Hnutí Stačilo! se může na první pohled jevit jen jako recyklace oslabené KSČM. Ve skutečnosti ale ukazuje, že komunisté – ať už jako značka, nebo jako styl politiky – mají na české politické scéně stále unikátní pozici. Zaujímají prostor, který nedokázala obsadit ani progresivní levice, ani národní konzervativci. Prostor levicově-sociální, ale zároveň kulturně konzervativní, a euroskeptickou část politického spektra.
Ještě před několika lety to vypadalo, že komunisté v české politice definitivně končí. Po třiceti letech pozvolného oslabování přišel volební rok 2021, kdy se KSČM poprvé od roku 1989 nedostala do Poslanecké sněmovny. Pro mnohé to byl symbolický konec – zdálo se, že strana, která po revoluci fungovala jako rezervoár protestních hlasů i nostalgie po „starých časech“, ztratila svůj význam. Jenže česká politika je plná překvapení. Namísto očekávaného tichého ústupu přišel nový pokus o návrat. Pod značkou Stačilo! začala část bývalých komunistických elit vedená Kateřinou Konečnou znovu budovat protestní sílu.
Projekt si rychle získal pozornost. Jednak proto, že navazuje na stále rozpoznatelnou značku KSČM, a jednak proto, že kombinuje levicovou sociální agendu s konzervativními postoji k národní identitě, migraci či zahraniční politice. Tento mix, který v českém prostředí prakticky nikdo jiný nenabízí, se ukazuje jako životaschopný. Stačilo! tak není jen zoufalým pokusem o resuscitaci staré strany, ale spíše ukázkou, že v politickém spektru stále existuje významný segment voličů, kteří hledají levicově-sociální, ale zároveň kulturně konzervativní alternativu. A právě zde se rodí fenomén, který může mít na českou politiku větší vliv, než by se mohlo na první pohled zdát.
Historická značka a voličská paměť
Komunistická strana Čech a Moravy byla po roce 1989 unikátním fenoménem v celé střední a východní Evropě. Zatímco jinde bývalé komunistické strany prošly transformací – proměnily se v klasické sociální demokracie, nebo se úplně rozpadly – v Česku zůstala KSČM věrna původní identitě. To mělo zásadní důsledky: strana si dokázala po více než tři dekády udržet poměrně stabilní jádro voličů, kteří ji volili ne z přesvědčení o marxismu, ale z hlubokého pocitu nedůvěry k polistopadovému vývoji.
Typický volič komunistů nebyl revolucionář, ale spíše člověk, který pamatoval sociální jistoty minulého režimu, měl obavy z divoké privatizace 90. let a odmítal prudkou liberalizaci společnosti. KSČM byla pro něj garantem určité kontinuity – jistoty, že existuje strana, která nezradí „obyčejného člověka“ ve prospěch bank, nadnárodních korporací nebo Bruselu. Tento étos se zakořenil natolik, že přetrval i přes postupný úbytek starších generací.
Značka „komunisté“ tak fungovala jako politický symbol. Přes negativní mediální obraz a společenskou stigmatizaci se kolem ní vytvořil jakýsi „kmen“ voličů, kteří ji považovali za poslední skutečnou opozici proti polistopadovému establishmentu. Když v roce 2021 KSČM vypadla z parlamentu, mnozí se domnívali, že s odchodem této generace i značka definitivně zmizí. Jenže právě zde se ukazuje význam politické paměti: část elektorátu zůstala věrná a čekala na nový impuls.
Ten přišel v podobě hnutí Stačilo!. To, že tento projekt dokázal znovu oslovit nejen pamětníky, ale i mladší protestní voliče, ukazuje, že značka komunistů není jen historickou kuriozitou. Je stále nositelem určité identity – levicové, národně orientované a kulturně konzervativní. A protože žádná jiná strana tento prostor neobsadila, komunistická tradice má šanci dál přežívat, byť v nové podobě.
Levici ovládli progresivisté
Jedním z hlavních důvodů, proč má dnes Stačilo! vůbec šanci, je proměna tradiční levice. Ta se v českém prostředí – podobně jako jinde v Evropě – posunula směrem k progresivním hodnotám. Kdysi dominantní sociální demokracie se v 90. letech profilovala jako umírněná levicová síla, která kladla důraz na sociální stát, ale zároveň byla schopná reprezentovat i konzervativněji smýšlející voliče z menších měst či venkova. Tento model se však v posledních dvou dekádách rozpadl.
