Po devíti letech se stal zázrak. Nová dramaturgyně Otázek Václava Moravce (OVM) Martina Riebauerová, která nahradila odvolanou Hanu Andělovou, se odhodlala k historickému kroku. V budově na Kavčích horách prý otevřela okna, zahřmělo a pozvánka letěla do éteru – a možná i do spamu Okamurova mailu. Ano, Česká televize pozvala k Moravcovi Tomia Okamuru. Toho Tomia Okamuru, který byl dlouhá léta v OVM vítaný zhruba stejně jako koncesionářské poplatky v domácnostech bez televize.
Možná jde o gesto smíření, možná o gesto sebezáchovy. V časech, kdy nová vláda Andreje Babiše hovoří o „efektivitě“, „úsporách“ a „revizi fungování veřejnoprávních médií“, totiž i ten nejodvážnější editor náhle zjišťuje, že pluralita není sprosté slovo, ale investice do budoucnosti. Ideálně do takové budoucnosti, kde model financování zůstane nedotčen a koncesionářské poplatky nepůjdou do dražby na Aukru. Nyní totiž hrozí, že místo 150 korun měsíčně od koncesionářů bude muset ČT chodit s čepicí v ruce na ministerstvo financí, a to již od 1. ledna příštího roku.
Česká televize tak zřejmě dospěla k poznání, že devět let půstu je dost dlouhá doba i na politickou dietu. Zvlášť když Rada ČT opakovaně řeší, proč předseda SPD není zván, a když se nejen v kuloárech šeptá o tlacích, odvoláních a dramaturgických obětech. Najednou to vypadá, že odčiňování hříchů může být levnější než jejich obhajoba.
Česká televize si zjevně spočítala, že je lepší mít Okamuru hodinu ve studiu než čtyři roky v čele sněmovny s pocitem křivdy. Politická matematika je jednoduchá: když se mění vláda a z éteru zaznívají úvahy o „zeštíhlení“ či „novém nastavení kontroly“, je najednou každá pozvánka investicí do dobré vůle. A dobrá vůle je v rozpočtovém výhledu k nezaplacení. Nakonec by se také navíc mohlo stát, že příští rok už nebude mít Václav Moravec na ČT24 žádný pořad, do kterého by kohokoliv zval.
Jak se vám dnes spalo, Václave?
Okamura pozvání do OVM přijal. Na jedné straně je to šance. Devět let budovaný příběh o ignorování skončí v přímém přenosu příští neděli 8. března. Kamera, světla a možnost říct: „Vidíte, Václave, nakonec jste mě museli pozvat, neboť vám vláda drží peněženku u krku. Jak se vám dnes spalo?“ – to je politický moment, který se nedá vykoupit ani všemi billboardy.
Na druhou stranu – proč by měl dávat ČT tu satisfakci, že se náhle tváří, jako by byl vždycky vítaný host? Proč by měl usednout do křesla, kde seděli všichni ti, kteří mu devět let vysvětlovali, proč tam nesedí on? Co když se z dlouho očekávaného návratu stane jen další nedělní výměna názorů, která se rozplyne do večerních zpráv? Co když aura zakázaného hosta zmizí ve chvíli, kdy usedne do křesla? Mučednictví je silná značka. Účast v běžné debatě je jen program.
Česká televize zřejmě zve, aby ukázala, že je otevřená. Obě strany mohou tvrdit, že vítězí. A divák? Ten si zapne televizi a bude sledovat, zda jde o historický návrat, nebo jen o preventivní údržbu veřejnoprávního vztahu s novou mocí. A dramaturgie si píše do diáře: „Příště zvát všechny!“ Alespoň tedy do doby, než se zase změní vláda. Pak se opět můžeme vrátit k osvědčenému modelu – koho nechceme, toho nepozveme…
Jedno je jisté – „otázky“ 8. března nebudou jen debatou o politice. Bude to také malá inscenace o tom, jak pružně se umí ohýbat zásady, když se nad nimi začne vznášet stín rozpočtové kapitoly. A to je, přiznejme si, možná nejzajímavější „otázka“ ze všech.
Čtěte také:
Dvojjediná role Václava Moravce aneb Kabaretní výkon moderátora
Dramaturgové politických debat zdatně konkurují kolegům z redakce zábavy
Rada ČT prověřovala četnost pozvánek stranických předsedů do OVM. Je to horší, než si myslíte
