Vyjádření arcibiskupa je tentokráte opravdu nekompromisní. Není nadšený ze zásahů státu do přirozeného řádu soužití muže a ženy. A to jak v podobně novely občanského zákoníku, která umožňuje osobám stejného pohlaví cestu k adopci dětí, tak i v podobě nálezu Ústavního soudu: „Ani naše země není uchráněna jevu, který můžeme sledovat v zemích západní Evropy a ve Spojených státech amerických, totiž prudkému nárůstu osob, které zažívají pochybnosti o svém pohlaví nebo přímo tvrdí, že se narodily do „špatného těla“ a že pohlaví, s nímž se vnitřně identifikují, je odlišné od pohlaví jejich těla (genderová dysforie).“ – uvádí Jan Graubner ve svém prohlášení z 20. 6. 2024
Důstojnost lidské bytosti
Lidská bytost, podle pražského arcibiskupa, není „ani tělem bez duše, ani čirým duchem.“ Přirozenost člověka definuje sjednocení duše a těla, proto se nemůže stát, dále uvádí Jan Graubner, že by duše byla ve špatném těle: „Nejsem mužem nebo ženou, protože se pro to rozhoduji, ale protože jím jednoduše jsem. Rozhodnout se můžu pouze pro to, jakým způsobem své mužství nebo ženství budu prožívat.“
Mons. Graubner se odkazuje na poznámky papeže Františka, že jedním z projevů genderové ideologie je podpora osobní identity a afektivní intimity radikálně oddělené od biologické rozdílnosti muže a ženy. Deklarace Dikasteria Vatikánu pro nauku víry označuje zásahy do změny pohlaví za porušení jedinečné důstojnosti, kterou osoba dostala od okamžiku početí.
„Bohužel,“ píše ve svém prohlášení J. Graubner, „jsme svědky toho, jak v kulturním prostředí Západu se změna pohlaví stále častěji představuje jako adekvátní řešení některých osobních problémů, a to i v případě nezletilých. Jsme svědky doslovného mrzačení zdravých lidských těl v honbě za pokojem, který změna pohlaví může údajně nabídnout. Jako určitou naději vnímám, že některé státy již začínají svůj vstřícný postoj přehodnocovat.“
I Ústavní soud lze kritizovat
Nález Ústavního soudu není, podle pražského arcibiskupa, nekritizovatelný. „Chci vyzvat všechny odpovědné osoby, aby se potřebám lidí trpících genderovou dysforií věnovali se vší vážností a naléhavostí a hledali řešení, které pomůže odstranit anebo alespoň zmírnit utrpení, jímž procházejí.“
Podle arcibiskupa Graubnera je cestou kvalitní rodinný život otce, matky a dětí, který u mladých lidí přirozeně rozvíjí zaměření být mužem a ženou. To je také dlouhodobá snaha papeže Františka.
Za tento postoj budiž pražskému arcibiskupu velký dík. Zvláště, když si vzpomeneme na diskusi v senátu k Istanbulské úmluvě, kde se zvláště vyznamenal předseda horní komory parlamentu a člen dříve pravicové a konzervativní ODS Miloš Vystrčil, za jehož projev by se nemusela stydět stalinská úderka. Či diskuse ve sněmovně k tzv. manželství pro všechny, kde odpůrci návrhu byli bez mála ostrakizováni pokrokáři mezi poslanci.
Doufejme, že toto prohlášení představitele České katolické církve padne zvláště mezi politiky na úrodnou půdu a zastánci přirozeného řádu nebudou kvůli hájení rodiny, dvou pohlaví a jedinečnosti početí dále označování za zpátečníky či dokonce proruské dezoláty.
Čtěte také: Nevratné poškození dětí LGBT+ propagandou hrozí a je třeba to zastavit, Ústavní soude, co přes tebe ještě projde?, Láska je láska, ale na děti nesahejme, ODS a Piráti proti právům dětí a nikdy jinak, Pokrokáři všech zemí, táhněte do háje!, Cancel culture a nevratné poškození našich dětí, U ohně kulturní války se přihřál i Ústavní soud
vatikán se zatím nerozhodl v těchto otázkách. Otevřený zůstal diakonát žen, otázka celibátu, sexuální kultury, genderové otázky, žehnání stejnopohlavním párům. takže je to graubnerova soukromá iniciativa…jestliže někdo nadále setrvává ve spolku, i když ví, že je prokazatelně manipulativní ulhaný a zločinný, pak morálka takového člověka je jasná a zřejmá. excesy deklarují jako selhání jednotlivce, kredity si ale spolky přivlastnují za své. celé je to opět fraška, kterou nevymyslíš. papež Jan Pavel II. v roce 1996 dokonce projevil názor, že církev nemůže přijímat odpovědnost za selhání jednotlivců, byť jde o její příslušníky. O čtyři roky později se nicméně všeobecně omluvil za mnohé hříchy a zločiny spáchané v dvoutisícileté historii křesťanství. Ježíš nemá s církví nic společného, kromě toho, že je alfa a omega, první a poslední. Tvořitel a Ničitel. Ale on stojí uprostřed v rovnováze a středu jako Udržovatel (ducha života). Pokud tedy nebudeme udržovat pravdu v sobě a neočistíme v sobě svého Ducha od smrtelných hříchů – chtíče, hněvu, nenasytnosti, připoutanosti, žárlivosti a pýchy (bludu), budeme „stále“ budovat a ničit, ničit a budovat, a Pravdy nedosáhneme.
Arcibiskup Vigano dlouhodobě upozorňoval na propojení Deep State a Deep Church (hluboká církev). Od začátku byl také odpůrcem covidového podvodu a opakované upozornil na zločiny nejen falešného papeže Bergoglia, ale také čelních politiků a globálních zločinců. Arcibiskup Carlo Maria Vigano byl předvolán do Vatikánu, kde byl exkomunikován. Mnozí katolíci právě Vigana považují za skutečného papeže.
Od duchovniho predstavitele bychom ocekavali, ze bude mit na zreteli prvotnost ducha pred hmotou (telem). V idealnim pripade i to, ze bude mit i povedomi o neviditelnych dejich, ktere probihaji presne v souladu s univerzalnimi zakony, a ktere neomylne spojuji toho ktereho ducha s konkretnim telem. Z
Mel by tedy byt obeznamen jak s pricinou, tak i dusledkem transsexuality.
A kdyz ani jedno z toho, tak bychom alespon ocekavali vyjadreni cirkve k nepreoperovanym zenam u pisoaru a muzu na porodnich salech.