ČSSD se stále více stávala stranou městských a proevropsky orientovaných voličů, čímž postupně ztratila své tradiční jádro – dělníky, nižší střední třídu a seniory. Její odklon od sociálně konzervativních témat, podpora evropské integrace a akceptace liberální agendy v oblasti migrace či genderu způsobil, že se značná část jejích původních podporovatelů cítila opuštěná. Kolaps ČSSD ve volbách roku 2021 (pád pod 5 %) byl jen logickým vyústěním tohoto trendu.
V téže době se do čela „nové levice“ postavili Piráti. Ti ale představují přesný opak toho, co hledají tradiční levicoví voliči. Jejich důraz na klimatickou politiku, podporu LGBTQ+ práv, „rádoby“ digitalizaci a hlubší evropskou integraci oslovuje spíše mladší, liberální městskou populaci – tzv „avantgardní mládež“. Pro starší generace, které touží po sociálních jistotách a zároveň ctí konzervativnější hodnoty, je tato agenda nepřijatelná – ať už jde o přístup k migraci, válce na Ukrajině, nebo kulturním otázkám.
Výsledkem je situace, kdy v českém politickém spektru levicově orientovaný, ale kulturně konzervativní volič prakticky nemá zastání. Na jedné straně stojí progresivní levice (Piráti a STAN), na druhé straně pravicově-nacionalistická opozice (SPD). Prostor mezi nimi – sociálně levicový, ale zároveň skeptický k liberalismu a progresivismu – zůstal prázdný. A právě tuto mezeru začalo využívat Stačilo!. Tím se vysvětluje, proč se značce, kterou mnozí považovali za mrtvou, podařilo znovu získat život. Komunistická tradice – jakkoliv zdiskreditovaná – v sobě obsahuje kombinaci prvků, kterou jiná levice nenabízí.
Stačilo! jako pokus o modernizaci
Po volebním debaklu v roce 2021 se zdálo, že KSČM čeká pomalé odumření. V čele stála stárnoucí garnitura politiků, jejichž jazyk i styl působil archaicky. Mladší generace voličů je vnímala jako nečitelný relikt, který sice kritizuje establishment, ale neumí nabídnout žádnou perspektivu. Tuto situaci pochopila Kateřina Konečná, europoslankyně, která se rozhodla značku komunistů postupně přetavit do nového formátu. Vzniklo hnutí Stačilo!, které už samotným názvem naznačuje změnu – jde o úderný, snadno zapamatovatelný slogan, nikoliv o připomínku ideologie spjaté s minulým režimem. Stačilo! staví na několika klíčových prvcích modernizace:
- Komunikační strategie – oproti tradičně těžkopádné rétorice KSČM využívají sociální sítě, videa a memy. Dokážou reagovat rychle, jednoduše a srozumitelně, čímž oslovují i mladší generace.
- Témata rezonující s dobou – místo marxistické teorie se soustředí na konkrétní problémy: drahé energie, inflaci, válku na Ukrajině, rostoucí životní náklady. V těchto otázkách používají jednoduché slogany, které se snadno šíří.
- Propojení s protestní scénou – hnutí se aktivně účastní protivládních demonstrací, spojuje se s různými iniciativami nespokojených občanů a přebírá jazyk „ulice“. Vytváří tak dojem autentické opozice, nikoliv zavedené parlamentní strany.
- Nové tváře a leadership – Konečná představuje generační obměnu, která umožňuje částečně setřást stigma staré KSČM. Přestože je pevně spojena s komunistickou značkou, dokáže působit moderněji a sebevědoměji než tradiční funkcionáři.
Příběh KSČM a její dnešní reinkarnace v podobě hnutí Stačilo! ukazuje, že česká politika se nevyvíjí lineárně. Mnozí očekávali, že absence komunistů v Poslanecké sněmovně v roce 2021 bude definitivní tečkou za jejich působením. Jenže realita ukázala, že politické značky s hlubokou voličskou pamětí neumírají tak snadno.
Čtěte také:
SOCDEM kvůli snaze o spojenectví se Stačilo! opouštějí výrazné tváře
Konečná: Ve Stačilo! žádný spor není, stupidní článek Novinek je jen dalším útokem Seznamu
Naši komunisté jsou lepší než vaši komunisté
