Dnes uplynulo přesně pět let od brutální vraždy francouzského středoškolského učitele Samuela Patyho, jenž zemřel rukou islamistického fanatika. Paty si sám sobě podepsal ortel smrti v momentě, kdy na své vyučovací hodině vzdal čest republikánské tradici vlastní země a dovolil si zde hájit svobodu projevu.
Samuel Paty neodhadl, do jaké míry zmetamorfoval, respektive zmetastázoval veřejný diskurz ve francouzské společnosti. Neodhadl tempo, jakým určitá část francouzské populace zanevírá na zmíněné republikánské tradice (přesněji řečeno jde o tu část, která tyto tradice nikdy neuznávala, nikdy nepřijala, a především je nepovažuje za své). Patrně vůbec neodhadl, že ho ilustrativní snímky karikatur islámského proroka, které byly součástí jeho prezentace před studenty, mohou stát ve Francii roku 2020 holý život. A přesně tak se stalo.
Samuel Paty vyučoval na jedné střední škole, situované na předměstí Paříže, historii a občanskou nauku. Svými kolegy a studenty byl líčen jako tolerantní, klidný a přemýšlivý pedagog oddaný svému řemeslu. Intelektuálně byl odchovancem francouzské filozofické klasiky – věřil v diskuzi, kritické uvažování, toleranci, svobodu slova, v přísně sekulární charakter státu. Tyto hodnoty, po dlouhou dobu pokládané za univerzální a správné, se snažil předávat také svým studentům.
Nejinak ke svému učitelskému poslání přistupoval i na jedné z hodin onoho osudného 16. října před pěti lety, v níž se zabýval právě svobodou projevu. Jako příklad ohrožení této svobody uvedl útok islamistů na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a na hodině svým studentům ukázal, co náboženské fundamentalisty tak pohoršilo a podnítilo, aby vzali do rukou zbraně… Byly to obyčejné karikatury proroka Mohameda, které se právě kvůli dotyčným islamistům později staly nedílnou součástí francouzských nejmodernějších dějin a zvučným tématem ve společnosti. Nešlo o žádnou provokaci muslimských studentů. Paty je předem upozornil – a dokonce jim dovolil, aby se na chvíli vzdálili, pakliže by je karikatury urážely.
Štvavá kampaň s tragickými důsledky
Nejméně jedna muslimská žákyně se však přesto uražena cítila (přestože na dotyčné hodině vůbec nebyla přítomna a vše si vymyslela, jak ukázalo pozdější vyšetřování) a postěžovala si doma rodičům. Její otec pak rozpoutal proti Patymu nelítostnou štvavou online kampaň a přesně v duchu levicové politické hyperkorektnosti požadoval jeho společenské zavržení a okamžité propuštění ze zaměstnání. Tato kampaň se rychle rozšířila, vymknula se z kloubů a vygradovala do děsivých rozměrů. Bezúhonný učitel Samuel Paty měl rázem na zádech nakreslený terč a čelil opakované agresi. Iniciativu převzali extremističtí islamističtí aktivisté.
Tato nenávistná atmosféra postačila mladému čečenskému uprchlíkovi Abdullahu Anzorovi, aby se po Patym takříkajíc poptal (údajně snad jeho žáků a za úplatu), na učitele si počkal před školou a ubodal jej. Okamžitě poté mu ještě sťal hlavu. Svou zohavenou oběť vyfotografoval a k snímku připojil pár islamistických žvástů, které bezprostředně poté zveřejnil a adresoval francouzskému prezidentovi coby varovný vzkaz. Následně byl vrah, jen kousek od mrtvého Patyho, zastřelen policií.
Tento obludný zločin vzbudil ve Francouzích obrovský šok a soucit se zavražděným. Do ulic vyšly houfy demonstrantů, kteří vraždu nepovažovali pouze za hrozivou lidskou tragédii, ale rovněž za zbabělý útok na samotnou Francii a na všechno dobré, co představuje. Také politici se po mnoho týdnů předháněli v tom, kdo k záležitosti pronese údernější slova (vyjma islamisticko-komunistického okraje, který dlouhodobě odmítá vnímat realitu a vůbec připustit problém).
Když vraždí zdrogovaná alžírská imigrantka
Památka Samuela Patyho je přesto v posledních dvou třech letech trochu zastřená – dvěma jinými hrůznými zločiny obdobného charakteru, které spolu časově kolidují (13., 14. a 16. říjen). Tím prvním je případ zavražděné dvanáctileté školačky Loly Daviet z roku 2022. Ta byla nalezena doslova umučená a následně rozřezaná v cestovním kufru vhozeném do kontejneru ve dvoře domu, kde žila se svou rodinou. Z nepochopitelných a dodnes nevyjasněných pohnutek ji tímto sadistickým způsobem zavraždila mladá zdrogovaná alžírská imigrantka, která se do Francie dostala ilegálně v období migrační krize probíhající zhruba před deseti lety. Kuriózní je, že měla být ze země dávno před vraždou vyhoštěna – což však úřady nechávaly (jak je jejich zvykem) plavat. Malou Lolu jejich nečinnost stála život.
Tím druhým případem je o rok mladší vražda – a opět středoškolského učitele, tentokrát z města Arras. Jmenoval se Dominique Bernard… a to je asi jediný zásadní rozdíl s případem Samuela Patyho. Též šlo o mezi studenty populárního učitele, který vyznával obdobné hodnoty jako Paty, a též ho zavraždil čečenský džihádista. Jedna specialita by se však přece jenom našla – jeho vrah byl typickým příkladem nebezpečného a velice rizikového individua, čehož si byly dobře vědomy bezpečnostní složky státu, které ho ale důsledně nekontrolovaly (přitom s přesností věděly, že pochází z extrémně zradikalizovaného prostředí muslimských přistěhovalců a z rodiny, kde se vyšetřoval teroristický útok!).
I když jsou si tyto dva případy podobné jako vejce vejci, není možné neprůstřelně prokázat, že šlo o nějaké „pokračování“ politických atentátů na učitele, kteří se svým studentům snaží vštípit alespoň něco z republikánského dědictví Francie. To, co však bohužel začíná být zjevné, je fakt, že jsou podobné (do jisté míry rituální) ideologicko-náboženské útoky svým způsobem efektivní. Velmi účinně totiž děsí.
Odpor proti islamizaci versus děs a strach
Na jedné straně sice zvedají neobvykle – a stále ještě hodně letargickou – francouzskou společnost ze židle, mobilizují odpor proti pokračující islamizaci země a otevírají oči už i těm, kteří ještě vcelku nedávno celou hrozbu z masové migrace vyplývající bagatelizovali. Na straně druhé však, jednoduše řečeno, děsí: veřejné činitele, publicisty, novinářskou obec… a také učitele.
Ti si nemohou být jisti, že jim například za propagaci svobody slova někdo přímo ve třídě neuřízne hlavu. A proto hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, tolerance, racionální přístup, sekularismus, základní lidská práva, osvícenské ideály staré dobré Francii vlastní atd., prostě nebudou hájit – nebo je budou hájit méně, opatrněji a tišeji. Nebudou stát v cestě tragickému degresivnímu propadu své země kamsi do nového „období temna“, do dystopické podoby nějakého totalitního chalífátu. A nelze se jim tak úplně divit – ta jejich země jim není schopna garantovat elementární bezpečnost, a možná ani nechce…
Čtěte také:
Proč se mladí tak radikalizují?
Podvolená Vídeň: Vyděšení rakouští školáci pod tíhou šikany hromadně konvertují k islámu
Je libo totalita, nebo občanská válka?
