Macronova vojna a mír

Čímž i snílkům o ruské mírumilovnosti a oprávněné ruské sebeobraně invazí do neutrálního státu potvrdil, že Ukrajinu vnímá jako ruské území. Už teď, ne až po její porážce, na niž se vehementně připravuje zvýšením zbrojního rozpočtu na třetinu HDP a nasazením půldruhého milionu vojáků.

Macron není Napoleon

To bylo letos v únoru. V dubnu to Macron zopakoval a potvrdil na Sorbonně a v květnu v časopise The Economist. S upřesněním, že nemyslel jen armádu francouzskou, nýbrž „západní“, jen pod obětavým vedením 20 tisíc Francouzů. Několik evropských státníků ho svižně poslalo do háje, s vědomím, že na to nemají.

Nedávné povinné zvýšení rozpočtu podle pravidel NATO na minimum 2 % HDP zůstává jen číslice v počítači, dokud nemáte vojáky. Rekruti ubývají rok co rok všem kromě Poláků, kteří plánují početně předstihnout i tu Francii. Němcům v minulém roce do plánovaného náboru chybělo 5 800. Armáda 180 tisíc je u 80milionového národa spíš komická než hrozivá.

Nová generace Evropanů ztratila zájem bránit sebe – a tím méně nějaké spojence a kdoví ještě jaké polospojence. Ti, co by zájem měli, jsou většinou fyzicky neschopní. A i ti schopní si začínají říkat, proč riskovat život za Ukrajinu, jejíž chrabří junáci před obrannou povinností dezertují po statisících.

Francie by v tom mohla zůstat sama

Macronovi se to při 300tisícové armádě možná ještě snadno povídá, ale kolik by tam mohlo do mlýnku na maso poslat Holandsko ze svých 40 tisíc, Česko z 27 tisíc, Belgie z 24 tisíc, Finsko z 20 tisíc, Švédsko nebo Dánsko z 15 tisíc, Irsko z 9 tisíc? A kolik by jim jich zbylo na obranu domova před (namátkou) strategicky koordinovanými džihádisty? Francie, Španělsko a Portugalsko dokonce zvažují do armády nábor imigrantů. Logické: když už tu ty džihádisty máme, můžeme si je rovnou dobře vyzbrojit.

Ale následkem ruské agrese je Evropa ve „smrtelném stavu“ a mohla by „umřít“, necháme-li Ukrajinu padnout, Putin se na ní nemusí zastavit a celá Evropa bude v nebezpečí, snaží se Macron Evropany vyburcovat. Varuje je před „poraženeckým sentimentem“. A slibuje jim i ochranu svého „jaderného deštníku,“ na odstrašení Ruska od jaderného útoku na Evropské území. Na Ameriku nespoléhejme, musíme to zvládnout sami.

Má morální pravdu a teoreticky si zaslouží potlesk. Jenže jakým přesným odstrašením bude 290 francouzských jaderných střel proti ruským 5 600? Pravda, ono by i těch 290 dokázalo rozmlátit Rusko na padrť, ale to by Putin musel věřit, že je Macron na něho hodí dřív, než on hodí svoje na Macrona. Macron totiž nemá žádné střely taktické, jakými by Putin mohl zpoza kopečku zlikvidovat pár pozemních pluků, letišť a arsenálů, zatímco Macron by musel odpovídat střelou strategickou, která by odněkud z ponorky vymazala z mapy Moskvu. No a za to by pak Putin musel vymazat z mapy Paříž.

Macronova další zbraň je taky na vodě

Jenže vážně žádné strachy, Macron má ještě jednu ryze francouzskou zbraň, namířenou kromě Ruska i na všechny ty nacionalisty, kteří jednotnou Evropu oslabují. I na toho samotného „mrtvolného ducha“ ze starořeckých bájí zvaného Thanatos, který vane Evropou. Vyslat proti němu „to jediné, co jej může porazit: ducha života, lásky a sexu Eros“. Neboť „politika je souboj Eros versus Thanatos“.

Make love, not war – říkali hippíci už před půl stoletím. Hezké a romantické. Jenže přesně to nás dostalo do toho průseru, kde jsme teď. A navíc, kde Macron sežene tolik eroťáků, když francouzská generace vojensko-erotického věku nejen že nechce válku, ona nechce ani ten sex.

Dočítáme se to ze starostlivých titulků sondážního institutu IFOP, podle nichž v roce 2021 vůbec nešukla 43 procenta mládeže. Další 44 procenta si šukla za celý rok jen s jedním partnerem – a není uvedeno kolikrát. Historickou pověst Francie čiperných milovníků a náruživých milovnic se tedy snaží udržovat při životě pouhých 13 procent. Ty nám ten mír nevyšukají. A další generace už se nenarodí.

Čtěte také: Bezděké komedie světových událostí, Kdo vlastně jsou ti náckové?, Podaří se konečně Němcům zničit Evropu?,  Britské ramadánové Velikonoce