Západní vlády se stále častěji montují do oblastí našich životů, do kterých jim nic není. Pak jsou ale věci, které má stát řešit zcela jistě a nedělá to. Například bezpečnost. Česko sice stále patří k nejbezpečnějším zemím světa, existují však aspekty, které bezpečnostní složky příliš nezvládají. Jde zejména o sexuální násilí a obtěžování, často navíc spojené s kyberšikanou.
Pozitivní roli zde nehrají ani různé feministky a progresivisté, kteří popadli věc za špatný konec. Vše vnímají ideologicky. Staví svůj aktivismus na fundamentu apriorního konfliktu muže a ženy. A často přehlíží to nejhorší možné sexuální násilí – sexuální násilí na dětech. Odborníci mluví léta o nemalých procentech dětí, které jsou anebo byly oběťmi násilí tohoto druhu. Děti nemají hlučné advokáty ani hlasité reprezentanty. Příběhy sexuálně zneužitých dětí jsou buďto zameteny pod koberec, nebo je oběti zveřejní až v dospělosti. K tomu takové děti často čelí nedůvěře okolí. Mají pocit, že se nemají komu svěřit. Stydí se, protože mají pocit, že si za problém mohou samy, jelikož jsou to často právě ony, kdo spolu-iniciují schůzku s potenciálním násilníkem, pedofilem, sexuálním predátorem…
A jako kdyby toho nebylo dost, čtou si děti dennodenně v médiích a na sociálních sítích o případech, kdy odcházejí sexuální násilníci a devianti od soudů s podmínkami.
Žijeme ve státě, kde – troufám si říct – v boji se sexuálním obtěžováním na internetu a pedofilií toho více odpracoval tým dokumentaristů filmu V síti než policie. A tím se konečně dostáváme k profilu typického pachatele sexuálního násilí na dítěti a k lidem, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou.
Z lovce vyděšenou kořistí
Jde o malé skupinky mladých, fyzicky zdatných mužů, kteří sami sebe označují za „lovce pedofilů“ (pedo-hunters). Potom, co někoho lapnou do pasti a po svém ho potrestají, umístí na své sociální sítě video ze „zákroku“. Dohledatelné jsou desítky takových videí, kde figurují mužští sexuální predátoři ze všech koutů Evropy. Jde velmi často o videa ze skandinávských zemí, pobaltských států, z Francie, někdy z Velké Británie, občasně i ze zemí Balkánu anebo například právě z Česka či Slovenska. Hunteři bývají oblečení v mikinách s kapucí, mívají značkové tenisky, maskáče, rukavice a kukly na hlavách. Naproti tomu „kořist“ je pestrá. Určitě nejde jen o nějaké úchylné dědky, ale i o poměrně mladé muže.
Predátoři – kteří se sami stanou oběťmi – v drtivé většině nekladou odpor, jsou v šoku, v početní nevýhodě, plní příkazy. Ze strachu přiznávají na pokyn hunterů své činy vlastním matkám do telefonu. Nepatří zrovna mezi nejodvážnější typy lidí. Proto si možná troufají jen na děti. V extrémních případech jsou svázáni a trýzněni paralyzérem či pepřovým sprejem. Hunteři vedle nich pózují a fotí se s nimi. Musí následovat ta kardinální otázka: Je toto vážně nutné?
Není. Kdyby stát pracoval tak, jak má. Policie by se klidně mohla inspirovat, mohla by vyškrtnout natáčení a kopání a v civilu ty lidi systematicky sbírat. To se ale bohužel neděje. Policie v současnosti vyšetřuje spíše ty huntery a spolu s mainstreamovými médii se začaly kauzou intenzivně zabývat až poté, co hunteři chytili a zmlátili padesátiletého policistu z jižní Moravy, který dorazil na schůzku v lese s očekáváním „Terezky“, ale byl nemile překvapen partou mladíků, kteří ho kromě bití ještě oholili a donutili ho ukázat na kameru svůj policejní průkaz. Kauza zaujala prostor v médiích ve dnech, kdy měla Policie ČR plné ruce práce s vyšetřováním plakátku hnutí SPD do krajských voleb.
Co s tím?
