Věci se hýbou. Zatímco jsme se ve dnech bezprostředně následujících po ohlášení nekandidatury Joe Bidena ještě mohli přít o jméně jeho nástupce, dnes je – byť neoficiálně – rozhodnuto. Bude to jeho viceprezidentka Kamala Harrisová. Žena velmi málo viditelná, po dobu spolupobytu v Bílém domě Bidenovým okolím skrývaná, protože prakticky kdykoliv někam vlezla nebo ji odchytl nějaký novinář, byl z toho malér. Demokraté prostě riskují. Určitě nenasadili nejtěžší váhu. I když… to je také otázka. Disponuje ta strana někým, kdo by se dal bez okolků takto označit? Nebo se Spojené státy, potažmo celý Západ, potýkají paralelně vedle té obecné krize elit, nedostatku, nevalné kvality, falešnosti elit i s jakousi stranickou krizí elit? Patrně jsou to spojené nádoby, takže Demokraté asi neměli moc na výběr.
K tomu – a to je hlavní výhoda pro Harrisovou – není vůbec snadné z výběru kandidáta na příštího prezidenta jen tak vyšachovat současného viceprezidenta. To, jak si tento proces představovali někteří čeští komentátoři; že strana přijde, vytáhne z klobouku třeba Michelle Obamovou bez jakékoliv zkušenosti v exekutivě a Harrisové se jen zamává na rozloučenou, to bylo více než úsměvné. Ne ne, viceprezident má prostě už z povahy své funkce obří náskok a není výjimkou, když budoucího potenciálního prezidenta současný prezident volbou své oficiální pravé ruky v podstatě dopředu vybere. Je to součást americké politické tradice. Nikoliv nějaká stranická kovbojka.
Můžeme tedy říci, že Harrisovou předurčil ke kandidatuře na prezidentku v roce 2020 Joe Biden, či jeho mocenský okruh. Skoro bych si zaspekuloval, že později trochu litoval, protože Kamala Harrisová nebyla na tento post vybrána na základě nějaké své závratné politické popularity a úspěchů. Tehdy prostě hodně táhlo býti černou, býti příslušníkem nějaké menšiny. Boom zažívala pozitivní diskriminace. Preferování toho člověka, jenž vycházel s nejlepším skóre z tzv. teorie intersekcionality. Rok 2020 byl poznamenán nešťastným zákrokem minnesotské policie proti feťákovi a násilníkovi Georgi Floydovi, který zákrok nepřežil. Nebylo vůbec žádoucí k Bidenovi nominovat dalšího postaršího bílého muže. To by neodpovídalo ideologii. Proto byla nominována mladá černošská žena (jak o sobě sama Harrisová mluví). Skoro se zdá, že jedinou vadou na woke kráse byla její heterosexuální orientace…
Otec z Jamajky, matka Indka
Jenže ona dost kulhá i jiná věc v té charakteristice. Relativně mladá Harrisová určitě je. Vedle Bidena by nakonec asi každý vypadal jako ta nejrannější rosa. Problém je v té etnicitě, jelikož Harrisová není žádnou černoškou, což má asi evokovat strastiplné dětství v ghettu a dojemný životní příběh o ambiciózní hrdince, která to dotáhne až do Senátu. Harrisová vyrostla v rodině prominentního marxistického profesora ekonomie a doktorky medicíny. Otec (shodou náhod Donald) pochází z Jamajky, matka byla Indka.
Dle pravidel tohoto klíče bude pravděpodobně vybrán i kandidát na viceprezidenta, pravá ruka Harrisové. Zde se nabízí velké množství možností, které do jisté míry kopírují tu samou partu vysoce postavených Demokratů, o nichž se spekulovalo jako o možné hlavě státu. Tito lidé už všichni vyjádřili v boji o Bílý dům podporu Kamale Harrisové, což znamená dvě věci. Jsou ze hry, co se týče jejich prezidentské kandidatury (Harrisová nemá v tuto chvíli v nominačním klání už žádného oponenta a ani se nepředpokládá, že by se ještě nějaký objevil). Rozhodně nejsou ze hry, co se týče kandidatury na viceprezidenta, a tedy potenciálního prezidenta v příštích volebních obdobích. Kdo ví.
