Nechci nikoho jmenovat

Nechci nikoho jmenovat. Nakonec nejsem sám, kdo s tím má problém. Dle slov jednoho nejmenovaného politologa minulá vláda, na rozdíl od té současné, příliš nemluvila, nekomunikovala, nezatěžovala nás svými problémy. Hovořil o klidném vládnutí, které nečeřilo vody, zatímco nynější koalice předvádí politickou nezkušenost. Politologové jsou také jenom lidi a sem tam na něco zapomenou.

Ten náš například zapomněl uvést, že Fialova vláda si tento luxus nekomunikovat mohla dovolit. Nikdo ji totiž mluvit nebo cokoliv vysvětlovat nenutil. Nemyslím, že by nynější ministr vnitra Metnar za současné konstelace obhájil šifrovaný telefon doma, byť jen v kuchyni, ANO přežilo bitcoinovou kauzu či vlastní družstevní záložnu a Okamura kokain na toaletách parlamentu.

Vždyť oni ani nemohou posílat SMSky na Hrad. U SMS zpráv se zastavím. Nechci nikoho jmenovat, ale v souvislosti s okřídleným rčením, že zvyk je železná košile, mě napadá otázka. Pane prezidente, předávání společné komunikace vyšetřovacím orgánům vojenské policie byl běžný způsob řešení sporů mezi vámi vojáky v tehdejší lidové armádě? Jen se ptám pro manželku.

Nepodceňujme směšné lidi

A teď k obživlým Milionům chvilek. Kolosální vítězství Babiše v říjnových volbách by probudilo i vola. Vzbudilo i Mináře a jeho projekt na obranu demokracie ze čtyřletého tvrdého spánku. Přiznávám bez mučení, že významu slov Milion chvilek pro demokracii vůbec nerozumím. Je záhadný. Stejně jako je záhadný tok peněz, který do něj (a z něj) proudí. Možná je to účel. V každém případě má tento samozvaný štít demokracie bojující proti vítězi demokratických voleb v ulicích Prahy neoddiskutovatelný podíl na extrémní polarizaci politické i kulturní scény v posledním desetiletí. A bylo by hloupé si myslet, že s tím právě v době mediálního honu a povoleného odstřelu nepřátel Bruselu přestane.

Velký podíl na polarizaci mají také Piráti, kteří mi s „Chvilkami“ tak trochu splývají v jeden subjekt. Působí ve svém boji s třídním nepřítelem Babišem, Agrofertem, Turkem či za záchranu klimatu a Grónska ze všech opozičních stran asi nejsměšněji, což je překvapivě důvod, proč bych jejich existenci v žádném případě nepodceňoval. Právě směšní lidé a jejich směšná rozhodnutí poslali ekonomiku EU na pokraj kolapsu.

Na závěr trochu smířlivého tónu, který nám všem v poslední době tolik chybí. Začínám totiž lidem bývalé koalice a jejich urputnému boji za svobodu rozumět. Svým způsobem o ni říjnovými volbami vlastně skutečně přišli.

Váš Kodlos

Čtěte také:
Jde to níž a hlouběji
Polepšený komunistický rozvědčík pojistkou demokracie
Liberální Piráti a jejich politika umění včas vycouvat