Amerika ve spárech politického násilí

Charlie Kirk byl zavražděn. Pravicový konzervativec, křesťanský aktivista, obránce západní civilizace a jejích hodnot, veliký patriot, jeden z významných tvůrců amerického veřejného mínění – ale především člověk argumentů, jenž se na denní bázi střetával se svými ideologickými odpůrci, kterým tím dával prostor vysvětlit své pozice.

Léčil akutní hnisavou ránu nejen americké demokracie spočívající v tom, že se mnoho jejích občanů domnívá, že demokratické diskuze a střetu argumentů již není zapotřebí, že pravdu lze přebít lží a jasná fakta zastřít vyhrocenými emocemi.

Brutální vražda Iryny Zarutské

Americký veřejný prostor před 10. zářím, kdy byl zavražděn Charlie Kirk, doslova opanovala hrůzná kriminální kauza Iryny Zarutské. Ta byla ukrajinskou uprchlicí, jež uprchla do Spojených států před válkou a začala zde nový život. Dvaadvacátého srpna nastoupila do vlaku ve městě Charlotte v Severní Karolíně a sedla si před strnulého, klidně působícího bezdomovce v červené mikině. Ten po krátkém okamžiku sáhl do kapsy, vytáhl nůž, zvedl se, napřáhl se a začal Irynu zezadu surově bodat do břicha a krku. Po několika úderech se klidnou chůzí vydal do jiné části vlaku.

Na videozáznamu lze také vidět ještě jiné cestující v bezprostředním okolí oběti, kteří nejeví zájem dívce jakkoliv pomoci. Naopak se seberou a také se vzdálí. Mladá Ukrajinka chvíli šokovaně sedí, jako v transu, svírá se a po pár vteřinách se v křeči kácí k zemi pod sedadla do kaluže vlastní krve. Byla na místě mrtvá. Její vrah, pro policii starý známý recidivista, byl zadržen a byla mu vystavena diagnóza… protože je chudáček duševně nemocný.

Navzdory uniklému videozáznamu a obrovské bouři na sociálních sítích, kterou tato brutální a rozumu se vzpírající vražda vyvolala, nejevila dlouhou dobu o případ žádný zájem média hlavního proudu. Nešlo jim o lidský osud a zmařený život. Jediné, čím se zabývala, byly rasové profily útočníka (černé barvy pleti) a oběti (blond Slovanky). Objektivně informovat (či alespoň jakkoliv informovat, alespoň se zmínit…) o takové věci by přece nebylo politicky korektní! Paradoxně až tlak zezdola, tlak mas donutil tato „elitní“ média k věci něco říci. Tzv. „liberální“ politický a mediální mainstream Spojených států je ve stavu, kdy musí nějaký konkrétní případ (popřípadě nějaké širší téma) zvedat a amplifikovat prezidentovo okolí či prezident osobně, aby si jej média „všimla“. To je veskrze absurdní.

Chladnokrevná vražda Charlieho Kirka

Přesto přišel ještě razantnější a bolestivější úder do morálky amerického lidu, jenž zpolitizovanou brutální vraždu Iryny Zarutské a všechny její důsledky přehlušil. Vraždou Charlieho Kirka přišly Spojené státy o svého jedinečného občana a patrně se přiblížily nějaké formě občanské války. Kým byl Charlie Kirk? Před patriotem, křesťanem a konzervativcem možná zejména čerstvým třicátníkem, manželem a otcem dvou malých dětí. Byl miláčkem americké konzervativní scény, do níž pronikl díky svému talentu a inteligenci velmi mlád. Mnozí s určitou mírou nadsázky říkali, že byl „čtvrtým synem“ Donalda Trumpa, který si jej moc vážil. Kirk byl též zakladatelem a hlavou – jeho slovy – největší „proamerické“ mládežnické organizace ve Spojených státech, která hájí pravicové a konzervativní hodnoty, hodnoty Západu. Mezi ně jednoznačně patří mj. svoboda projevu, jíž byl Kirk velkým proponentem.