Mocní guvernéři
V tomto výběru jsou především guvernéři. Konkrétně guvernéři Illinois, Minnesoty, Kentucky, Severní Karolíny, Marylandu, New Jersey, Pensylvánie a guvernérka Michiganu. Právě o dvou posledních se mluví jako o nejpravděpodobnější volbě. Z prostého geopolitického důvodu. Gretchen Whitmerová (MI), stejně jako Josh Shapiro (PA), vládnou tzv. „swing states“, státům, kde jsou Republikáni a Demokraté tradičně extrémně vyrovnaní, a tedy státům, které velice pravděpodobně rozhodnou celé volby. Pensylvánie je navíc – vzhledem k americkému volebnímu systému – velmi cenným státem (má pátý největší počet volitelů). K tomu jsou oba zmínění guvernéři na poměry své strany centristé. Vedle Harrisové, která je skutečnou typicky progresivně levicovou fanatičkou, by hráli roli toho, kdo ji bude mírnit a kdo bude tím racionálnějším hlasem. I proto nepřichází v úvahu třeba guvernér Kalifornie Gavin Newsom, který je snad ještě radikálnější než Harrisová. Navíc jsou ze stejného státu. Nabízí se i jméno Michelle Obamové. Ta však opakovaně tvrdí, že nemá zájem. Mezi adepty je řazena i bývalá kandidátka na prezidentku Hillary Clintonová, která by plnila funkci takového „zkušenějšího dvojčete“ vládnoucí dvojice, avšak není to příliš pravděpodobné. Pravděpodobnější je arizonský senátor Mark Kelly. A ještě pravděpodobnější je současný ministr dopravy, Pete Buttigieg, ve straně populární, bez nějakých větších skandálů, vynikající rétor.
Jaké má Harrisová šance?
Do karet Harrisové nehraje hned několik věcí. Na prvním místě její úzká, jen těžko maskovatelná a ta nejpřímější možná vazba na dosluhujícího Bidena, jehož administrativa byla posledních pár let velice nepopulární. Jednotlivě, člověk od člověka, byla ale jedna osoba ještě o něco neoblíbenější než hlava celé garnitury Biden. Právě viceprezidentka Kamala Harrisová. Což je docela majstrštyk – vzhledem k tomu, že byla po celou dobu svého mandátu prakticky neviditelná. V podstatě nic nedělat, a přesto si vysloužit taková procenta nedůvěry je prostě umění.
Další věc, která může Harrisové uškodit, je její silná ideologická vyhraněnost. Je třeba si říci, že jde o takový mix Bidena a Obamy, to celé na pátou. Je ještě mnohem levicovější, ještě mnohem zelenější, ještě mnohem progresivnější. Je to ideální kandidátka woke části americké společnosti. A i když se to může bít s častým středoevropským vnímáním Ameriky jako absolutní woke bažiny, není to určitě nějaká pojistka vítězství. Naopak. Většina Američanů je přes všechny ty šílenosti v jejich politice, kultuře atd. relativně normální. Jde jen o to, jestli je dokáže pátého listopadu zvednou z gauče zrovna Donald Trump. Ony jsou tyto volby skutečně soubojem dvou vyhraněných extrémů – nejtvrdší odnože MAGA Republikánů a toho nejvíce z řetězu utrženého křídla Demokratické strany. A přestože budou oba kandidáti jistě mluvit o nutnosti spojování, realita se bude lišit. Svědčí o tom mimo jiné výběr témat. V jednom ze svých nedávných projevů si Harrisová vytyčila dva cíle: sjednocení Demokratické strany a Američanů obecně a prosazení práva na potrat na federální úrovni… Což se přeci dost bije. Ve Spojených státech bychom dnes těžko hledali téma, které Američany tak moc rozděluje. Takže to asi s tím spojováním nebude tak horké a kandidáti si nemají co vyčítat.
V neposlední řadě Harrisové nepomáhá ani to – jak to říci kulantně – že nepatří zrovna mezi nejostřejší tužky, kterými Demokraté disponují. Její nedostatky, které vyvstanou, téměř kdykoliv poskytne nějaký rozhovor, načež navazuje půlminuta záchvatu smíchu, jí volby nevyhrají. V nemálo ohledech nám může být viceprezidentka Harrisová povědomá. Vlastně ji skoro známe. Je takovou osmahlejší verzí naší Danuše Nerudové. Mnoho přešlapů, které se jen kupí. Samé fráze a klišé. Její projevy místo přesvědčení mas spíše vyvolávají otázky. Zlí jazykové říkají, že kdyby Nerudová několikanásobně méně mluvila, seděla by dnes na Pražském hradě… Toto se může klidně stát i Harrisové, takže vyčkejme. K tomu je nám povědomě falešná, se sladkým úsměvem na rtech super-arogantní, skoro vždycky patetická.
Co naopak Harrisové hraje do karet? Jednoznačně její věk, který je pro prezidentskou kandidaturu ideální. Navíc, Trump podstatnou část své kampaně vystavěl na kritice Bidenovy senility. A jako by nestačilo, že tuto strategii musí nyní na poslední chvíli měnit, více či méně se otočí proti němu samotnému. Nikdo totiž za jeden jediný den tak nezestárnul jako Donald Trump. V den, kdy hodil Biden ručník do ringu. Najednou tu máme souboj energické vitální padesátnice a energického vitálního Trumpa, kterému však ale táhne na osmdesát let, a z historie víme, že mají Američané tendence klonit se spíše k mladším kandidátům.
Štěstí může Harrisové přinést i výrazná finanční zajištěnost. Po oznámení své kandidatury vybrala za jediný den rekordní sumu. Za týden pak skoro pět miliard korun. Bohatí sponzoři se vrátili. Právě to byl patrně ten hlavní argument, který nakonec přesvědčil i ty stranické hlavouny, kteří s podporou Harrisové váhali. Mezi posledními byli manželé Obamovi. Před nimi Harrisovou jasně podpořili prezident Biden, bývalá předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, manželé Clintonovy, klíčoví guvernéři, celebrity, byznysmeni (například dědic Sorosova impéria, syn Alexander), dokonce i věčně vzpurná otevřeně neomarxistická stranická klika, jejíž tváří je nechvalně proslulá AOC. Tečku za tímto sběrem podpory Kamala Harrisová udělala oznámením, že má na své straně většinu delegátů sněmu, který její kandidaturu potvrdí.
Summa summarum, šance obou kandidátů jsou vyrovnané. Nějaký čas ale ještě zbývá, předvolební finální stovka dní už běží a mnoho faktorů může ještě preference voličů rozkolísat. Především předvolební debaty, ve kterých Harrisová nikdy zrovna neexcelovala. Ale pokud odradí pozornost sama od sebe, utají před průměrným voličem, že je v jádru nebezpečná radikálka, bude Trumpa vařit v jeho skandálech, jak ji naučily roky prokurátorské kariéry, nadto ho dotlačí do fáze, kdy bude příliš vulgární, kdy mu rupnou nervy, a pokud nebude působit vyloženě nekompetentně, má reálnou šanci stát se příští prezidentkou Spojených států amerických.
Čtěte také:
Průzkum: Harrisová smázla Trumpův náskok
Biden prezidentem znovu nebude. Odstoupil z boje o Bílý dům a podpořil Harrisovou
Všimněte si, volební program Harrisové jsou zuby…ale Američané jsou blbí dost. 🙂