Mediální mlžení okolo Magdeburku

Pokud shrnu mediální reakce jen za páteční večer samotný, většina informací si navzájem poněkud protiřečila. Pokud pominu evergreen, kdy o teroristický čin podle jedněch expertů šlo, zatímco dle druhých nikoliv, je zde i spousta dalších nesrovnalostí a rozporů. Auto mělo být původně jedno, poté dvě, a pak už zase jen jedno. Mělo jít nejprve o vůz vlastní, pak pro změnu z půjčovny, a nyní pro jistotu nevíme. Oběť nebyla nejprve žádná, poté jich bylo rovnou jedenáct, posléze dvě a nyní jsme na čísle pět. Útočník byl nejprve Němec, posléze Syřan, poté muslim, pak ateista ze Saudské Arábie, aby se z něj nakonec vyklubal nejen nemuslim, ale rovnou antiislamista a podporovatel AfD, sdílející Elona Muska.

Jak je ale možné, že se média, ještě nedávno tak úzkostlivě apelující na uvědomělé mlčení a posílání koťátek namísto fotografií z místa činu, najednou pustila do šíření tolika neověřených informací, aniž by je verifikovala nejméně ze tří nezávislých ověřených zdrojů, když to ještě nedávno požadovala i po svých čtenářích? Proč začala zveřejňovat detailní informace o politických preferencích a smýšlení pachatele, zatímco předtím mlčela i o něčem tak zjevném, jako okázalé podpoře radikálního islámu ze strany fundamentalistických teroristů a různých činu předcházejících manifestech? Proč bylo najednou známo bydliště, profese a místo výkonu pracovní činnosti čerstvě identifikovaného pachatele? Kam se poděly po všechna ta dlouhá léta pracně a křečovitě budované standardy etické liberálnědemokratické žurnalistiky? Samé otázky, samé otázky. Tak na ně hledejme odpovědi.

Nutná změna paradigmatu

K jejich zodpovězení ale potřebujeme nejprve vědět, co se ve skutečnosti stalo. „Nic. Dobrou noc,“ napsal ještě na konci dubna ministr vnitra Vít Rakušan k článku o demonstraci německých muslimů v Hamburku, kdy jich víc než tisícovka požadovala přeměnu přístavního města v chalífát. Dnešní den, kdy píšu tento text, je navíc smutným výročím, a sice podobného předvánočního masakru, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde potom můžeme informování médií stran pachatele a jeho motivací či zázemí úplně jednoduše porovnávat. Ano, doslova nebe a dudy.

Zatímco u Kozáka bylo už samo jméno pachatele nesmyslně tajeno ještě o letních prázdninách, jak ostatně prozrazuje rozsáhlá editační historie článku na české Wikipedii, aby pak půl roku trvající oficiální policejní šetření skončilo přelomovým zjištěním, že pachatel je mrtev, zde je to jiné. Ohledně kontaktů pachatele si už necelý den po činu můžeme malovat rovnou graf, s kým vším se Taleb Al-Abdulmohsen stýkal a s kým vším sympatizoval. Šlo totiž o exmuslima a antiislamistu, nyní německými převážně progresivistickými médii ochotně zařazeného do bloku krajní pravice, odmítající migraci z muslimských zemí, a tak je změna paradigmatu nutná.

Cynická a nehorázná drzost

Je tedy migrace správná, jak se nám německá média snaží tiše rozmazáváním protimigračních postojů pachatele podsunout? Nikoliv. A navíc, zde je právě kámen úrazu. Není to zjevně jen konkrétní náboženský směr, ale přímo migrace sama o sobě, která tyto jevy přináší. Tvrzení, že pokud by sem podobní lidé, z civilizačně a myšlenkově zcela odlišných kulturních okruhů, jednoduše nepřicházeli, tak by se jimi páchané činy podobného rázu ani neděly, zůstává stále a nadále absolutně platné.

Snahy přetavit protiislámské smýšlení pachatele v diskreditaci kritiků sebevražedného německého multikuklturalismu jsou tak tím, čemu se v jidiš říká „chucpe“. Chucpe je, dle známého židovského aforismu, situace, kdy někdo spáchá otcovraždu i matkovraždu zároveň, a u soudu pak ještě žádá o shovívavost, neb je úplným a zjevným sirotkem. Česky jde o cynickou, nehoráznou drzost, a přesně tak vnímám i roli manipulujících a aktivistických médií, podílejících se roky na přetrvávající migrační sebevraždě Evropy, která již patrně ani nemá v tuto chvíli pro mnohé země na západ od nás řešení, aby se nyní snažila přesunout horký brambor svého díla na ty, kteří jej po léta oprávněně kritizovali.

Je třeba pojmenovat příčinu

Německo pak může být doslova výkladní skříní této hloupé, okázalé a morálně povznesené zabedněnosti, která zde trvá, bohužel, zjevně až doteď. „Kretény poznáte, mimochodem, tak, že je pro ně národnost útočníka důležitější než zdravotní stav obětí,“ napsal aktivistický anonymní účet Desaster_1 jen necelé dvě hodiny po činu na Twitter, čímž docílil půl milionu shlédnutí. Ve skutečnosti je to tak, že nelze donekonečna sanovat opakující se hrůzné následky, aniž by byla konečně pojmenovávána i jejich příčina.

A tou je sebevražedná vítací migrační politika, jejíž zastánci, zdá se, v Německu ještě nevymřeli, a blekotají své multikulti nesmysly dál, ve snaze tento moment poznání oddálit, nebo alespoň rozmělnit, a před blížícími se únorovými předčasnými volbami do Bundestagu obzvlášť. Útočníkovi tak vyčítají antiislamismus, sdílení příspěvků Alice Weidel, Alexe Jonese a Elona Muska, aniž by se zamysleli, zda to není právě islám, jeho kultura a vyhrocené vnitřní spory, kdo je opět jediným společným jmenovatelem všech těchto opakujících se útoků, ať už je páchá muslim, nebo, v tomto případě, exmuslim.

Nikdo už nevěří ničemu

Ideologické myšlení, či spíše nemyšlení, po léta běžné ve většině západoevropských médií, nás pak vzdaluje nejen pojmenování problému, ale především jeho řešení, na které máme v České republice, na rozdíl od Západu, stále ještě čas. Znepokojená veřejnost, která již důvěru v mainstream z velké části ztratila, se pak snaží informační deficit nahrazovat vlastními silami, a výsledkem je i situace, které jsme v pátek byli svědky. Nikdo už nevěří prakticky ničemu, a mainstream se stává, nikoliv nezaslouženě, pouze jedním z aktérů, jen s opačným znaménkem.

Informační hegemonie a monopol, který měl zpočátku sloužit pro krytí selhávající progresivní politiky a umlčování oponentů, tak zůstal v platnosti pouze na Facebooku. Tam mi, v souladu s pravidly komunity, která jsem nikdy nečetl, neodsouhlasil, a ani se necítím být žádné podobné členem, zakryli příspěvek, zachycující, co se na Alter Markt v Magdeburgu u radnice přesně stalo. Realita, kterou nesmíme vidět, tak zůstává už pouze tam, kde si ji Frau Merkel v září 2015 na vedení této, svého času majoritní, sociální sítě doslova vyotravovala, aniž by to někoho příliš znepokojovalo.

Kdo se ale bude muset otravovat s následky její politiky ještě dlouhá léta, bude nakonec celá spící Evropa jako taková…

Čtěte také:
Rok od hororu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy
Muslimové v německých městech demonstrují za rozvrácení evropských hodnot
Scholz označil útok v Magdeburku za strašný; mrtvých je pět, zraněných přes 200