Začalo to protesty francouzských studentů proti nevyhovujícím podmínkám ve školách, nedostatku učitelů a škrtům ve vzdělávání. Požadavky mladých lidí, o nichž lze diskutovat, které lze podporovat nebo odmítat, ale které mají v demokratické společnosti své legitimní místo. Jenže potom přišli profesionální revolucionáři a s nimi islamisté. A z původně studentského protestu se začala stávat ideologická vzpoura, jejímž cílem už dávno nejsou jen lepší školy, ale samotné základy západního společenského uspořádání.
Investigace americké Fox News Digital odhalila rozsáhlou síť 54 organizací zapojených do francouzské protestní vlny, její podpory a propagace. Pouze šestnáct z nich tvoří studentská či mládežnická uskupení. Zbývajících 38 představují odbory, politické strany, komunistické a revolučně socialistické organizace, aktivistické skupiny a mediální projekty. Mezi nimi figurují francouzští komunisté, krajně levicová Nepoddajná Francie, trockisté i otevřeně antikapitalistická hnutí. To už zdaleka není jen spontánní studentská revolta. Je to ukázka toho, jak lze oprávněnou nespokojenost mladých lidí zneužít jako palivo pro mnohem širší politicko-ideologický konflikt.
A to není všechno. Přichází další, ještě znepokojivější zpráva. Podle Fox News připravuje koalice 28 komunistických a socialistických mládežnických organizací koordinovanou listopadovou protestní akci ve dvanácti evropských zemích. Organizátoři pod heslem „Bojujme za svou budoucnost, ne za jejich války!“ vyzývají nejen k demonstracím, ale také k blokádám, přerušování výuky a okupacím veřejných prostor. Jinými slovy: revoluční levice se pokouší přenést energii francouzské protestní vlny do dalších evropských zemí. A využít ji k ideologickému útoku proti kapitalismu, západním institucím a dosavadnímu politickému uspořádání. Tedy k útoku na svobodu a demokracii, protože extrémní levice nedokáže vládnout demokraticky a nechce za žádnou cenu umožnit lidem žít svobodně.
Zvláštní pozornost zasluhuje také mezinárodní propagandistické zázemí těchto protestů. Fox News upozorňuje na síť organizací spojených s americkým marxistickým podnikatelem Nevillem Royem Singhamem, žijícím v Šanghaji, na organizaci Tricontinental vedenou komunistickým akademikem Vijayem Prashadem či na mediální projekt BreakThrough News. Právě podobné struktury dokážou z lokálního protestu vytvořit obraz celosvětového revolučního povstání. A tady už přestává veškerá legrace. Po necelých čtyřiceti letech od rozpadu komunismu extrémní levice opět útočí na svobodu, demokracii a kapitalismus. Jde o útok revoluční ideologie, která znovu hledá cestu k politické moci, k totalitnímu ovládnutí společnosti prostřednictvím třídního konfliktu, radikalizace společnosti a delegitimizace existujících institucí.
Evropa by měla velmi dobře vědět, kam podobné experimenty mohou vést. Komunismus už jednou sliboval osvobození člověka, odstranění vykořisťování a vybudování spravedlivé společnosti. Výsledkem byly vždy a všude totalitní diktatury, politické procesy, pracovní tábory, zničené životy milionů lidí a desítky let nesvobody. Také tehdy revolucionáři mluvili o míru, spravedlnosti, rovnosti a lepší budoucnosti. Jenže za vznešenými hesly se skrývala ideologie, která ve jménu údajného štěstí lidstva dokázala člověku odebrat prakticky všechno. Svobodu projevu, svobodu podnikání, právo na vlastní názor, osobní svobodu a často i samotný život. Dnes extrémní levice znovu vykřikuje své pomatené představy o spravedlnosti, míru a budoucnosti mladé generace.
Kapitalismus samozřejmě není dokonalý. Demokratické vlády dělají chyby. Sociální nespravedlnost existuje a mladí lidé mají plné právo proti ní protestovat. Jenže právě svobodná demokratická společnost umožňuje tyto problémy veřejně pojmenovávat, kritizovat vládu, zakládat politické strany a usilovat o změnu ve svobodných volbách. Revoluční extremisté naproti tomu nabízejí starý smrtonosný recept: rozdělit společnost na nepřátelské tábory, neustále prohlubovat a zostřovat konflikty a z násilí a chaosu vytěžit politickou moc.
K levicovým extrémistům se přidávají další skupiny, které nenávidí Západ a nijak se netají svou touhou ho rozvrátit, srazit na kolena. Především jsou to skupiny islamistické. Ty si náramně rozumí se všemi extrémisty – komunisty, progresivisty, radikálními „liberálními demokraty“. Přátelé, legrace končí. Evropa nesmí zapomenout na vlastní dějiny. Je načase připomenout, co znamenala vláda jediné strany, třídní nenávist povýšená na státní ideologii a likvidace svobodného občanského života. Musíme si připomínat důsledky toho, když budeme mlčet, jakkoli je těžké připomínat důsledky levicového extrémismu v Evropě, jejíž nejvyšší představitelé v Bruselu stále tvrději prosazují svou vizi ultrasocialistické budoucnosti unie.
Pokud si lidé v Evropě rychle nevzpomenou a nezačnou se jednoznačně bránit všem extrémistům, pak západní civilizace skončí mnohem rychleji, než dnes říkají i vyložení pesimisté. A neskončí občanskou volbou jiného směru. Skončí v krvi.
