Tak se nám bývalá eurokomisařka Věra Jourová, kterou některé zlé jazyky donedávna označovaly za hlavní unijní cenzorku, také vyjádřila k financování našich veřejnoprávních médií. A co nám emeritní komisařka pověděla? Že prý financování České televize a Českého rozhlasu má být dlouhodobě předvídatelné.
Fajn. Nic proti tomu. Ale pojďme si tedy připomenout, jak to s tou předvídatelností u nás je ve skutečnosti. Co je a co není předvídatelné? Co je a co není normální?
Normální a předvídatelné je, že když si politické strany do svého programu napíšou, že chtějí změnit způsob financování veřejnoprávních médií, a že když s tímto programem vyhrají volby, že to pak také vepíšou do vládního programového prohlášení a budou to postupně realizovat. Ano, to je normální a předvídatelné!
Normální a předvídatelné naopak není, když politické strany bývalé Fialovy vládní koalice ve svém volebním programu žádné zvyšování tzv. koncesionářských poplatků neměly, ba dokonce když ještě dlouho po volbách ústy ministra kultury Martina Baxy tvrdily, že se poplatky zvyšovat nebudou, aby je pak v rozporu se všemi svými předchozími sliby a tvrzeními zvýšily. Ne, tohle normální – natož předvídatelné – opravdu není!
A už vůbec není normální, že potrefené husy nyní zpustily povyk ještě předtím, než vůbec leží na stole konkrétní podoba zamýšlených změn.
Každý si tedy může odpovědět sám, kdo jedná předvídatelně, respektive ve shodě se svými předvolebními sliby, a kdo na své předvolební sliby kašle. Každopádně z toho plyne, že emeritní komisařka Jourová ze svých úst sice vypouští rádoby rozumné věty, leč problém je v tom, že jsou v naprostém rozporu s realitou, ve které žijeme.
Leč nedosti na tom…
Plyne z toho všeho také neodbytná otázka, proč se tohle všechno děje. Mně z toho vyplývá jediné – že potrefené husy se asi něčeho bojí. Třeba toho, že změny financování naruší zavedené penězovody a mocenské siločáry. A bojí se ten, kde dlouhodobě provozuje něco nekalého.
Nebo jinak. Svazáci ze spolku Milion chvilek na Letné křičeli, že prý máme dát ruce pryč od JEJICH televize a JEJICH rozhlasu, přičemž tím byly myšleny Česká televize a Český rozhlas. Plyne z toho jediné. Jestliže má Milion chvilek SVOJI televizi a SVŮJ rozhlas (a není pochyb, že Česká televize i Český rozhlas jako JEJICH televize a JEJICH rozhlas fungují), neexistuje žádný důvod, proč bychom jim my ostatní na jejich provoz měli posílat byť jen jedinou korunu. Ani tohle emeritní komisařka předvídatelně nedomyslela.
Z takových výkřiků naopak plyne, že o financování SVÉ České televize a SVÉHO Českého rozhlasu by se „chvilkoví milionáři“ měli podělit především se svými ovečkami/ovcemi (vyberte si) z Letné. Nevím, jestli je to předvídatelné, ale je to nepochybně logické.
Ale zanechme podobných úvah, byť jsou logické, a shrňme si, proč opozice a její podržtaškové, pokud jde o cokoliv, co se týká České televize a Českého rozhlasu, již předem kvičí jak podsvinčata jdoucí na porážku. Odpověď je jednoduchá. Protože tahle média jsou součástí, ba přímo základnou JEJICH mocenského ukotvení na zdejší politické scéně. Není se proto co divit, že kvičí. Na faktu, že takový stav je v naprostém rozporu s posláním médií veřejné služby i s platnými zákony, to ale nic nemění.
Autor je 1. místopředsedou Trikolory a bývalým dlouholetým členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Čtěte také:
Česká televize jako koncentrát převrácené reality
Kde se daří ruské propagandě? Paní Jourová v tom má více než jasno…
Český rozhlas zase manipuluje
