Stát si její smrti všiml. Vtiskl do ní obligátní „je nám to líto“ a zabalil do tlustého kartonu úřední empatie, recyklovaného z minulých selhání. Ministr vnitra Vít Rakušan, člověk, který už dávno neříká věci, ale komunikuje sdělení, se vyjádřil, že maminka jedné z obětí byla vlastně taky obětí. Ano, obětí vlastní drzosti klást otázky. A obětí toho, že si dovolila myslet, že v této zemi může rodič mrtvé dcery žádat odpovědi.
Dlouho mlčela. Pak mluvila. A když promluvila, byla označena za hysterku. Když bojovala, byla označena za nebezpečnou. Když si pronajala billboard, na kterém napsala, že Rakušan a spol. mají na rukou krev, byl po pár dnech odstraněn. Kvůli technickým normám, samozřejmě. Technicky vzato je zřejmě nepřijatelné, aby veřejný prostor rušily informace. Měly by zůstat tam, kde je stát snáší nejlépe – pohřbené.
Vyšetřovací komise mezitím přejmenovala „chyby“ na „doporučení“ a „zodpovědnost“ na „budoucí prostor ke zlepšení“. Zpráva byla rodičům představena ve stejný den, kdy už ležela na internetu. Forma, která mluvila jazykem moci – nepřekážejte, už jsme to odbyli.
Příště oběti naučíme mlčet dřív…
A vrah? To je to nejjemnější z celé věci. Jméno dcery paní Šimůnkové si směle rozebíráme, zveřejňujeme fotografie, citujeme poslední SMS a dojemně se díváme na dětství obětí. Ale jméno vraha? Mlčení. V zájmu prevence. Jako by nápodoba hrozila tím víc, čím víc se o někom řekne pravda. O jeho matce se nepíše, o jeho minulosti se nemluví, o motivu se mlží. Vrah je náhodný, nepojmenovaný stín. Bezejmenný duch, který neexistuje, protože by mohl začít existovat až příliš konkrétně.
Zato Lenka Šimůnková, ta existovala. Příliš hlasitě. Příliš výmluvně. Příliš na očích. A tak zbyla jen Macocha. Tichá, hluboká, nekomentující. První instituce, která ji skutečně přijala bez výhrad. Rakušan slíbil, že stát udělá vše, aby se to už nikdy neopakovalo. A my už víme, co to znamená – příště oběti mlčet naučíme dřív.
Čtěte také:
Vedení Univerzity Karlovy na odměnách vyždímalo miliony. Peníze mají zhojit jeho trauma ze střelby
Nehorázný přístup státu k rodinám obětí střelby na FF UK
Střelec z fakulty trpěl pocity křivdy, záští a nenávistí
A paní rektorka UK Králíčková si z velkého „stresu“ nad neštěstím nadělila několik miliónů odměn, aby tolik netrpěla. A ti policejní papaláši a Rakušan za „skvělou“ práci jistě také nezůstali pozadu.
Tak tohle je slušná porce demagogie…
Tak demagogie? Opravdu? Jste si jist, že znáte přesně význam slova, jež jste použil?
Vysvětlete nám, prosím, v čem ji spatřujete. Pokud snad víte víc než běžní čtenáři, podělte se, jistě to mnozí uvítají.
V čem je demagogie?
Měli jsme možnost s maminkou, která přišla o své dítě, která svůj hněv a beznaděj vyjádřila na poutači v Novém Jičíně- Bludovicích, telefonicky hovořit více jak půl, snad hodinu. Její zpověď nám mrazila v zádech. Když zjistila, že stojíme za ní, že chceme aby pravda o tomto neštěstí nebyla zapomenuta, ať si to vláda, Rakušan i hodnostáři Policie ČR a fakulty přejí, slíbila nám, že k oslavám 80 výročí osvobození Nového Jičína Rudou armádou přijede a sdělí nám občanům Nového Jičína své poznatky a zkušenosti s údajnou pomocí ministra vnitra, policejního prezidenta i údajné pomoci děkanátu právnické fakulty UK. Nabídli jsme ji pomoc, jako člověku, který ji potřebuje.
Náš vzácný host, zoufalá matka k nám do Nového Jičína už nepřijede. Oto víc jsme povinni za pravdu bojovat!
Ing.Milan Grestenberger
A co se stalo? Nic. Dobrou noc.
Zásah byl naprosto v pořádku. Už v tom nešťourat. Koukněte na svědky Dozimetr.
Spěte dál. A hlavně nám nezapomeňte vhodit obálku s hlasem pro Dozimetr.
S pozdravem.
Ministr vnitra s mobilem od mafie nesvéprávný Redl.
No jo, obvinit na billboardu nasi patentovanou demokratickou gaunerturu ze lzi a podvodu, to je proti technickym normam. Ne jako povesit na kachlikarnu plachtu s mrtvym Putinem.
No, za to zneužití postu a budovy měl být ihned odvolán ……