Ten byl ostatně také nejvýraznějším tmelícím prvkem koalice SPOLU, kterou ODS vytvořila spolu s progresivistickou TOP 09 a ideově oportunistickou KDU-ČSL. Sice se jí podařilo vyhrát parlamentní volby v roce 2021 a zástupci ODS tak opět vstoupili do Strakovky hlavním vchodem, ale za cenu takových programových kompromisů, že se stala v podstatě nerozpoznatelná od TOP 09.
Jediné, co mohlo za této situace ODS zachránit, byla porážka v loňských parlamentních volbách. Byla to totiž šance, že následně padne „Fialovské“ vedení strany, a to nové jí vrátí její původní pravicový charakter. Což se však podařilo jenom z poloviny. Koalice SPOLU sice vyšla z voleb poražená a následně se rozpadla, ovšem ODS tuto šanci na svůj restart nevyužila.
Do svého čela si totiž zvolila Martina Kupku, tedy jednoho ze „spoluviníků“ svého úpadku. Navíc politika, který má v sobě asi tolik schopnosti „strhávat davy“ jako hudební dyslektik skládat opery. Za jeho předsednictví se stala ODS v podstatě neviditelnou. Což vedlo mimo jiné k tomu, že přestala být nejsilnější opoziční stranou a tuto pozici přenechala hnutí STAN.
Chystá se střídání v čele ODS?
A tak je jenom logické, že se začínají objevovat úvahy, zda není to předsednictví pro Martina Kupku přeci jenom příliš velké sousto, přičemž padají i různá jména jeho potenciálních nástupců. V rozhovoru pro Český rozhlas zmínil Daniel Kroupa například Evu Decroix. Tedy zarytou progresivistku, které by to mnohem více slušelo třeba v TOP 09 nebo v hnutí STAN. Pravda, jde o názor člověka, který s ODS vždy těžko hledal společnou řeč. Takže je to třeba brát s patřičnou rezervou.
Padají však i jiná jména. Například bývalého ministra zahraničí Jana Lipavského. Tedy člověka, který proslul svou schopností přisát se vždy k tomu, od koho mu mohou plynout nějaké prebendy. Ostatně jeho přerod z extrémně levicového Piráta na „salónního pravičáka“ s cílem udržet se v ministerském křesle máme ještě v živé paměti. Někde jsem zaznamenala také jméno současného místopředsedy ODS Pavla Drobila. Pro něj by hovořilo to, že je na veřejnosti poměrně neznámý a mohl by se tedy stát oním „symbolem změny“. Jenomže jaké změny? Pan Drobil je totiž jedním z vášnivých zastánců eura v Česku a od října 2023 je zmocněnec Svazu průmyslu a obchodu pro jeho zavedení. Prosadit takového člověka do čela ODS je zkrátka totéž, jako udělat vegetariána cechmistrem řezníků.
Občas bývá zmiňováno ještě jedno jméno. Ozývá se totiž názor, že na tom vlastně nebyla ODS za minulého vedení tak špatně (vždyť byla ve vládě) a že by tedy nebylo možná od věci, kdyby se na předsednický post vrátil Petr Fiala. Jemu by to také nejspíš nevadilo. Podle některých jeho vyjádření se totiž zdá, že mu ještě nedošlo, že předsedou ODS už nějakou dobu není. Co by následovalo, není podle mne těžké odhadnout. Znovuzrození koalice SPOLU, ve které by se však ODS tentokrát už definitivně rozpustila.
Pro ODS nemůže být zkrátka nikdy tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř…
Čtěte také:
Quo vadis, ODS?
Eva a Jirka aneb Mladá láska v ODS s příchutí bitcoinů
S ODS vpřed a zase zpátky aneb Mo-ko-bu-ko, verze 2026
