Chudých v ČR přibývá. Jejich problémy ale systémově nikdo neřeší

Lidí, kteří mají velké finanční problémy, přibývá. Překvapivě netrpí jen ti nejchudší, ale i střední třída. Data totiž říkají, že stát pomáhal hlavně nejchudším rodinám. Tady se projevil třeba příspěvek na děti. Těm středně příjmovým ale nikdo nepomohl. Ty se dostaly do těžkostí, což je hrozné. Chodíte do práce, máte normální plat, snažíte se a jste na tom zase hůř než před rokem. V některých skupinách populace to proto logicky vře a nemůžeme se divit, že je popularita vlády na bodu mrazu.

Topení jen pro bohatší

Kdybychom měřili společnost indikátorem materiální a sociální deprivace, zjistíme, že se situace zhoršuje. Tento indikátor zjišťuje, co si lidé nemohou dovolit. A tak vidíme, kolik lidí si nemůže dovolit třeba jíst maso, jet na dovolenou, vytápět byt apod. Jde o 6,3 % populace.

Jedná se přitom o položky, které většina společnosti považuje za samozřejmé. To, že ale pro tolik lidí to úplně běžné není, ukazuje skrytou chudobu společnosti, kterou na sociálních sítích nenajdete. Tam se naopak lidé chlubí půjčeným autem, takže to vypadá, jak jsme na tom dobře. Také se tu často dočteme, jak se máme jako prasata v žitě a že proto máme darovat více ovcí v Africe. Přitom doma je tolik lidí, kteří potřebují pomoc.

Předražené nemovitosti: Chudí nedosáhnou na hypotéku ani na nájem

Velkým problémem je bydlení. Náklady na něj meziročně vzrostly o 21,7 %, což bylo dáno zejména dražšími energiemi. Problémem jsou ovšem i nehorázné nájmy. Štěstím ekonomiky je, že většina lidí bydlí ve svém, kdyby bydleli v nájmu, byl by sociální dopad ještě větší.

Takto to mohou politici tak jako mnoho jiných věcí ignorovat a řešit korespondenční volby, bez kterých můžeme bez problémů žít. Korespondenční volba totiž na rozdíl od bydlení nepotřebuje žádný chytrý plán. Zkrátka řeší se jen jednoduché věci.

Problémem je nezvládnutá inflace. Té se letos snad povede lépe. Nedivil bych se, kdybychom se letos dostali u meziroční inflace pod 2 procenta. Jenže to ke zlepšení situace samo o sobě nepovede. Než se dostaneme tam, kde jsme byli v roce 2021, bude trvat ještě několik let.

Politici neřeší velké věci

Dlouhodobým problémem posledních mnoha vlád je, že nemají strategii růstu, kterou by vážně hodlaly naplňovat. Na papíru toho už bylo hodně, ale v praxi si to nějak pamatuji až z devadesátých let. Od žádného politika neslyším, co by chtěl udělat s tím, že máme v mezinárodním porovnání nízké mzdy.

Maximálně vám slíbí nižší daně nebo dávku, což ovšem není řešení. To vám mzdu nezvýší. Mzdy se zvýší investicemi do výroby. Díky nim je možno vytvořit za méně více. Klasickým příkladem jsou roboti. Těch máme v porovnání třeba s Koreou žalostně málo. Když si vezmu, kde byla Korea před dvaceti lety a kde my… Nějak jsme se zastavili a s tím i naše příjmy. Nikdo se o to nestará.

S tím souvisí kvalita pracovní síly. Ta neroste, ale klesá. Stačí se podívat na mezinárodní srovnání našich studentů. Zveřejněná data říkají, že třetina Čechů má vyšší vzdělání než jejich rodiče. To není těžké. Máme zde tolik soukromých škol s tak nízkými požadavky, že roste počet inženýrů, kteří se v matematice nevyrovnají maturantům před padesáti lety. Školství je brutálně nejen podfinancované, ale také špatně řízené. A to nejen teď, ale léta. Navíc to platí ve většině Evropy. Představa, že každý bude mít vysokou školu je blbost. Asie nám ve vzdělání utíká.

Zatímco potřebujeme tolik klíčových reforem, řešíme zmíněnou nepodstatnou korespondenční volbu. Snad aby ještě více lidí nevěřilo, že zde máme demokracii a že volby nejsou falšované.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG.