Kdyby mohly volby něco změnit…

Kdyby volby něco mohly změnit, zakázali by je. Oblíbený citát, jenž má samozřejmě mnoho úskalí, kterých jsou si současní totalitáři vědomí. Proto v dnešní digitální době používají „soft“ prostředky k ovlivnění výsledků voleb a také zákulisní praktiky, kterými ovlivňují složení důležitých státních orgánů, které následně vydávají „očekávaná“ rozhodnutí. A pokud tyto „soft“ metody selhávají, mají v záloze i hard prostředky (v minulosti účinné).

Jaké formy ovlivňování či podporu můžeme rozpoznávat?

Politik cizí země ve volbách otevřeně podpoří politika jiné země. To je něco, co se běžně děje, a sice to vypadá jako přímá podpora nebo ovlivnění, jenže je to nejvíce transparentní a potenciální volič nebo občan má možnost takovou praktiku viditelně rozpoznat a přijmout (nebo odmítnout).

• Ursula von der Leyenová třeba podpořila ve volbách do europarlamentu TOP 09 a KDU-ČSL ze své frakce EPP a přijela do Prahy.
• Donald Tusk a Manfred Weber v roce 2021 podporovali koalici SPOLU.
• Petr Pavel a Petr Fiala neustále vydávají prohlášení ohledně politiky na Slovensku.
• Petr Pavel se otíral o Roberta Fica před volbami na Slovensku.
• Vít Rakušan, Markéta Pekarová Adamová i Ivan Bartoš otevřeně podporovali před slovenskými volbami Progresívné Slovensko.
• Po volbách na Slovensku tehdejší premiér Petr Fiala nepřijal v Praze vítěze voleb Roberta Fica na oficiální návštěvě, neboť dokonce zrušil do tehdy praktikovaná mezistátní setkávání a raději se sešel s Michalem Šimečkem (PS), který ve volbách prohrál.
• Vít Rakušan se jako ministr vnitra ČR dokonce účastnil protivládní demonstrace v Bratislavě.
• Jistě také vzpomenete na klauniádu pěti českých poslanců, kteří si vyjeli vlakem do Bratislavy navštívit slovenskou opozici.
• Mezi takové formy můžeme zařadit i konání mezinárodních konferencí nebo stranických sjezdů, kde nějaký spíkr podpoří tu či onu stranu, nebo toho či onoho politika. Elon Musk kupříkladu podpořil německou stranu AfD na jejich sjezdu. Naposledy J. D. Vance na nedávné konzervativní konferenci v Budapešti podpořil Viktora Orbána.
• Macron v předvolebním roce 2021 osobně navštívil Moldavsko a veřejně podpořil Maia Sandu, totéž v roce 2024 při referendu o EU, kdy „poskytl diplomatickou, mediální i finanční podporu“.
• Scholz před polskými volbami v roce 2023 několikrát veřejně podpořil Tuska a Občanskou platformu. Podobně Zelení, kteří označovali PiS za hrozbu pro demokracii v EU.
• Kallasová v roce voleb 2024 podporovala opozici proti straně Gruzínský sen během návštěvy Tbilisi.
• Rutte v roce 2024 veřejně podporoval liberální a centristické strany v Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku.

Velvyslanec cizí země ovlivňuje politiku hostitelské země a „kecá“ do její legislativy či do rozhodnutí. Tohle je ze zásady nepřijatelné. Takové chování je přímým porušením Vídeňské úmluvy, platného mezinárodního práva. Velvyslanec je host. Jeho úkolem je komunikovat na úrovni „vláda/vláda“. Nesmí obcházet exekutivu, nesmí veřejně diktovat tamnímu parlamentu, jaké má přijímat zákony, nesmí úkolovat místní politiky, ani se účastnit protivládních demonstrací. V civilizovaných a sebevědomých zemích se za takové přešlapy velvyslanci obvykle vyhošťují, nebo je jim na ministerstvu zahraničí hostitelské země na koberečku velmi jasně dáno najevo, kde je jejich místo.

