Haute couture je jako orchestr, jehož dirigentem je Balenciaga. My ostatní jsme jen hudebníci.
Když takový kompliment pronese Christian Dior, není to jen zdvořilost mezi kolegy. Je to kapitulace. A když Coco Chanel přisadí, že Balenciaga je jediný skutečný couturier (tvůrce vysoké módy), zatímco ostatní jsou jen módní návrháři, člověk si říká: Kdo byl ten záhadný Španěl, který dokázal ohromit i největší ega módního světa?
Na rozdíl od Diora nebo Chanel po sobě nezanechal záplavu rozhovorů, afér ani skandálů. Nepózoval fotografům, neudílel bonmoty novinářům a nechodil se klanět po přehlídkách. Raději seděl v tichu svého ateliéru a přemýšlel, jak z několika metrů látky vytvořit něco, co se bude blížit dokonalosti. A možná právě proto se z něj stal návrhář návrhářů.
Chlapec od moře
Getaria na baskickém pobřeží nebyla koncem devatenáctého století místem, odkud by člověk čekal zrod módní legendy. Rybářské čluny, vítr od Atlantiku, vůně soli a mokrých sítí – to byl svět, do něhož se 21. ledna 1895 narodil Cristóbal Balenciaga Eisaguirre.
Jeho otec José velel rybářské lodi, matka Martina živila rodinu šitím. Když Cristóbalovi bylo deset let, otec zemřel a domácnost se ocitla ve finančních potížích. Chlapec proto trávil stále více času vedle matčina pracovního stolu. Zatímco jiní kluci běhali po přístavu, on pozoroval střihy, špendlíky a kusy látek. Ukázalo se, že ho zajímají víc než ryby.
Tradovaná historka vypráví, že jednoho dne spatřil markýzu de Casa Torres v elegantních pařížských šatech. Tehdy třináctiletý Cristóbal sebral odvahu a oslovil ji s tvrzením, že by podobný model dokázal vytvořit sám. Většina aristokratek by nejspíš chlapce odbyla. Markýza nikoli. Nechala ho, aby své tvrzení dokázal. A když uviděla výsledek, pochopila, že před ní nestojí obyčejný učedník. Stala se jeho patronkou, financovala jeho vzdělání a otevřela mu dveře do světa, který by jinak zůstal synovi rybáře uzavřen.
Eisa a dámy z vyšší společnosti
Ve čtyřiadvaceti letech otevírá Balenciaga v San Sebastiánu svůj první módní salon. Název Eisa vzniká z matčina příjmení Eisaguirre. Brzy přibývají pobočky v Madridu a Barceloně a mezi zákaznicemi se objevují příslušnice španělské aristokracie i členky královské rodiny.
Mladý návrhář si rychle buduje pověst perfekcionisty. Jiní couturieři kreslí modely. Balenciaga je navrhuje, stříhá, šije a kontroluje do posledního stehu. Když není spokojený s rukávem, rozpáře celý model. Když se mu nelíbí linie ramene, začne znovu.
Zákaznice si nestěžují. Naopak. Za možnost nosit jeho modely jsou ochotny platit stále vyšší částky. Zdá se, že Balenciagu čeká dlouhá a pohodlná kariéra ve Španělsku. Jenže do dějin vstupuje politika.
Útěk do Paříže
Roku 1936 propuká španělská občanská válka. Aristokracie prchá, společnost se rozpadá a luxusní móda přestává být prioritou. Balenciaga postupně zavírá své podniky a o rok později odjíždí do Paříže.
Není prvním ani posledním emigrantem, který doufá ve štěstí ve francouzské metropoli. Na rozdíl od většiny ostatních ho však skutečně najde.
V srpnu 1937 otevírá salon na Avenue George V. Adresa prestižní, konkurence vražedná. Ve městě už působí největší jména tehdejší módy. Jenže Balenciaga přichází s něčím novým.
Jeho první kolekce jsou prodchnuty Španělskem. Objevují se odkazy na Velázqueze, flamenco, býčí zápasy i španělský dvůr. Pařížané jsou nadšeni. Kritici hledají superlativy. Harper’s Bazaar přichází s přirovnáním, které se bude citovat ještě desítky let: „Picasso haute couture“ (Picasso vysokého krejčovství).
