Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Macocha mlčí, zato stát má pořád co říct. Jen ne to, co by měl

Billboard Lenky Šimůnkové
Billboard Lenky Šimůnkové. Zdroj: Profimedia
Marek Přibil
Marek Přibil Komentátor

Lenka Šimůnková skočila do Macochy. Kdyby šlo o povídku nebo novelu, mohl by její autor – pokud by byl cynik – poznamenat: „Konečně někdo, kdo vzal metaforu o bezedné propasti státní odpovědnosti doslova.“ Dlouho o ní mluvila, dlouho ji zespodu pozorovala, až se rozhodla k zoufalému kroku pustit se do ní po hlavě. V přímém přenosu veřejné lhostejnosti.

Stát si její smrti všiml. Vtiskl do ní obligátní „je nám to líto“ a zabalil do tlustého kartonu úřední empatie, recyklovaného z minulých selhání. Ministr vnitra Vít Rakušan, člověk, který už dávno neříká věci, ale komunikuje sdělení, se vyjádřil, že maminka jedné z obětí byla vlastně taky obětí. Ano, obětí vlastní drzosti klást otázky. A obětí toho, že si dovolila myslet, že v této zemi může rodič mrtvé dcery žádat odpovědi.

Dlouho mlčela. Pak mluvila. A když promluvila, byla označena za hysterku. Když bojovala, byla označena za nebezpečnou. Když si pronajala billboard, na kterém napsala, že Rakušan a spol. mají na rukou krev, byl po pár dnech odstraněn. Kvůli technickým normám, samozřejmě. Technicky vzato je zřejmě nepřijatelné, aby veřejný prostor rušily informace. Měly by zůstat tam, kde je stát snáší nejlépe – pohřbené.

Vyšetřovací komise mezitím přejmenovala „chyby“ na „doporučení“ a „zodpovědnost“ na „budoucí prostor ke zlepšení“. Zpráva byla rodičům představena ve stejný den, kdy už ležela na internetu. Forma, která mluvila jazykem moci – nepřekážejte, už jsme to odbyli.

Příště oběti naučíme mlčet dřív…

A vrah? To je to nejjemnější z celé věci. Jméno dcery paní Šimůnkové si směle rozebíráme, zveřejňujeme fotografie, citujeme poslední SMS a dojemně se díváme na dětství obětí. Ale jméno vraha? Mlčení. V zájmu prevence. Jako by nápodoba hrozila tím víc, čím víc se o někom řekne pravda. O jeho matce se nepíše, o jeho minulosti se nemluví, o motivu se mlží. Vrah je náhodný, nepojmenovaný stín. Bezejmenný duch, který neexistuje, protože by mohl začít existovat až příliš konkrétně.

Zato Lenka Šimůnková, ta existovala. Příliš hlasitě. Příliš výmluvně. Příliš na očích. A tak zbyla jen Macocha. Tichá, hluboká, nekomentující. První instituce, která ji skutečně přijala bez výhrad. Rakušan slíbil, že stát udělá vše, aby se to už nikdy neopakovalo. A my už víme, co to znamená – příště oběti mlčet naučíme dřív.

Propast Macocha
Propast Macocha. Zdroj: Shuttestock.com

Čtěte také:
Vedení Univerzity Karlovy na odměnách vyždímalo miliony. Peníze mají zhojit jeho trauma ze střelby
Nehorázný přístup státu k rodinám obětí střelby na FF UK
Střelec z fakulty trpěl pocity křivdy, záští a nenávistí

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >