Před dvěma měsíci vstoupil v platnost po dvouletém přechodném období nový Migrační pakt, který by měl zrychlit azylové řízení a posílit vnější hranice EU. Jeho kritikům se nepozdává zejména princip povinné solidarity. Každá členská země by tak měla převzít určitý počet žadatelů o azyl, nebo se vyplatit částkou 20 000 eur za osobu. Velké problémy však pakt působí také v oblasti školství.
Jedním z nových pravidel zahrnutých v Migračním paktu je dvouměsíční lhůta, ve které musí členský stát umožnit dětem žadatelů o azyl přístup ke vzdělání. Pravidlo o povinné integraci do škol v tak krátké lhůtě představuje velkou výzvu pro vzdělávací systém většiny evropských států. Pokud se jim to z nějakého důvodu nepodaří, hrozí dané zemi postihy za porušení unijní legislativy. Školy v Nizozemsku, Belgii či Německu již čelí nedostatku učitelů a tak rozsáhlý nápor dalších dětí nejsou schopny zvládat. Dvouměsíční lhůta navíc platí i pro děti, které procházejí zrychleným azylovým řízením.
Efekt průtokového školství
Učitelé tak jsou na základě výše uvedeného opatření nuceni vytvořit individuální plán, sehnat učebnice a začít s výukou u dětí, jejichž rodina azyl nedostane a je deportována. Experti se tak obávají efektu „průtokového školství“. Migrační pakt však pracuje s tezí, že vzdělání je základním lidským právem. Podle původní evropské směrnice z roku 2013 přitom platilo, že tato lhůta byla tříměsíční a byla vnímána jako orientační. Většina členských států EU ji z byrokratických i jiných důvodů nedodržovala a nehrozil jim žádný postih.
Belgické a nizozemské školské organizace LOWE a Ingrado hovoří o neúnosném tlaku na učitele, kterému musejí od poloviny června čelit. Upozorňují na to, že striktní vyžadování dvouměsíční lhůty spustilo umělé zrychlení byrokratických procesů, na které nemají školy kapacity. Evropské právo přitom neuznává žádné výjimky pro případ, že daná země nemá pro plnění legislativy dostatek kapacit. Pokud členský stát EU neumožní dětem žadatelů o azyl přístup ke vzdělání, může čelit žalobě u Soudního dvora EU a vysoké finanční pokutě.
Pokuty až desítky milionů eur
Jakmile Evropská komise zjistí na základě stížností neziskových organizací či rodičů dětí, že nebyla dvouměsíční lhůta dodržena, zahájí oficiální řízení. Vyústit může ve skutečně vysoké pokuty v řádu milionů až desítek milionů eur.
Například Maďarsko takto čelilo jednorázové pokutě ve výši 200 milionů eur.
K těmto částkám je třeba připočíst penále za každý den prodlení. Dalším důsledkem může být zablokování čerpání stovek milionů eur, protože Migrační pakt je úzce propojen s Azylovým, migračním a integračním fondem (AMIF). To znamená, že stát tak může přijít o peníze, které mu Brusel posílá na zvládání migrace.
Právě zmiňované Maďarsko se staví k Migračnímu paktu a jeho principu solidarity společně s Polskem zcela odmítavě. Obě země, na rozdíl od České republiky, hlasovaly proti schválení paktu a odmítají přerozdělování migrantů i vyplácení se z této povinnosti.
Česká republika pakt zcela nebojkotuje a využívá zatím výjimky kvůli vysokému počtu ukrajinských uprchlíků na svém území. Polsko a Maďarsko tak čelí vážnému riziku žaloby u Soudního dvora či vysokých finančních pokut. Zkušenosti z Nizozemska či Belgie však napovídají, že stejným postihům může brzy čelit i stát, který pakt záměrně nebojkotuje, ale pouze nemá na jeho naplnění dostatečné kapacity.