Řešení existuje. Vedle změn zákonů a přístupu policie k práci leží řešení v rozsáhlé a funkční prevenci. A to v pořádné prevenci. Pokud by místo praštěných progresivistických neziskovek chodily do škol organizace, které by dětem – přiměřeně věku – opakovaně vysvětlovaly problematiku, kterou by doložily reálnými otřesnými příběhy a třeba i lehce morbidní fotodokumentací následků kyberšikany a sexuálního násilí, děti by třeba tušily, co a jak, když je neznámý strýček zve přes Snapchat v devět večer k tomu poslednímu stromku úplně na konci polní cesty. Za dnešních poměrů vědí přesně, co si myslet o Evropské unii a transgenderu, ale neznají pohádku o Karkulce, která v sobě též nese jisté sdělení, že?
Dále potřebujeme veřejný registr sexuálních predátorů a aktivních pedofilů. Potřebujeme ne vyloženě neefektivní justici. Musíme si plně přiznat dopady všech trendů od masové migrace po ještě masovější většinou nekontrolované užívání sociálních sítí a seznamovacích aplikací dětmi. Co mají vlastně co pohledávat děti na online seznamkách? Proč je to technicky možné? Proč přijde rodičům normální v osmi letech dětem zřizovat profily na sociálních sítích? Zase to všechno začíná v rodině a ve výchově.
Čtěte také:
Nevratné poškození dětí LGBT+ propagandou hrozí a je třeba to zastavit
Vznikla petice proti chystané indoktrinaci dětí v našich školách
USA: Gangy migrantů obsazují se zbraněmi bytové domy, loupí a vytváří nová ghetta…
Trest za úspěch AfD: Woke banka zrušila nově zvolenému poslanci účet
Veřejné registry? To ty lidi rovnou zabte.
děti kolabují z gumových medvídků, turisti (s jakým pasem?) odvádějí děti neznámo kam , ale vůbec, ale vůbec se nic nestalo…. fialový eurohnus
Dále potřebujeme veřejný registr sexuálních predátorů a aktivních pedofilů. …
V USA takový registr mají. Dá se do něj dostat i od nás, sám jsem se díval, ale adresu jsem už zapomněl. Jak je organizovaný? Dotyčný „sexuální predátor“ je tam po 20 let, jeho fotka, celá adresa, ale bez definice toho, co vlastně provedl. A tak se tam objevil i 16 letý mladík, který se pomiloval se 14 letou holkou, společně dobrovolně, ona si to popsala v deníčku, přečetla si to její matka a oznámila policii. Dotyčný „predátor“ byl odsouzený na 2 roky a ocitl se v tom registru. Když jen propustili z vězení, tak se oběsil. To také chcete?
„potkat člověka který sexuálně sáhne na děcko zabiju ho a rád ho odsedím“
Jak si takového člověka představujete? Jako nějakého úchylného starce? Nebo jako muže v nejlepších letech? Nebo jako Feriho, který v necelých 20 letech „znásilnil“ dítě? Jak si to „násilí“ představujete? Víte, že tomu „znásilněnému dítěti“ bylo 17 let, už dávno souložila, s kamarádkou,s Ferim, s jeho kamarádem se společně podnapili, pak všichni šli k Ferimu do bytu, kde se holky promenádovaly nahé, zasouložili si a po 5 letech, když bylo potřeba odrovnat populárního politika si najednou vzpomněla, že vlastně říkala „ne, ne, ne“ (nepřestávej?). Ale titulek „znásilnil dítě“ stačil, aby „strážci dětské nevinnosti“ o nic více nezajímali a Feriho hned přizabili.
Zabil byste jednoho populárního zpěváka, který má manželku o 42 let mladší, a začali spolu chodit, když jí bylo, tuším, 17? Také dítě, že?
Naprosté většině rodičů nevadí, přijde-li jejich dcera o „nevinnost“ v 15 letech s kamarádem, oba lehce zalkoholizovaní, někde na mezi za diskoškou, ale zabíjeli by, stalo-li by se to s mužem o 20 let starším, který by holku do sexuálního života uvedl citlivě a romanticky. S tím kamarádem je to přece normální, s tím „starým oplzlem“ deviantní.
Přitom já si myslím, pane Kovando, že kdyby se vám naskytla příležitost, že ani vy byste se nebránil „sexuálně sáhnout“ na nějaké svolné 17 leté „dítě“.