Je to paradox. Horní komora parlamentu, Senát, který sám sebe považuje za pojistku demokracie, svým usnesením o televizních a rozhlasových poplatcích demokracii popírá, ba přímo destruuje.
Zrušení tzv. koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním veřejnoprávních médií prostřednictvím státního rozpočtu mělo ve svém volebním programu jak hnutí ANO, tak hnutí SPD. Hnutí ANO i s tímto programovým bodem vyhrálo volby a spolu s SPD a Motoristy sobě vytvořilo vládu. Do svého vládního prohlášení Babišova vláda zahrnula rovněž onu změnu financování České televize a Českého rozhlasu. Teď se tuto změnu vláda chystá zrealizovat.
Lidé dostali nabídku a hlasovali pro ni. Co je na tom nedemokratického? Proti čemu Senát protestuje? Proti tomu, že ANO vyhrálo volby? Proti tomu, že spolu s SPD a Motoristy vytvořilo vládu? Proti tomu, že se Babišova vláda chystá uskutečnit to, co její protagonisté voličům před volbami slíbili? Proti tomu, co si vybrali voliči?
Ale můžeme pokračovat dalšími otázkami. Považují popletení senátoři za ohrožení demokracie to, co už zavedla téměř dvacítka zemí Evropské unie? Má snad být ohrožením demokracie, že veřejnoprávní média budou namísto z jedné kapsy, o které rozhodují zákonodárci, financována z druhé kapsy, o které rozhodují stejní zákonodárci? A nezbláznili se v tom Valdštejnském paláci?
Média veřejné služby jsou prý, tedy alespoň podle zpovykaných senátorů, „v době informační války vedené proti členským zemím Evropské unie zejména Ruskem klíčovým prvkem české informační bezpečnosti“. Ale kdepak! Média veřejné služby za žádných okolností nesmějí být součástí žádné informační války. Naopak, pokud se k něčemu takovému propůjčují, a to se v případě České televize i Českého rozhlasu bohužel děje, ztrácí jejich existence jakýkoliv smysl. Mají pískat rovinu, a ne být nástrojem propagandy jedné z válčících stran.
Doba je těhotná změnou
Podle senátorů se prý nemá měnit to, co léta dobře funguje. Ale kdepak! Nic dobře nefunguje. Celý ten systém poplatků je zastaralý, neefektivní, iracionální a asociální. Poplatky nejsou nic jiného než další daň, v tomto případě dokonce degresivní daň. V poměru ke svému příjmu totiž nejvíce platí ti nejchudší. Česká televize má navíc u značné části veřejnosti pověst zcela nedůvěryhodného média. A stačí nějaký čas její zpravodajství a publicistiku sledovat, aby každému člověku s otevřenou myslí bylo jasné, že je Česká televize všechno možné, jen ne zdroj objektivních vyvážených a všestranných informací, jak jí ukládá zákon. Český rozhlas na tom není o nic lépe, jen na něj není tak vidět. Suma sumárum, doba je těhotná změnou.
Takže promiňte, vážení senátoři, ale vaše ideologické třeštění je úplně postavené na hlavu. Navíc z něho jak péro z gauče trčí osobní zájem některých senátních protagonistů, konkrétně třeba pánů Smoljaka, Töpfera či Rychlíka. Pánové totiž mají v České televizi vlastní ekonomické zájmy, respektive i jim z ČT či jejím prostřednictvím plynou příjmy. Jestlipak to před hlasováním oznámili? Ale kdepak! Jo, a s tím žalobníčkováním u mezinárodních institucí jste také trapní.
Takže, milí senátoři, zacouvejte laskavě do garáže a namísto podobných, navíc předčasných výkřiků ponechte prostor pro standardní legislativní proces. Až ta legislativní změna bude připravená, povede se o ní v Poslanecké sněmovně i v Senátu řádná rozprava a pak se bude hlasovat. Nakonec se hlasy spočítají. TO je DEMOKRACIE! Ne vaše zpovykané výkřiky, navíc s kalhotami spuštěnými daleko před brodem.
Autor je 1. místopředseda Trikolory, v minulosti byl dlouholetým členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a později členem Rady ČTÚ.
Čtěte také:
Koaliční rada se shodla na zrušení koncesionářských poplatků
Vláda nestíhá navýšit koncesionářské poplatky, ředitel Souček vyhrožuje
Máte tady ty poplatky? A mohli bychom je vidět?
