Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl druhý

V prvním díle jsem vám předložil jisté obecné hypotézy o možných důsledcích vládou Petra Fialy, senátem a v prvním čtení sněmovnou přijaté mezinárodní smlouvy s Vatikánem, která bude mít přednost před naším právním pořádkem, a to včetně ústavy. V tomto díle se podíváme blíže na problematické formulace paragrafů ve Vatikánské smlouvě a jejich právní výklad.

Jedna ze změn ve Vatikánské smlouvě je ve formulaci, kde se v bodu 1 článku 4 píše: „Česká republika uznává zpovědní tajemství.“ Na první pohled zcela logické, ale narazíme zde na první zásadní problém. Proč není v tomto paragrafu výslovně uvedeno, že se ČR bude v tomto ohledu řídit „v souladu s českým právním řádem”? To by rozptýlilo případné dohady a spekulace. Pokud něco takového při jednáních zaznělo jako příslib, proč tajný vyjednavač ze strany státu během projednávání Vatikánské smlouvy netrval na psané podobě tohoto závazku?

Jaký by byl právní důsledek této nenápadné změny formulace? Český stát se totiž vlastně vzdává možnosti požadovat spolupráci při vyšetřování trestných činů spáchaných církevními osobami a připouští nadřazenost kanonického práva nad českým právním řádem ohledně zpovědního tajemství. Protože byla vyškrtnuta slova „v souladu s českým právem“, tak k tomu budou přihlížet i české soudy, jestliže budou muset interpretovat tuto část smlouvy. Doposud náš právní řád bere zpovědní tajemství jako porušitelné v případech, kdy může zpovědník zabránit trestnému činu. Nebo musí nahlásit připravovaný trestný čin, o kterém by se během zpovědi dozvěděl.

Proč bude možné vyhnout se českému právnímu řádu? Právník kanonického práva a emeritní církevní soudce Jan Rozek vysvětluje nadřazenost kanonického práva takto: „Na šířící se pokusy o narušení zpovědního tajemství zareagoval Vatikán v roce 2019 Nótou Apoštolské penitenciárie.” Nóta se při zachovávání zpovědního tajemství odvolává na legitimní nevědomost kněze: „Kněz se totiž dozvídá o hříších věřícího non ut homo, sed ut Deus – tedy nikoliv jako člověk, ale jako Bůh,” a on tedy prostě „neví”, co mu bylo řečeno ve zpovědnici, protože neposlouchal jako člověk, nýbrž ve jménu Božím.

Zpovědní tajemství se rozšíří o možnost neoznamovat trestné činy

Zpovědník by tedy mohl bez jakékoli újmy ve svém svědomí i „přísahat”, že „neví”, co „ví pouze jako Boží služebník.” Zpovědník nesmí nikdy „slovy ani žádným jiným způsobem, ani z žádného důvodu, ani jen částečně prozradit kajícníka” (kán. 983, § 1 CIC), a také je zpovědníkovi zakázáno „použití poznatku získaného ze zpovědi, který přitíží kajícníkovi, i když je vyloučeno jakékoli nebezpečí odhalení” (kán. 984, § 1 CIC).

Lakonicky řečeno, kněžím se umožňuje nevypovídat nejen na základě zpovědního tajemství, ale i po vzoru chytré horákyně, kdy zpověď přijímají jako Bůh a nikoliv člověk. Tedy, že nemohou znát a nepamatují si její obsah. Dokonce ani samotný kajícník nemá pravomoc zbavit zpovědníka povinnosti zachovat tajemství. Nóta totiž zdůrazňuje, že je zakázáno stanovit kajícníkovi přiznání jako podmínku platného rozhřešení, a to na základě přirozeného principu „nemo tenetur se detegere” (od nikoho nelze žádat sebeudání).

Zpovědní tajemství se tak oproti dnešnímu stavu rozšíří o možnost neoznamovat probíhající trestné činy. Zkušenosti z celého světa vyprávějí příběh o systémovém krytí sexuálního zneužívání. Odpověď Svaté stolice je však v případě zpovědního tajemství neoblomná. Církevní právo dokonce stanoví přísný trest za přímé porušení zpovědního tajemství, kterým je v kanonickém právu latinské církve CIC automatická exkomunikace (takzvaná exkomunikace latae sententiae), jejíž sejmutí je vyhrazeno papeži.

Čili shrnuto – na rozdíl od mlčenlivosti lékaře nebo právníka, kterou je možné zbavit je v případech, kdy si jsou vědomi nebo se dozví o spáchání či úmyslu spáchat trestný čin, u kněze, psychologů na církevních školách a dalších církevních osob, které mohou být označeny za „pastorační pracovníky”, tato možnost už definitivně nebude.

Další důsledky nového spojení Vatikánské smlouvy s kanonickým právem

Dalším důsledkem je skutečnost, že zde vyvstává problém s lidmi odsouzenými za sexuální zneužívání. V Evropě je běžný utajený registr, kde jsou automaticky a doživotně zanesení všichni odsouzení za sexuální násilí. Funguje to tak, že ředitel školy nebo jiná oprávněná osoba zadá rodné číslo budoucího učitele a systém mu odpoví, zda jej může zaměstnat.

Tohle by nemuselo platit v církevních školách, charitách, nebo církevních kolejích atd. Protože záměrným vymlčením na základě kanonického práva by už registry neobsahovaly osoby, které byly v minulosti odsouzeny za pedofilní nebo jiné trestné sexuálně perverzní skutky.

Hrozí rozšíření platnosti Vatikánské smlouvy i na jiné církve či jiná náboženství, včetně muslimského? Pan Rozek k tomu říká: „Je možné, že dodatky, které nebudou procházet standardním legislativním procesem, ale jen dohodami diplomatů, rozšíří platnost mlčenlivosti při zpovědi podle kanonického práva i na ostatní náboženství, tedy včetně muslimského. Už dnes má katolická církev na svých stránkách cirkev.cz tyto úvahy, kdy by mohly ostatní církve dostat obdobná práva. Církev se totiž odvolává na princip parity všech náboženství, takže nelze žádné vynechat. Tedy ani muslimskou víru s jejím právem šaría, což je jakási obdoba katolického kanonického práva. Vůbec netvrdím, že to tak katolíci zamýšlejí, jen je to z právního pohledu možné.”

Douška nakonec

Není tomu tak dlouho, kdy se veřejnost pohoršovala nad tím, že byly sníženy tresty za znásilnění. Možná budete překvapeni – tento návrh pocházel od poslance, který se hlásí ke katolické církvi a křesťanské víře.

Dále občané České republiky vůbec neví, že ještě před přijetím nové Vatikánské smlouvy církev žádala ministra Blažka o úpravu trestního zákona tak, aby byli církevní duchovní vyňati z povinnosti a trestně právní odpovědnosti z nenahlášení trestného činu, třeba právě ze zneužívání.

Přijetím nové Vatikánské smlouvy padá možnost trestat jak viníka, tak i zpovědníka, pokud by nedošlo k nahlášení trestné činnosti či úmyslu ji spáchat. Když se navíc zpovědník opakovaně dozví od kajícníka, že zneužíval několik děvčátek, a je z toho zřejmé, že by toto chování mohlo pokračovat, tak v dnešní civilní úpravě trestního zákona má zpovědník povinnost toto nahlásit, aby se mohlo zabránit dalšímu páchání trestné činnosti. Podpisem Vatikánské smlouvy je s tím utrum.

Čtěte také:
Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl první
Ďáblova smlouva se Svatým stolcem
Podlézání Bruselu a Washingtonu jakoby nestačilo. Fialova vláda nás chce podřídit i Vatikánu