Zatím, pravda, je to jen spřátelení z nouze, faute-de-mieux, jak se v Bruselu francouzsky říká, čili z absence čehokoli lepšího. Taky je to jen pánská jízda, jak se ukázalo na setkání s Evropskou komisí v Bruselu 23. června – bez účasti šéfky zahraniční politiky EU Kaji Kallasové. Do jejího rajónu by takové setkání pařilo, kdyby byla muž, ale není, a se ženami se Tálibánci nebaví. Doma už jim zakázali vzdělání nad šestou třídu základky, vycházení na veřejnost bez mužského hlídače, zveřejnění obnažené tváře a mluvu hlasitější než šepot.
Proto taky bylo setkání charakteru ryze „technického“, aby si někdo nekladl zbytečné otázky o jeho významu diplomatickém či politickém. Ten by ostatně žádný být nemohl, neboť EU zatím Tálibán neuznává jako vládu, tedy „government“, a klasifikuje jej jen jako „de facto authority“. S tou pak může mít styk, jemuž říká „principled engagement“, tedy angažovanost podle nějakých principů. Názvoslovní vynalézavost EU nikdy nepřestaňme obdivovat.
K účelu přímého jednání s neuznanou vládou zavedla Evropská komise funkci „zvláštního zmocněnce pro Afghánistán“. Té se ujal zkušený diplomat, Francouz Gilles Bertrand, který v Komisi slouží už 30 let. S Tálibánem si „technicky“ povídá tváří v tvář. Loni hostili oni jeho v Kábulu, letos on je v Bruselu. U jednání prý přiseděli zástupci 15 členských zemí, ale Komise nesděluje kterých, ví se jen o Švédsku, Nizozemsku a Belgii.
Abychom nekřivdili Kaje Kallasové, ta s Tálibánci komunikuje také, ale jen na dálku. Naposledy je vyzvala, aby – když už jsou ta de facto autorita – „účinně zamezili všem teroristickým skupinám operace z území Afghánistánu“. To museli Tálibánci, coby teroristická skupina, brát jako podařený vtip. Vždyť právě díky svému terorismu dostávají od EU peníze. Ty sice do Afghánistánu chodí na účely „humanitární“, ale coby de facto autorita si s nimi Tálibánci dělají, co chtějí. Jinak než přes ně se v Afghánistánu nic neutratí – zaznamenal i šéf OSN Guterres, jenž ví nejlíp. Za těch pět let ovládnutí Afghánistánu jsme jim dali 2 miliardy eur. A zdalipak se nás někdo ptal…
Evropská komise mlčí
Komise toho o setkání vůbec moc nesděluje a z těch patnácti přísedících zatím žádný kupodivu nic nevybreptl, tak to asi má zůstat důvěrné. A tak různí investigativci slepují informační střípky a taky trochu spíš hádají.
Ta „technická“ náplň prý spočívala v dohadování o „mechanismu“ návratu Afghánců, jimž byl v EU zamítnut azyl. Tedy kolik z nich je Tálibán ochoten přivítat zpět doma. Jde samozřejmě jen o ty, kteří by prokazatelně po návratu nebyli vystaveni perzekuci, neboť jiné vracet nesmíme. Že si Tálibán může ze den na den rozhodovat, koho perzekvovat, je vedlejší. Pro ukázku, jak ten „mechanismus“ funguje: Loni dostalo příkaz k odchodu z EU přes 22 tisíc Afghánců. Odjelo jich 340. Přijelo dalších pár tisícovek.
„Tak jo,“ řekli na bruselském jednání Tálibánci, „vezmeme tyhle dvě stovky. Těch ostatních třicet tisíc si tu nechte.“ Pak šeptem pod vousy: „Ostatně zítra vám pošleme další tisícovku, pak jich zas pět vezmeme zpět.“ A pak opět nad stolem: „Ale nebude to zadarmo, vždyť víte, jak jsme chudí.“ „Jasně,“ přikývla Evropská komise, „tak povídejte.“
Zda to proběhlo přesně tak, či trochu jinak, se nedovíme. Ale zde je pár požadavků, které zveřejnil Tálibán (Evropská komise pořád ještě ne): „Rozšířit konzulární zastoupení Afghánistánu v EU, zavádět opatření na pěstování vzájemné důvěry a posilovat vzájemnou angažovanost.“ Kolik konzulátů navrhují a ve kterých zemích, zatím nevíme.
Je na co se ptát…
Že by diplomatické uznání „de facto“? Posílení džihádu v Evropě pod konzulárním krytím? Lepší propojení džihádismu s naivními evropskými institucemi? Tážou se pochybovači, bezpečáci, islamofobové i lidskoprávníci.
Na kolik dalších eur nás to tedy přijde? Komise nesděluje, půjde to ostatně přes nějakou tu humanitární agenturu OSN, aby to nevypadalo jako přímá podpora teroristů. Mezi těmi nepotvrzenými investigativními dohady na internetu poletuje částka 48 milionů. Ale i tu si možná někdo vycucal s prstu.
Ale možná to opravdu proběhlo jinak. A je vlastně jedno, jak.
Čtěte také:
Trumpova íránská šlamastyka: Americký prezident hraje o svůj historický odkaz
Válka v Íránu: Strach z režimu a strach z „osvobození“
V Afghánistánu budou ženy opět kamenovány. Za co zemřely statisíce lidí?
