Ještě pár olympijských humoresek a kiksů

Ale projevilo se to i hudebně. Místo punkového řinčení a skřetovitého křepčení úvodní ceremonie nastoupila na tu závěrečnou nasládlá harmonie ladného sborového zpěvu slavného pařížského šlágru a stohlavý symfonický orchestr proměnil Marseillaisu z tradičního krvelačného marše („ať se občané svých zbraní chopí a cizácká krev nám brázdy zkropí“) v něžné flétnové pastorále.

Došlo i na šansony

Napochodovaní sportovci si mohli zahopsat a zapět na hrstku reprodukovaných písňových populárů, v nichž bylo poznat hlasy Aznavoura a Mercuryho. Anti-melodický punk se přece jen opět dostavil úplně nakonec po impozantním tanečně-gymnastickém baletu mimozemšťanů sestavujících obrovské pětikruhové olympijské logo na pusté zamlžené (klimatickými změnami udušené?) planetě.

Holt dobrý konec vše napraví. Takže jistě brzy vyšumí i těch několik více či méně humorných kiksů, jež si budou pamatovat asi jen ti postižení. Ten asi nejkomičtější – v tradici humoru černého – zažil sotva týden po získání bronzové medaile americky skateboardista Nyjah Huston, když se mu medaile začala drobit a tmavnout, jak bronz odpadával. Jacísi dotěrní reportéři se po těch medailích začali pídit a vyčmuchali, že zatímco před sto lety se medaile odlévaly ze stoprocentního zlata (stříbra, bronzu), ty letošní pařížské jsou jakousi slitinou s jednoprocentním obsahem cenného kovu.

Čistota Seiny

Zda je to fakt nebo fór, ať si každý ověřuje dál. Ale na něčem Paříž přece jen šetřit musela, když za neúspěšné čištění Seiny of „fekálních bakterií“ utratila 1,4 miliardy (ne milionu, jak jsem omylem napsal minule). Z těch bakterií onemocněli gastro-intestinní infekcí dva portugalští trojbojáři, postěžoval si portugalský Olympijský výbor a potvrdili olympijští lékaři a zaznamenal francouzský časopis Mediapart.

„Museli to chytit někde jinde,“ hájila se ministryně sportu, „protože kontrola kvality vody toho dne ukazovala stoprocentní bezpečnost.“
„Paní ministryně kecá,“ hájil sportovce Mediapart. „Oficiální vzorky v den závodu potvrzovaly zvýšený obsah intestinálních enterococců.“

Francouzská surfařská asociace obvinila vládu, že nečistotu Seiny zatajila veřejnosti. Zda se bude někdo s někým soudit, nebo někdo dostane padáka, zatím nezjištěno.

Politika jak pro koho

Politika je na olympiádě zakázaná – ale soudí se dvojím metrem. Afghánka závodící v uprchlickém týmu dostala diskvalifikaci za nápis „Svobodu afghánským ženám.“ Prý politický projev, rozhodl Olympijský výbor. Alžírská mužatka boxerka po svém vítězství zvolala „alláhu akbar“. A to prý politický projev není. Taky zřejmě politickým projevem není, když tadžický muslim odmítne v judo podat ruku izralskému soupeři, což patří do pravidel judo. Pořadatelé si asi dokázali představit, jak by na povolení prvního případu reagoval Talibán a na diskvalifikaci druhého a třetího Islámský stát. Obou je plná Paříž a na podobnou rozbušku číhali.

Jenže ti chudáci muslimové jsou v soupeření s Izraelci v pěkné šlamastyce. Když jim ruku nepodají, tak by mohli být diskvalifikováni, a když ji podají, mohli by mít doma průšvih. Někteří to řeší tak, že raději prohrají s předchozím soupeřem, aby do utkání s Izraelcem nepostoupili. To Alžírský judista Messaoud Dris na to v Paříži šel pěkně od lesa. Přejedl se těsně před vážením na dělení do váhových kategorií, takže šmahem přibral 400 gramů, což ho těsně povýšilo z kategorie, v níž se měl střetnout s Izraelcem Tohanem Butbulem, a do níž podle dřívějšího vážení patřil. A do níž se později po vyprázdnění vrátil.

Izraelce nenapadlo nic lepšího než podat protest, místo aby uznali, jaký to byl dobrý fór. A pak se diví, že alžírští olympijští funkcionáři označili i to zpochybňování alžírské mužatky za sionistické spiknutí.

Čtěte také: Nejpokrokovější olympiáda všech dob,  Jak se progresníci zbavují disidentů, Nepůjde paní Ursula do vězení?, Migrační pakt je sebevražda Evropy, Kdyby nebylo Rakouska