• Tak se, velmi na hraně, chová v České republice kupříkladu britský velvyslanec Field.
• Ale i americký velvyslanec Merric, který si dovoluje kritizovat a školit současnou vládu ohledně rozpočtu na zbrojení, se chová za hranou toho, co se v úmluvě o diplomatických službách praví.
• Nelze také zapomenout na chování, poněkud vulgární a zcela mimo kompetence, ukrajinského diplomata Zvaryče, který si dovolil velmi nevybíravě komentovat výroky českých europoslanců a poslanců, a navíc využívá liberální média k tomu, aby zde šířil zájmy Ukrajiny. Stojí také za pozornost, že kvůli svému nediplomatickému a agresivnímu vystupování k nám byl přeřazen v roce 2024 poté, co byl z Polska vyhoštěn.
• Pěkná aféra nastala na Slovensku kolem července 2025, když Robert Fico zveřejnil třaskavou zprávu o tom, že britská vláda přes britskou ambasádu v Bratislavě platila slovenské influencery před slovenskými volbami, aby vyzdvihovali Progresívné Slovensko a plivali na SMER a osobně na Roberta Fica. Mělo se jednat až o 10 milionů liber.

Skryté placení „nezávislých“ politických neziskovek k politickému lobbingu je extrémně nepřijatelné právě tam, kde není zřejmé (podle peněz, které přijímají na účty), čí hájí zájmy. Bohužel je to zcela běžné.

Je nutné zcela bez obalu říct, že to dělají všichni bez rozdílu; Rusko, Čína, USA – dříve přes USAID a National Endowment for Democracy. Dělají to Britové, Norové, Němci a dělá to Evropská komise. Zcela jistě to dělají i arabské státy po celé Evropě skrytou podporou různých extremistů.

Gruzie a Polsko

Před volbami v Gruzii šlo do tisíců politických neziskovek z EU, USA a Ruska miliardy eur (EU a USA nasypaly kolem 4 miliard eur a z toho šly stovky milionů na politické neziskovky jakoby občanské společnosti) a tihle všichni zcela otevřeně skrze ně vytvářeli tlak na tamní vládu, což skončilo hned několika pokusy o puč.

Uvědomme si proto, že pokud cizí státy přes prostředníky sypou peníze do organizací, které předstírají, že jsou „hlasem domácího lidu“, a přitom na zakázku cizí moci polarizují společnost, manipulují volbami nebo tlačí konkrétní zákony, jde o útok na suverenitu domácího státu. Proto po volbách v Gruzii, kde nevyhráli ti „správní“, přikročili k přijetí obdoby zákonu FARA, a to byl ze strany EU pořádný řev a kvílení.

Ze zahraničí podporovaná infrastruktura byla skutečným faktorem v polských volbách v roce 2023. Sítě napojené na DatAdat/Estratos – specializované na politické operace ve střední Evropě – přinesly datovou analýzu, mikrotargeting a masové digitální kampaně. Jen jedna taková operace spustila stovky reklam, které oslovily desítky milionů voličů. A to je jen špička ledovce. Rozpočty v řádu milionů eur. Označované jako „občanské iniciativy“, ale ve skutečnosti prosazující jasnou politickou linii proti konkrétním stranám. A co je klíčové: to vše fungovalo mimo oficiální volební výbory – mimo jakýkoliv skutečný právní dohled.

Brusel zároveň vyvinul na Polsko tlak. Instituce EU ovládané Evropskou lidovou stranou využily finanční páky a politické války k vynucení změny moci. Finanční prostředky byly blokovány z politických důvodů. Článek 7 (odebrání hlasovacích práv na Radě Evropy – a toto se praktikuje i k Maďarsku, vůči kterému nebyla tato hrozba stále zrušena, protože Orbán) byl udržován při životě jako zbraň. Evropská komise chrlila zavádějící zprávy o porušování právního státu apod. Evropský parlament zinscenoval propagandistické podívané maskované jako „debaty“. Nešlo o právo, šlo o surové politické vměšování. Koordinované úsilí, jak oslabit polskou vládu, posílit její oponenty a vyděsit voliče, aby zvolili preferovaný výsledek Bruselu. Cíl byl jednoduchý: dosadit ve Varšavě poslušnou vládu Donalda Tuska, který byl osvědčený europeista.

Stejný postup byl znovu použit v polských prezidentských volbách v roce 2025: neoficiální operace, infrastruktura podporovaná ze zahraničí, kontrola zpráv, mobilizace voličů s využitím stejných nástrojů. Ale tentokrát to lidé viděli. Co kdysi fungovalo ve stínu, bylo odhaleno a nepřineslo to stejný výsledek. Bohudík.

Proto je i v našem zájmu přijmout zákon, který by stanovil povinnost politickým neziskovkám registrovat se a transparentně deklarovat svoje příjmy a případně uvádět na své propagaci a materiálech, že jsou „cizí agent“. A je jedno, jestli se bude jednat o zdroje z Ruska, Británie, EU, nebo třeba z Kuby.