Muž, který neměl rád korzety
Po druhé světové válce módnímu světu vládne Christian Dior. Jeho New Look je triumfem úzkých pasů, širokých sukní a ženských křivek. Ženy opět vypadají jako přesýpací hodiny. Balenciaga se vydává opačným směrem. Nechce ženské tělo svazovat. Chce mu dát prostor. A tak začíná revoluce.
Roku 1957 představuje sack dress – pytlovité šaty, které ignorují pas a padají volně podél těla. Pro některé kritiky skandál, pro jiné záblesk budoucnosti. Pak přicházejí baby doll šaty, tuniky, balonové kabáty a sukně připomínající sochařská díla. Balenciaga nepracuje se siluetou jako návrhář. Pracuje s ní jako architekt. Náhle není důležité, co je pod šaty. Důležité jsou samotné šaty.
Zbraň jménem „gazar“
Každý génius potřebuje své nástroje. Pro Balenciagu se jedním z nich stala látka gazar, vyvinutá speciálně podle jeho požadavků. Byla dostatečně pevná, aby držela odvážné geometrické tvary, přitom lehká jako luxusní hedvábí. Balenciaga ji využíval způsobem, který ostatní považovali téměř za kouzelnictví. Jeho modely vytvářely objemy tam, kde je nikdo nečekal. Stály dál od těla, vznášely se kolem něj a měnily ženskou postavu v pohyblivou skulpturu. Není divu, že si vysloužil pověst architekta módy.
Módní návrháři bývají extroverti. Balenciaga byl přesný opak. Nedával rozhovory. Nezajímal se o společenské rubriky. Na konci přehlídek se neobjevoval před publikem. Dokonce ani jeho fotografie nevznikaly snadno. Novináři mu proto začali přezdívat „mnich módy“. Přitom právě tento tichý muž vzbuzoval mezi kolegy téměř náboženskou úctu. Když Balenciaga představil novou kolekci, ostatní couturieři pozorně sledovali každý detail. Ne proto, aby ho kopírovali. Spíše proto, aby pochopili, kam se móda bude ubírat za pět let. Balenciaga to totiž obvykle věděl dřív než oni.
Škola mistrů
Jeho ateliérem prošla celá generace budoucích hvězd. Hubert de Givenchy, André Courrèges, Emanuel Ungaro, Oscar de la Renta. Každý z nich se později stal celebritou módního světa. Přesto všichni uznávali jedno: od Balenciagy se naučili, že skutečná elegance nezačíná u náčrtku, ale u řemesla. Že nestačí mít nápad. Je třeba umět ho i ušít.
Druhá polovina šedesátých let obrátila módní svět vzhůru nohama. Mladí lidé chtěli džíny, minisukně a levnější oblečení. Pařížské salony šijící ručně pro několik stovek bohatých klientek působily vedle nastupující masové módy jako relikt jiné epochy. Balenciaga v tom měl jasno. Nehodlal dělat kompromisy. Nehodlal zlevňovat. Nehodlal měnit své principy. V květnu 1968 proto oznámil uzavření módního domu. Ve stejnou dobu studenti stavěli v Paříži barikády a svět vstupoval do nové éry. Jedna stará právě skončila.
Po odchodu z módní scény se Balenciaga stáhl do ústraní. Žádné memoáry. Žádné televizní rozhovory. Žádné velkolepé návraty. Dne 23. března 1972 zemřel ve Španělsku ve věku sedmasedmdesáti let. Módní svět přišel o člověka, kterého mnozí považovali za největšího žijícího mistra svého oboru.
Balenciaga po Balenciagovi
Značka však přežila svého zakladatele. Po desetiletích útlumu se vrátila mezi nejvlivnější módní domy planety. Dnes její jméno znají i lidé, kteří se o módu vůbec nezajímají.
Tenisky za desítky tisíc korun. Obří mikiny. Tašky připomínající igelitové nákupní pytle. Kontroverzní kampaně a provokace. Mnohým se zdá, že mezi tímto světem a elegantním Baskem z Getarie neexistuje žádná spojitost. Možná však existuje.
Celý článek článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 7/2026.