Bránil svobodu projevu; pro sebe a stejně tak pro své nejzatvrzelejší ideologické nepřátele. Nejen že ji bránil, on ji rozvíjel… Proslul a do povědomí širší americké veřejnosti se vepsal jako „ten mladík v tričku a kšiltovce“, který si postaví na půdě kampusu nějaké univerzity svůj malý stan, sedne si na židli, chopí se mikrofonu a diskutuje s těmi nejbláznivějšími woke a krajně levicovými studenty. Vždy s chladnou hlavou, ledovým klidem, pomocí břitkých argumentů a nezpochybnitelných fakt. S takovou výbavou není vskutku těžké setřít nějakého „modrovláska“ v roušce a s piercingy, který hystericky a vulgárně vříská něco o „bílé supremaci“, „inherentně rasistické Americe“, „právu na interrupci do momentu narození dítěte“, o tranzicích dětí a mladistvých, o stovkách pohlaví a jiných věcech…

A právě to, čemu zarputile věřil, jej stálo život. Nechráněný, na rozlehlém prostranství, tváří v tvář stovkám, možná tisícovkám jak podporovatelů, tak odpůrců z řad studentů univerzity v Utahu se v průběhu své akce ve vteřině skácel, s proudem krve crčícím z krku. Zbaběle ho zamordoval stovky metrů vzdálený sniper.

Radost Kirkových odpůrců jako projev nejryzejší nenávisti

Co je na celé věci zřejmě nejděsivější, jsou následky, momenty nastalé až poté, co Charlie Kirk v nemocnici vykrvácel, což oznámil sám zarmoucený prezident Trump, načež vypukla obří celonárodní tryzna za mučedníka svobody. Lidský rozměr tragédie je úplně nesnesitelný, fakt, že má nyní každý pravicový intelektuál na Západě o důvod víc pochybovat a zvažovat, zda má nebo nemá veřejně vystupovat, zrovna tak. O stupínek výše na škále hrůzyplnosti jsou však reakce té části Američanů, která se vymyká zmíněné „celonárodní tryzně“. Po smrti Kirka se okamžitě začalo pracovat na nejrůznějších průzkumech veřejného mínění, reportéři vyrazili do ulic ptát se na nebožtíka takříkajíc „běžných lidí“, po internetu začaly kolovat nejrůznější ankety – zaměřené zejména na lidi prvoplánově ke Kirkovi a jeho odkazu nepřátelské.

Jde o odpornou a bolestivou sbírku projevů té nejryzejší nenávisti a nejhrubší odlidštěnosti. Tzv. „liberálové“ Kirkovi jeho zvířecí smrt přejí. V lepším případě, jak se říká, „nevyjadřují lítost“ (ba ani její stopy). V horším případě se z jeho smrti otevřeně radují. Sociální sítě jsou přeplněné videozáznamy odpudivých zjevů, kteří z vlastní vůle berou do rukou mobilní telefony a spouští nahrávání videí, v nichž Kirkovu smrt a Kirkova vraha otevřeně oslavují. Mají mentalitu revolučních bolševiků; potlačili v sobě jakoukoli lidskost, úctu a soucit. V lidech, se kterými byť jen trochu nesouhlasí, nevidí nějaké politické či ideologické rivaly, dokonce v nich nevidí ani lidi jako takové – vidí v nich cosi, co je potřeba zlikvidovat a odstranit a pak nastane ráj na Zemi.

Dokonce na samotném videozáznamu Kirkova zavraždění, v momentu, kdy se oběť teprve kácí k zemi, jednotliví studenti projevují radost. Nějakým mladým mužem, krčícím se jen několik málo metrů od krvácejícího těla, zjevně prostoupila vlna jakési euforie. Na videu jásá jako smyslů zbavený. Radost ze smrti muže, kterého zjevně nenáviděl a na kterého dost možná čekal frontu, u něj převládla nad strachem o svůj vlastní život, a dokonce nad prvotním šokem z výstřelu z neznámého místa.

Do širokých úsměvů roztáhlým obličejům těchto entit není možno porozumět, ani je jakýmkoliv způsobem uchopit. Jsou to obrazy čirého zla. Můžeme se jen domnívat, kdo z nich, co a komu provede příště. Terminus technicus „kulturní válka“ není v žádném případě přemrštěný a nadsazený. On je totiž slabý, skutečnost nevystihující a naprosto nedostatečný. Slovy britského pravicového publicisty Douglase Murrayho: na Západě zuří válka. Regulérní válka – zažehnuta a vedena extrémní levicí – proti samotné podstatě a existenci Západu, proti životu, lidskosti, rozumu, svobodě a demokracii.

Čtěte také:
Je libo totalita, nebo občanská válka?
Dvojí pohled woke levice na vraždy a násilí
Občanská válka ve Švédsku