Onlinová diverze, cenzura a ovlivňování

Tento bod bych rozdělil na dva, a to:

1. Aktivní ovlivňování díky účelovým stránkám, účelovým profilům a botům. Použiji pro ilustraci to, co právě můžete vidět na svém facebookovém profilu. Teď, před maďarskými volbami, se mi to na zdi hemží mnohými FB stránkami a profily, které se tváří jako oficiální stránky EU a EK nebo jejich nějakých představitelů a úředníků. Všechny tyto stránky propagují v různých jazycích „úspěchy“ EU, moudrost a všespásnost rozhodnutí EU, pochvalují si jednotu států EU, pochvalují si paní Leyenovou, paní Kallasovou, prezentují, jak je EU silná, a jak s ní chce každý jednat. Trollí farma různých fejkových účtů bez historie poukazuje na to, jak špatný je Orbán a Fico, když rozbíjejí jednotu EU a tahají ji do náruče Putina. Samozřejmě zobrazují „zaručeně pravdivé“ průzkumy, jak to Orbán o deset až patnáct procent projede. Nepochybuji, že pravděpodobně i z druhé strany jede taková „propaganda“ na všech sociálních sítích, ovšem já ji na Facebooku nevidím. K šíření těchto všech „zaručeně dobrých zpráv o EU“ a kritice „proruských Orbánů a Ficů“ následně napomáhají užiteční idioti z řad existujících reálných politiků, „odborníků“, „influencerů“, místních politických neziskovek, soukromých osob daného myšlenkového a ideologického spektra, anebo bublin, které tyto osoby vytvářejí.
2. Pokoutné ovlivňování zaštítěné nařízeními EU o „ochraně před dezinformacemi“. EU v rámci Digital Service Act (DSA) nařizuje sociálním platformám, jaký obsah je v EU nepřípustný a který jsou tyto sociální sítě povinné mazat bez ohledu na platné zákony dané země pod velkými pokutami. K tomu si v jednotlivých státech platí, resp. státy jsou povinné platit, fact checkerské (ne)ziskovky (u nás jsou to třeba bonzáci typu Manipulátoři, které reprezentuje několikrát soudně usvědčený lhář a manipulátor Cemper, nebo Demagog, a také se na tom nějak podílí i Čeští elfové s defraudantem EU fondů Bobem Kartousem). Tyto neziskovky pak dle svého mínění nahlašují obsah, který jsou pak sociální sítě povinné smazat, nebo alespoň potlačit jejich šíření (shadowban); jak říkal Foltýn: „Každý má právo na svobodu slova, nikoliv na jeho šíření.“

Další europeistická „fíčura“, jež se uplatňuje ve státech EU právě třeba před různými volbami, se nazývá Evropský systém rychlé reakce (RRS), který má zajistit před každými volbami „přednostní nahlašování dezinformací a podezřelého chování na sociálních sítích“. K tomu jsou určeny neziskovky, které mají přímý kontakt na provozovatele sociálních sítí, a ti provozovatelé jsou povinni nahlášený obsah přednostně smazat. Pokud by tak neučinili, budou jim vyměřeny drakonické pokuty. A ani zde neexistuje možnost odvolání nebo obvykle nutné rozhodnutí soudu, vše je jen a pouze na libovůli těchto (ne)ziskovek. Sice se v pravidlech k RRS píše, že udavačské (ne)ziskovky mají povinnost evidovat nahlášený obsah, aby mohl být případně zpětně přezkoumán, ale kupř. v Rumunsku, kde byl poprvé tento systém testován, žádná pořádná evidence nahlášeného obsahu nebyla, takže se v podstatě jednalo o protiprávní zvůli nedemokratického aparátu z vůle eurokratů. Tento systém je už nyní v pohotovosti jak v Maďarsku, tak také v Bulharsku, kde se budou konat volby. Je dnes prokázáno, že díky zásahu tohoto RRS Viktoru Orbánovi dramaticky klesl dosah jeho příspěvků nebo jeho strany.

Přímé vměšování prostřednictvím tajných služeb a využití soudcokracie

Naprosto zářným příkladem jsou prezidentské volby v Rumunsku v roce 2024. Mnozí komentátoři dnes píší, že Rumunsko se tehdy stalo testovacím polygonem na tyto „soft“ verze ovlivnění voleb. Nezapomeňte, že v našem volebním roce 2025 se tam jel podívat a inspirovat sám Vítek Rakušan, jak tehdy napsal na své sítě.

