Jeden by řekl, že dnes bude mít lidstvo jiné starosti. Třeba několik otevřených a notně horkých válečných konfliktů, kde se jistě hraje o podstatnější věci, než jsou například homosexuální dopravní značky. Ano, slyšíte dobře. Už deset let, a kupodivu v současnosti neztenčeně, vedou borci na evropské inkluzivní scéně a aktivisté LGBT zápas o homosexuální semafory a jiná značení lemující cesty a silnice.
Pohlaví všech typů, spojte se!
Tak například ve Vídni už v květnu 2015 nainstalovali na přechody pro chodce semafory se schematicky znázorněnými stejnopohlavními páry, a aby tomu rozuměl opravdu každý, nad hlavami těch za ruku se držících chlapečků či holčiček svítilo jasné srdíčko, vzdáleně připomínající to, jakým zakončoval svůj podpis Václav Havel. Tyto dojemné semafory ve Vídni vyrostly před konáním písňové soutěže Eurovision contest. Mimochodem o rok dříve v soutěži vyhrála poněkud obskurně vyhlížející fousatá mužena Conchita Wurst. Když si vyhledáte na stránkách LGBT webu LUI tuto osobu, najdete ji v článku o pěti nej gay senzacích, kvůli nimž je prý třeba Vídeň navštívit. Oficiální zdůvodnění přemalovaných semaforů znělo ovšem takhle: „Cílem akce je představit Vídeň jako tolerantní místo pro život.“
V podobné době se podobné věci odehrály i v Mnichově. Poprvé se homosexuální páry na mnichovských semaforech objevily v roce 2015. Od 1. července 2019 jsou trvale instalovány na přechodech ve čtvrtích Glockenbach a Gärtnerplatz. Jistý zdejší občan podal žalobu s odůvodněním, že se homosexuální semafory dotýkají jeho práv. Bavorský správní soud pak o tři roky později rozhodl zamítavě. „Konečné zamítnutí žaloby mě velmi těší. Mnichov je kosmopolitní, rozmanitý a tolerantní. A přesně to světelné páry na semaforech potvrzují,“ uvedl starosta Mnichova Dieter Reiter z německé SPD.
To ve Španělsku na to šli obzvlášť od podlahy. Letos v únoru tam vstoupil v platnost nový předpis upravující podobu dopravních značek. Můžete tam nově najít například značku, na níž je vyobrazena postava podle siluety zjevně mužská, která tlačí kočárek s dítětem. Na téže značce, ale opačným směrem, jde piktogram ženy (soudě dle symbolicky nakreslené sukně). Jistě to znamená poselství o tom, že už neplatí tradiční role, kdy se v rodině stará o potomka především matka. Ale těžko lze pochopit smysl od sebe jdoucích postaviček. Je to výzva ke zrušení rodinných svazků pod heslem žena jde, kam chce, zatímco muž se stará o hnízdo?
Budete-li se chtít dobrat důvodu těchto inovací, dočtete se například na webech věnujících se automobilismu, nikoli politice, k tomuto: „Dlouhá léta se na některých španělských značkách objevovaly piktogramy s rodově specifickým významem. Taková zobrazení jsou dnes v zemi vnímána jako zastaralá a neinkluzivní. Nově se proto budou symboly sjednocovat do neutrální podoby. Neosobní, stylizované postavy nahradí jakékoli rodové znaky. Symbolika značek má být podle Španělů univerzální, tedy čitelná pro všechny bez ohledu na kulturu, jazyk a genderovou identitu.“ A taky že ano. S výjimkou onoho rozcházejícího se páru popsaného výše jsou všechny nové značky zcela bezpohlavní. Figurka jede na kole, na traktoru, na koni či prostě jde po svých, ale pohlaví neuhodnete.
Lámu si hlavu, k čemu to je dobré. A napadá mě jediná odpověď: je to dobrý kšeft pro výrobce dopravních značek. Pod závojem chytrolínských frází o inkluzi putují formou zakázky do dodavatelských kapes jistě pěkné veřejné peníze, z nichž možná ukápne kousek i těm, kdo o tom z moci úřední laskavě rozhodli. Jak prosté, milý Watsone!
Mimochodem, infekce gay-semaforů sklízí úspěchy napříč Evropou. Stejnopohlavní světýlka se rozsvítila ve Stockholmu, v Kolíně nad Rýnem, v Salcburku, v Brémách byly dokonce předmětem petice tamních Zelených. Dosud jediné významnější místo, které se mi podařilo vypátrat, se zachovalo aspoň trochu disentně, a to rakouský Linz. Semafory nechal odstranit radní pro dopravu Marcus Hein ze strany Svobodných.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 5/2026.
