Letošní Popeleční středa připadla na dnešek. Katolíkům začíná nejen 40denní půst, ale především příprava na hlavní křesťanský svátek, Velikonoce. V katolických kostelech se při mši přijímá popelec, tedy znamení kříže z popela z loňských svěcených vrbových větviček, a to se slovy: Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.
Je to čas pokání. Udílení popelce není v katolické církvi svátostí, proto může toto znamení přijmout každý „kajícník“. Pokud byste tedy měli potřebu uvědomit si své hříchy, svá provinění, můžete tímto aktem vykročit na cestu k jejich nápravě.
Kdo by se ale do toho hrnul v době rozdělené společnosti, že? Ze sociálních sítí víme, že každý na své straně příkopu je přesvědčený o své neomylné pravdě. Jasně, to bylo vždy. Dnes je však nesouhlas s názorem druhého vyhrocený k nenávisti téměř až za hrob. V rodinách, mezi přáteli, mezi spolupracovníky, o politice ani nemluvě. A to je něco nového.
Přitom nenávist, vášnivá, je jen rubem vášnivé lásky. Nezpracované. Nenávidíme zpravidla to, co někde v sobě cítíme. Co bychom někdy rádi udělali, měli, ale nemáme k tomu buď dost odvahy nebo schopností. A tak závidíme a nenávidíme. Brrr, to je fakt dost hořké.
Co si tak zkusit právě dnes odložit všechny odsudky, hrozby, vulgarity, hádky, vztek a hlavně nenávisti a závisti? Ale bez ukazování prstem, že to ten druhý! Změnit můžeme jen sami sebe, proto je třeba začít u sebe či spíše v sobě. A nečeká nás nic snazšího a zároveň nic těžšího, než říct – lituji!
Protože jednou, na konci své cesty (ať už věřící, či nevěřící) poznáme, co je to v prach se obrátit.
Čtěte také:
NKÚ, koncesionářské poplatky a TOPkaři na barikádě
Čeští katolíci mají nového lídra
Vše je možné aneb K čemu je dobré, když vám uletí letadlo?