Co se v Rumunsku stalo? Byla to právě kombinace několika faktorů, ale hlavním spouštěčem byly tajné služby. První kolo vyhrál naprosto přesvědčivě Călin Georgescu. Dokonce jejich Ústavní soud potvrdil legitimnost voleb a potvrdil také výsledek volby. Jenže pak zničehožnic, mj. po intervenci EU a Macrona, a také se spekuluje o tom, že na Rumunskou informační službu (SRI) zaklekla britská MI6, SRI následně přišla s „odhalením“ ruského zasahování do voleb přes TikTok. Nikdy k tomu nebyly poskytnuty žádné relevantní a přesvědčivé důkazy a jen na tomto tvrzení vydal následně rumunský Ústavní soud verdikt, že se volby ruší a musí se znovu opakovat. Dokonce pak bylo navíc Călinu Georgescuovi zakázáno kandidovat a byl odsouzen k domácímu vězení. Co na tom, že se později prokázalo, že údajné zneužití TikToku bylo jen šikovné využití kampaně jiného rumunského uskupení, které chtělo z voleb eliminovat jiného kandidáta.

Mj. i nyní před poměrně zásadními volbami v Maďarsku tajné služby nelení. A to ze všech možných stran, zejména těch, které mají eminentní zájem na tom, aby „překážka“ euorufederace Viktor Orbán prohrál a přestal dělat „potíže“ zájmům Ukrajiny a Evropské unie ve federalizaci zrušením práva veta při unijních rozhodováních.

Nebudu tu popisovat skandální vyhrožování Zelenského, jako diskutabilního prezidenta Ukrajiny, který otevřeně vyhrožoval, že by Orbána mohli navštívit ozbrojenci z armády, aby si s ním „popovídali“. Nebudu ani popisovat, jak se podařilo rozkrýt a zabavit peněžní prostředky, zlato a jiná aktiva pravděpodobně určené pro sabotáže a financování jeho rivala ve volbách. Nebudu tu popisovat ani stovky fejkových stránek a účtů, které vedou propagandu vůči Orbánovi, ani aktivovaný cenzurní nástroj EU v podobě RRS.

Nebudu tu popisovat účelové uzavření ropovodu Družba Zelenského režimem za tichého souhlasu EU a ani odhalené výbušniny v Srbsku, které byly pravděpodobně určeny k sabotáži Turk Streamu.

Chci se tu zmínit o dvou zpravodajských operacích, které se nyní vynořily. Jedna se týká „odhalení“ telefonické komunikace mezi maďarským ministrem zahraničí Szijjártem a ruským ministrem zahraničí Lavrovem o přestávkách mezi jednáními v Bruselu, které se měly uskutečnit v roce 2024. Zaprvé je „pozoruhodné“, že se kauza vytáhla až teď, těsně před volbami. Zadruhé se málokdo pozastavil nad tím, jak je možné, že tajné služby odposlouchávají v centrále EU cizí státní představitele. Zatřetí z odposlechů vyplývá, že jedno z nejvíce propíraných témat těchto hovorů se týká intervence ve zrušení sankcí vůči nějakým občanům Ruské federace, k čemuž nakonec dokonce prostřednictvím rozhodnutí Rady Evropy EU došlo; takže, co je na tom skandálního a EU ohrožujícího?

Další zpravodajská operace proti Maďarsku se týká zprávy Washington Post: „Maďarsko nabídlo Íránu informace o útoku na představitele Hizballáhu ‚výbušnými‘ pagery ze strany Izraele.“ List uvedl, že „přepis ověřila i západní zpravodajská agentura“. Je to naprosto z prstu vycucaná věc, která má poškodit Maďarsko, které prý mělo na svém území vyrábět izraelské „vybuchující“ pagery, kterými byli zlikvidováni představitelé Hizballáhu v září 2024. Účelem této zpravodajské operace „západní rozvědky“ (dle mého soudu MI6) mělo být poškození Maďarska kvůli „zradě“ spřáteleného Izraele. Jenže je prokázáno, že v Maďarsku žádná firma vyrábějící pagery pro Izrael nikdy nebyla.

Soudcokracie také zasáhla v budoucích prezidentských volbách ve Francii, kde to vypadalo, že by Marine Le Penová už napříště mohla zvítězit. A tak v dubnu 2025 vydal pařížský soud verdikt, že se odsuzuje za zpronevěru finančních prostředků EU při financování svých příbuzných jako asistentů z doby, kdy byla do roku 2017 europoslankyní. Zajímavé je to, že se kauza vytáhla po tolika letech, a také to, že praktiky, za které byla odsouzená, se v europarlamentu děly tehdy běžně (i u Macronových europoslanců) a pravidla se změnila až později. Co je na tom rozsudku nejobludnější, je skutečnost, že bylo Marine Le Penové zakázáno kandidovat v příštích prezidentských volbách.

