Každá doba si žádá nová hesla

Asi jste zaznamenali vzrůstající počet různých rozhovorů, pořadů a článků s lidmi, kteří se vyjadřují k tomu, že své podnikání založili na „nerůstu“. Hned se mi vynoří myšlenka, jak to asi chtějí provést. Znamená to, že se nebudou zlepšovat, rozvíjet? Že nebudou investovat prostředky na vývoj? Znamená to, že budou cíleně ve ztrátě? Kdo bude tu jejich ztrátu sanovat?

My, tedy dotace

Pak si tedy nějaké články přečtete, poslechnete si rozhovory, kde vám „nerůstoví podnikatelé“ říkají, jak vyplácejí své lidi podle jejich potřeb, nikoli podle výkonů.

Ale počkat, to znám, to jsem přece už dávno slyšel. Já ještě ano, protože jsem opravdu pamětník těch časů, kdy zítra znamenalo včera. Právě díky tomu, že si pamatuji vím, že socialistické perpetuum mobile neexistuje. Že je prostě z hlediska prostých ekonomických a přírodních zákonitostí odsouzeno k zániku a krachu.

Tak se začnete pídit po nějakých ekonomických ukazatelích „nerůstových firem“ a je vám to hned jasné, odkud vítr fouká.

Jedna taková „nerůstová firma“ ve své závěrce uvádí že její příjmy tvoří:

– Tržby z prodeje a služeb: 1 352 000 Kč

– Dary: 233 000 Kč

– Grantové prostředky: 9 836 000 Kč

Takže je to jasné.

A najednou vám v plné nahotě dojde, proč bývalý pan prezident Václav Klaus v jenom ze svých rozhovorů na začátku letošního roku řekl, že je potřeba systémovou změnu, protože společnost je přeregulovaná a předotovaná.

Dovolím si tedy shrnout celý ten další socialistický experiment do hesla: „To se nám to hoduje, když to druzí zaplatí“.