Který novinář je horší?

Škodí víc zaujatý novinář, nebo novinář neznalý tématu? Texty, které vycházejí na téma Green Dealu, tedy Zeleného údělu, přinášejí jasnou odpověď.

Valné většině článků, které vycházejí na téma kompletní přestavby energetiky, průmyslu a způsobu života v prostoru EU zvaném Green Deal, chybí jedna věc. Velmi podstatná. Chybí jim kontext. Nebo komplexní pohled, chcete-li. V době, kdy se ze všech médií valí zprávy o „dezinformacích“, se sluší poznamenat, že chybějící kontext je právě jednou z dezinformačních technik.

Přitom je Green Deal natolik komplexní plán, že psát o některé z jeho částí bez uvedení kontextu je buď hrubá chyba, nebo záměr. Protože každému, kdo se tématu nezaujatě věnuje, je zřejmé, že bez kontextu si nemůže udělat pravdivý závěr. Příkladů je k dispozici již nepřeberné množství. Třeba rozhovor portálu iDnes s „expertem“ Hnutí Duha Karlem Polaneckým.

Když se jej redaktorka zeptala na emisní zátěž oxidem uhličitým, jež vzniká při výrobě fotovoltaických panelů v Číně a jejich následné dopravě do Evropy, nechala se odbýt tím, že „i Čína přistupuje ke snižování emisí“, a jako další vysvětlení přijala konstatování, že v Číně je levná pracovní síla, čemuž evropské státy nedokážou konkurovat, a proto se v nich fotovoltaika vyrábí jen zcela minimálně (asi jedno procento světové produkce, kdežto v Číně 85 procent). Pak ještě přišla zmínka o tom, že v emisním posuzování celého životního cyklu vychází daleko lépe než pálení uhlí. A šlo se dál. Jenže tady právě chybí kontext…

Patero kontextů

Za prvé: EU nutí členské státy k maximálnímu přechodu na obnovitelné (a také jen občasné) zdroje energie (OZE), což je především fotovoltaika a větrné elektrárny. Jenže fotovoltaiku si prakticky nevyrábíme a i ve větrných elektrárnách už má Čína přes 60 procent trhu. Takže si tím vytváříme obrovskou strategickou závislost. U fotovoltaiky Čína navíc ovládá i zpracování nezbytných surovin, což platí i o nezbytných bateriích (včetně těch pro elektromobily).

Za druhé: Uvedené OZE mají v lepším případě jen třetinovou životnost oproti plynovým, uhelným nebo jaderným elektrárnám. Je jich tedy potřeba vyrobit na stejný instalovaný výkon a stejnou dobu existence trojnásobek (více např. zde a zde). A ještě dodávají elektřinu podle počasí a denní doby, nikoliv podle potřeby. A je-li jich v síti víc než 30 procent zdrojů, ohrožují její stabilitu. Čili je potřeba více regulační elektřiny a roste riziko blackoutu.

Za třetí: Čína si s emisemi neláme hlavu a „bezuhlíkového“ stavu má dosáhnout 10 let po státech v EU. I díky tomu má stále levnou elektřinu, a vyrábí tak tedy levněji. Podle oficiálních čínských zpráv tamní emise porostou až do roku 2030. Při tom všem je tenhle stát bezkonkurenčně největším emitentem oxidu uhličitého, když odpovídá za víc než 30 procent jeho světových emisí. A nadále staví víc uhelných elektráren než zbytek světa dohromady.

Za čtvrté: Ekologická likvidace či recyklace obrovského množství fotovoltaických panelů, které v Evropě již jsou, není ani zdaleka uspokojivě vyřešena. Jejich množství má navíc dále prudce růst. A bude jej potřeba každých zhruba 20 let zlikvidovat.

Za páté: Fotovoltaika z Číny je sice daleko levnější, než by byla z některého evropského státu, ale i přesto by ji bez dotací nikdo nestavěl.

Poloviční emise? A mohl bych je vidět?

Chybějícího kontextu je v rozhovoru bohužel víc. Třeba když dojde na emise z pálení zemního plynu, jež jsou podle experta oproti uhlí poloviční. Jenže už neřekl, že podle vícero studií (a Brusel jednu má od roku 2015) jsou celkové emise ze zemního plynu stejné jako ty z uhlí. Protože je potřeba ještě připočítat ty, jež vzniknou při těžbě a dopravě.

Kontextu se čtenář nedočká ani ve chvíli, kdy v rozhovoru dojde na to, že by měl zemní plyn časem nahradit bezemisní vodík. Expert přiznává, že jej bude potřeba dovážet ze států, které pro jeho výrobu z OZE mají lepší podmínky. Ale již neříká, že jeho výroba je energeticky naprosto nevýhodná. Do produkce jedné kilowatthodiny ve vodíku je totiž potřeba vložit tři kilowatthodiny elektřiny. Nezmiňuje ani to, jak obrovské náklady na infrastrukturu – již předpokládá dostupnou za 10 let – budou potřeba (jde o stovky miliard). Ani to, že přechod na vodík bude znamenat výměnu plynových spotřebičů v domácnostech.

Na nic z toho se redaktorka experta Hnutí Duha nezeptala. Možná o tom neví. Jenže tato fakta jsou vcelku snadno k nalezení, kdyby je tedy někdo hledal. Nebo se na ně ptát nechtěla. Možné je obojí, některé otázky spíš napovídají neznalost než záměr. Čert ví. Jisté je však to, že ve výsledku je vlastně jedno, zda je redaktor zaujatý, nebo neznalý. V obou případech předloží čtenářům text, který nemá kontext. A je tím pádem ve výsledku dezinformační. Bohužel však vše nasvědčuje tomu, že vládě takové dezinformace o Green Dealu nevadí. Bruselu jakbysmet.

Čtěte také:
Čeští „užiteční idioti“ zaplatí za Green Deal půl bilionu
Green Deal: Niedermayer šíří závist a dezinformace
Starý Green Deal v novém obalu aneb udržitelnost za každou cenu!