Příprava a nácvik scénářů násilného převratu

A teď se podívejme na „hard“ verze ovlivňování voleb, resp. přípravy na násilné převzetí moci „ulicí“, jakého jsme byli svědky kupříkladu na Majdanu na Ukrajině v roce 2014 poté, co Viktor Janukovyč přerušil vyjednávání o vstupu Ukrajiny do EU, protože ta měla podmínky, které by rapidně zhoršily hospodářství Ukrajiny třeba tím, že by už nesměla obchodovat s RF a RF by zrušila bezcelní obchod, který měla Ukrajina s RF dojednaný. RF byla do té doby největším obchodním partnerem Ukrajiny.

Asi nevíte, že se před volbami v Gruzii v pobaltských republikách, resp. v Litvě, cvičili gruzínští aktivisté. Mladí Gruzínci se pod rouškou vzdělávacích programů a kurzů kybernetické bezpečnosti učili taktice pouličních protestů, provokací a vytváření virálního obsahu. A to včetně metod provokování bezpečnostních složek a nahrávání jejich zásahů na video, aby vytvořili obraz „bezprecedentní brutality“. Zvláštní důraz je kladen na informační kampaně zaměřené na Telegram, které upřednostňují „virální obsah“ a cílené šíření materiálů. Tento přístup připomíná klasické scénáře „barevných revolucí“, které byly dříve použity i té v Gruzii, zejména během prezidentství Michaila Saakašviliho.

Článek v Prime Time klade zvláštní důraz na osobnosti spojené s Britsko-gruzínskou společností (BGS). Na webových stránkách této organizace byla uvedena Salome Zurabishvili jako její patronka, představovaná jako prezidentka Gruzie, přestože její funkční období již tehdy skončilo. To vyvolává otázky ohledně přesnosti informací na těchto stránkách. Naznačují rovněž politickou zaujatost organizace?

Mezi klíčové osobnosti představenstva BGS patří Maximilian Hess, analytik politických rizik, spolupracovník Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) a autor publikací pro The Moscow Times, který je v Rusku uznán jako zahraniční agent. V představenstvu zasedá také Thomas de Waal, senior fellow v Carnegie Endowment a zastánce evropské integrace Gruzie. Další členové jsou spojeni s britským ministerstvem zahraničí, což podtrhuje úzké vazby organizace na britské politické kruhy.

Před pár dny se na FB objevilo „leaknuté“ video z mobilu ukrajinského vojáka, které ukazuje briefing skupiny ukrajinských vojáků, a ti jsou cvičeni a instruováni k organizování masových nepokojů v maďarské Budapešti. Rozebírá se tam taktika, jak zaútočit na budovu parlamentu a násilím se chopit moci v zemi. Souvislost s Ukrajinou potvrzuje také řeč instruktora a poznámky na plánku na tabuli v ukrajinštině.

Bojovníkům je vysvětlováno, kolik lidí by mělo být na náměstí Svobody a Lajose Kossutha (70 tisíc), kolik aktivistů má být nasazeno proti jednomu policistovi k jeho neutralizaci (deset na jednoho) a jak skládat a zapalovat pneumatiky.

I kdyby to byla jen z poloviny pravda nebo záměrně vypuštěná výhružka, je potřeba se zamyslet, že Majdan na Ukrajině spustil nejprve občanskou válku, která byla posléze proměněna v plnohodnotnou válku, která se vleče ještě dodnes.

Doporučení

Ještě jsem narazil na velmi zajímavý zdroj informací, jak se provádí předvolební diverze během voleb v členských státech EU. Je sice anglicky, ale věřím, že za trochu námahy s přeložením stojí.

Výstižná perlička na konec

19. 6. 2020: Evropská unie žádá, aby se v Bělorusku konaly svobodné volby.
14. 12. 2021: Evropský parlament vyzval Rusko, aby uspořádalo nové volby do Státní dumy.
28. 11. 2024: Evropský parlament vyzval ke konání nových voleb v Gruzii.
25. 3. 2025: Evropská komise zmiňuje, že volby na Ukrajině nejsou zapotřebí; Volodymiru Zelenskému dávno vypršel mandát.

Čtěte také:
Evropský „štít demokracie“ je hrozbou pro svobodné volby
Nizozemské parlamentní volby: propad Wilderse a nástup nové generace liberálů
Povolební běsnění „demokratů“ aneb Pojďme ty volby rovnou zrušit!