V rotterdamském muzeu Boijmans Van Beuningen připravili pro své návštěvníky vskutku nezvyklý umělecký zážitek. V rámci uctění památky nedávno zemřelého umělce Wima T. Schipperse vyklidili všechny výstavní sály a jejich podlahu pokryli stovkami kilogramů arašídového másla.
Muzeum Boijmans Van Beuningen je známé doma v Nizozemsku i v zahraničí svým osobitým přístupem k modernímu umění. Asi nejbizarnějším počinem této instituce se v roce 2018 stala výstava, v rámci které rakouská umělecká skupina Gelitin zaplnila Bodonovu galerii rotterdamského muzea velmi nezvyklými sochami. Každá z těchto několik metrů vysokých skulptur totiž svým tvarem připomínala lidské exkrementy. Výstava s názvem Vorm-Fellows-Attitude měla podle svých tvůrců bořit společenská tabu spojená s vyměšováním. A to ještě nebylo vše. Návštěvníci také měli možnost obléci se do kostýmů nahých pánských a dámských těl a v tomto přestrojení se mezi exkrementy procházet a fotit.
Tentokrát se muzeum do tak nechutného počinu nepustilo. Ovšem ani nápad pokrýt podlahy výstavních sálů 360 kilogramy mazlavého arašídového másla patrně u estétů příliš nadšení nevzbudí. Výstava je nepochybně určená pro jedince se silným žaludkem a v neposlední řadě pro fanoušky Schipperse. Ten v roce 1962 přišel s obdobným konceptem, kdy nechal pokrýt podlahu jednoho výstavního sálu solí a druhého potom střepy. Později koketoval s myšlenkou použít vařený špenát, až nakonec došel právě k arašídovému máslu. Rotterdamské muzeum tento koncept odkoupilo do své sbírky a v roce 2011 jej také poprvé realizovalo.
Plýtvání potravinami, či historické dědictví?
Návštěvníci bizarní výstavy se tak v sále pohybují po úzkých dřevěných lávkách postavených těsně nad mastnou hladinou. V blízkosti arašídové podlahy se neustále procházejí také zaměstnanci galerie, kteří hlídají, aby některý z návštěvníků do hmoty neupustil např. mobilní telefon. Zároveň pečlivě dbají na to, aby náhodou nějaký excentričtější návštěvník nechtěl výstavní artefakt ochutnávat, případěn si odnášet domů. Nezvyklá instalace nese příhodný název Pindakaasvloer (v překladu „arašídová podlaha“) a nepochybně má potenciál zaujmout i takové návštěvníky, kteří jinak modernímu umění příliš neholdují.
Realizace této gastro-výstavy, která odstartovala 9. července 2026, vyžaduje nejen silné žaludky, ale také obrovské logistické úsilí. Kurátoři muzea spotřebovali zhruba 360 kilogramů hladkého arašídového másla, které museli speciálními stěrkami dokonale zarovnat od zdi ke zdi po celé ploše výstavních místností. Výsledkem je lesklý hnědý koberec, ze kterého se do celého muzejního komplexu šíří vůně pražených ořechů. A bude tomu tak až do září, kdy bude výstava ukončena.
Výstava okamžitě vyvolala bouřlivé debaty o plýtvání potravinami a o smyslu moderního umění. Zatímco kritici poukazují na to, že stovky kilogramů jídla „vyhozených oknem“ jsou v dnešní době vrcholem nevkusu, muzeum se brání tím, že jde o historické dědictví a arašídová podlaha bude po skončení výstavy ekologicky zpracována na biopalivo.
Čtěte také:
Vzpomínka Marka Stoniše na českého karikaturistu světového jména Ivana Steigera
Kultura, sprosté slovo z minulosti
Proč podporujeme petici „Vyjádření umělců a kulturní veřejnosti…“
