V médiích a na „ověřovatelském“ webu Manipulátoři.cz se v poslední době objevila řada článků podporujících stavbu větrných elektráren. Argumenty větrných lobbistů však stojí na hliněných nohách.
Mohutnou podporu výstavbě dotovaných větrných elektráren spustil předchozí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Jeho argumenty však byly snůškou polopravd a teoretických předpokladů. Reálný energetický pohled na tyto zdroje elektřiny v jeho podání nahradila jednostranná propaganda „energetických expertů“ ze zelené lobby. A také to, že jsme se k tomu zavázali v Bruselu. Jenže se změnou vlády a přístupu bylo potřeba vytáhnout další karty. Kromě obvyklých polopravd se tak na světlo dostal i těžký kalibr – že v odporu proti větrným elektrárnám se angažují proruské síly (zde, zde a zde). Ty se tak mají snažit prodloužit českou energetickou závislost na Rusku.
Jenže tvrzení o tom, že odpor proti výstavbě větrných elektráren podporují proruské dezinformační skupiny, protože tím prosazují prodloužení závislosti na Rusku, je pitomost. Vlastně, je to úplně normální lež. Důvod je prostý.
Větrné elektrárny nejsou v tuzemských podmínkách relevantním zdrojem energie. Podle studie Ústavu fyziky atmosféry je má smysl stavět jen asi na pětině území republiky, protože jinde nefouká dostatečně vítr. Odkazovaná studie má stejného autora jako studie, na kterou se odkazují příznivci větrné energie, když tvrdí, že by vítr mohl Česku zajistit až 30 procent elektřiny. Důležité je povšimnout si slova AŽ. To je totiž obvyklá manipulace zelené fronty. Jednou řeknou AŽ a pak už s tím údajem pracují, jako by byl fakt to, že nám větrná energie dodá 30 procent elektřiny.
Současně však při tom jaksi opomenou říct, že tuzemské větrné elektrárny podle ČEPS pracují průměrně AŽ 20 procent roku. Tedy AŽ 1752 hodin z celkových 8760 hodin, které má rok. To současně znamená, že ze svého instalovaného výkonu (kapacitní faktor) ročně dodají AŽ 20 procent. Postavíte si kdokoliv energetický zdroj, který vám bude fungovat 20 procent roku? Tedy MINIMÁLNĚ 80 procent roku fungovat nebude? Navíc zdroj, který budete zhruba po 20 letech muset zbourat a postavit o kus dál úplně znovu? A abyste měli stejný instalovaný výkon, jako má Temelín, spotřebujete na stavbu násobně více oceli a betonu?
Tisíc větrníků za jeden Temelín
Že vítr pro Česko nepředstavuje praktický zdroj energie, jsme právě probrali. Že nepředstavuje stálý zdroj energie, je zřejmé z definice, neboť vítr zkrátka nefouká stále. Zda lidé chtějí, či nechtějí žít vedle 100 až 250metrových větrníků, je další důležitý pohled. Zdá se totiž, že výsledky místních referend o povolení stavby větrníků většinou vycházejí nesouhlasně. Mimochodem, na stejný instalovaný výkon, jako má Temelín, tedy 2000 megawatt, by bylo potřeba postavit tisíc větrníků s výkonem dva megawatty a výškou zhruba 180 metrů, nebo 500 větrníků s dvojnásobným výkonem a výškou zhruba 230 metrů. Zkuste si představit výhled na obzor, kde je jeden Temelín (chladicí věže vysoké 155 metrů), nebo obzor, kde je 500 či 1000 větrníků vysokých 230, respektive 180 metrů… A na rozdíl od permanentně dodávajícího Temelína bude jejich výkon k dispozici jen AŽ 20 procent roku…
To všechno by mělo být součástí odborné a široké veřejné debaty, po které teprve nastoupí debata politická. Zda se to děje, nebo neděje, nechť posoudí čtenář sám.
