Menu
Přihlásit se

Fejeton.

Danuše pálí ostrými

Kolik ženských jmen si jen tak z fleku vybavíte? Dvacet? Poklona! Třicet? To teda klobouček! A co třeba, ať netroškaříme, rovných čtyřiasedmdesát? Že tolik ani neexistuje? Omyl, na tomto místě v pořadí rozšířenosti sídlí Danuše.

Jiří Macků
Publikováno 15/09/2024
Doba čtení 2 min.
Železná opona. Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

A přesto je to v současnosti výskytem v médiích jedno z nejfrekventovanějších jmen. Danuše Nerudová sice nepíše pilně, jako její slavný jmenovec kdysi před 160 lety do Národních listů, zato se ke všemu ochotně vyjadřuje v listech jakýchkoli a také v nejrůznějších besedách, jelikož je – dle vlastního mínění – mladá a pohledná. Což ji zvláště dramaticky postihlo v souvislosti s neúspěšnou prezidentskou kandidaturou na Pražský hrad, a následně s úspěšně přidělenou existencí v Evropském parlamentu.

Naposledy veřejně zabrousila do dávných let, v nichž se kdysi pohyboval i její otec, a vyjádřila se ostře ke své politické protivnici a vrstevnici Kateřině Konečné: „Komunisté řešili migraci tak, že stříleli lidi na hranicích!“

Nabízí se otázka, zdalipak totéž někdy předhodila i svému otci, ale o to nyní nejde. Komunistický režim střelbou na hranicích neřešil migraci, protože to by musel střílet i na ty, kteří by se – kdoví proč – chtěli potají přes zašpérovanou zaminovanou západní hranici dostat do poúnorového Československa.

Lidská migrace je totiž pohyb lidí z jedné oblasti do druhé s úmyslem v té nové se usadit. Pohraničníci (a lze se oprávněně domnívat, že ideologií zmanipulovaní a jenom rozkazy plnící osmnáctiletí kluci, sotva samí stranící) měli nařízeno střílet pouze po emigrantech. Tedy po těch, kteří chtěli ven, pryč, ´zrádně´ a bez povolení opustit zemi tou dobou budující za každou cenu ráj na zemi.

Dvě dívenky, původně vyrůstající v podobném rodinném i politickém prostředí, narozené třicet let po těch vražedných padesátých, dnes v nelítostné konfrontaci řeší naší budoucnost vzpomínkami dávné minulosti. Vzdělaná paní prof. Danuše Nerudová však do své argumentace, ať nevědomky či záměrně, zatahuje aspoň drobet demagogie.

Čtěte také:
A sláva mu! On je pašák! Piškumpré a Krucajdá!
My dezoláti, frustráti a další občané
Neurážejte krávy, paní ministryně

Komentáře (2)

Napsat komentář