Co je však mimo jakoukoliv slušnou debatu, je jakékoliv spojování odporu proti větrným elektrárnám s podporou Ruska. Autor tohoto textu má vůči Rusku zcela jasně vyhraněný názor. Přesto nevidí nic proruského na tom, když někdo odmítá stavbu větrníků. Tam totiž není spojitost. Větrníky, ač jejich mediální lobby (veřejně stále podporovaná bývalými ministry Petrem Hladíkem z KDU-ČSL a Lukášem Vlčkem ze STAN) tvrdí, že nestavět větrníky znamená prodlužovat závislost na Rusku, není to pravda. Takové tvrzení je vědomě lživé. Uhlí máme vlastní a jádro už také nemáme z Ruska. A plyn prý také ne. A fotovoltaika je z Číny. Elektřinu jsme z Ruska také neimportovali. Takže kde je to prodlužování závislosti na Rusku?
V tomto případě totiž vůbec nejde o Rusko. Jde o to, že pro další zavilé prosazování větrníků neexistují argumenty, které by obstály ve férové energetické debatě. Takže je potřeba vytáhnout nejsilnější dehonestační kartu, kterou si zelená lobby momentálně dokáže představit. A proto tvrdí, že odpor proti těmto elektrárnám je proruský. Což má deklasovat všechny odpůrce větrníků, nejen ty, kteří se skutečně k Rusku kloní. Jenže i příznivec soudruha Putina může mít stran větrných elektráren pravdu.
Argumentace ad hominem
Spojováním odporu k větrníkům s Ruskem se říká argumentace ad hominem (zajímavé pojednání zde). Místo toho, aby se argumentovalo věcně o daném problému, začne se argumentovat proti osobě oponenta. Což je vědomá manipulace, neboť i sebeodpudivější člověk může mít v něčem pravdu, což však při argumentaci ad hominem překryje poukazování na chyby oponenta. A o to jde. Protože věrohodné argumenty pro dotovanou výstavbu větrných elektráren chybí.
Jestli přitom někdo z odpůrců větrníků nabízí také mince proti infrazvuku jako slovenský aktivista Daniel Máčovský, je to samozřejmě bizarní a zásadně to oslabuje jeho důvěryhodnost. Nic to však nemění na tom, že větrné elektrárny jsou v tuzemském energetickém mixu prakticky k ničemu. A k ničemu jsou i v případě, že se kombinují s fotovoltaikou, s níž se mají podle jejich zastánců (včetně bývalých ministrů) doplňovat. Leč nedoplňují. Protože prostě dodávají elektřinu jen AŽ 20 procent roku…
Pro úplnost dodejme, že fotovoltaika je na tom s kapacitním faktorem ještě hůř. Ten podle ČEPS dosahuje 12 procent. Dodává tedy 1050 hodin z roku. Její (ne)významnost v České republice zcela srozumitelně ilustruje tato citace: „Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren byl k 31. 12. 2024 dle dat Energetického regulačního úřadu 3985 MW. Jejich výkon je tak podle dat stejného úřadu srovnatelný s instalovaným výkonem jaderných elektráren v Česku, který ke stejnému datu činil 4220 MW hrubých. Vzhledem k odlišné době činnosti elektráren činil ve stejném roce podíl elektrické energie z jaderných zdrojů 40 %, z fotovoltaických 5 %.“
Zda se tedy větrníky a fotovoltaika doplňují, či ne, je evidentně v celostátním měřítku úplně jedno. Navíc se nedoplňují, protože neplatí to, že když nesvítí slunce, fouká vítr. Navíc v zimě, kdy je spotřeba elektřiny největší, i nepřetržitě dva týdny přes den nejen nesvítí slunce, ale nefouká ani vítr.
Čtěte také:
Pochopte princip energetiky. Pochopíte, jak politici lžou
Zelené slzy a Macinkův trik, jak z ministerstva klimatické tísně vzniklo zase MŽP
Green Deal zabíjí!
