Nepotismus jako nástroj budování deepstate

Pokládal jsem si otázku, proč je posledních 15 až 20 let tak obtížné měnit politiku státu, i když ve volbách vyhraje jiná parta s dostatečným mandátem. Vždyť v devadesátkách to bylo celkem běžné a nikdo se nad tím nepodivoval, že to tak je. K zamyšlení a hledání příčin tohoto stavu mi kupodivu pomohlo podívat se, jak moc to měl a má obtížné Donald Trump v prvním a současném druhém prezidentském volebním období. A také mi pomohl pohled na domácí politickou scénu s ohledem na sbližování se s politikou Evropské komise a Evropské unie. A také jsem si vybavil seriál Chobotnice s inspektorem Cattanim.

Nejprve si prosvištíme nějaká slovíčka:

Nepotismus (z lat. nepos = synovec)
Označuje systém obsazování funkcí, v němž jsou preferováni příbuzní (ev. obecněji přátelé či další – např. obchodně spřízněné osoby) proti ostatním, obvykle lépe kvalifikovaným kandidátům.

Deepstate
„Hluboký stát” je termín používaný pro (skutečné nebo imaginární) neoprávněné tajné mocenské sítě fungující v rámci vlády, ale nezávisle na jejím politickém vedení, a sledující své vlastní agendy a cíle; „hluboký stát“ se také používá k popisu obav z trvalého vlivu vojenských, zpravodajských a byrokratických institucí na demokratickou správu věcí veřejných.

Ideologie
Propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, hospodářských, světonázorových a/nebo podobných zájmů určité skupiny. Přičemž „ofenzivní“ znamená útočný, agresivní, nebo strategicky prosazující svou činnost. A apologetika je obhajoba nebo obhajování nějaké víry, myšlenky nebo učení.

Kormidlem nelze otočit rychle, velké systémy se řídí malými změnami

Jako kybernetický systémový inženýr si velmi dobře pamatuji základní poučky pro řízení systémů. Jedna z nich praví, že čím větší je systém, tím menší změnu systému musím provádět a pokaždé ji stabilizovat, aby systém nerozkývala a nedestruovala; viz řízení obrovských lodí na moři.

Přišel „plyšák“ – a jak se postupně dozvídáme, nebyla to, jak se stále mnoho lidí domnívá, spontánní „revoluce“. Ale do jisté míry nějakou dobu připravovaná změna, kterou měly v ruce tehdejší komunistické elity, které (jak už to tak bývá) nebyly vidět, ale kroutily tehdejšími mluvícími hlavami „jakešovkami“. Jistě, byly to právě (estébácké) elity, třeba z PZO, typu Babiše nebo Junka (kterému morální ikona Václav Havel prodala půlku Lucerny, jež mu byla v restitucích přiklepnuta také způsobem, kde je více otázek, než odpovědí).

Tihle mazaní šíbři, viděno dnešními a tehdy neexistujícími zákony, zneužili informace v obchodním styku pro vlastní obohacení. A ano, sami v pozadí zosnovali „spontánní“ revoluci, ve které účinkoval také estébák Zifčák známý z Národní jako „student Šmíd“. Pak nastaly divoké devadesátky, ve kterých se zhaslo a kradlo se o život, a to doslova; Orlík by stále ještě mohl vyprávět. A znovu exsoudruzi „budovali světlé zítřky“, jen tentokrát do svých vlastních kapes. To teď nechci dál rozebírat, jde mi o jinou myšlenkovou linku – jak se měnil systém principem vařené žáby.

Ideologie jako spojovací prvek

Lidské supersystémy, tedy společnosti, se řídí nejhůř, protože je člověk obdařen (tedy alespoň cca 60 až 80 % lidí) myšlením, schopností analýzy a syntézy a případného kritického myšlení. Tahle nepříjemnost má ovšem u znalých řízení lidských supersystémů řešení. Dávno je elity znaly jak na Východě, tak i na Západě. Pochopitelně my, běžní občané, o takových řešeních věděli prd…

Po plyšáku se naše společnost do jisté míry atomizovala, respektive zůstala bez větru do plachet. Zmizela ideologie „vedoucí úlohy KSČ pod vedením našeho bratra z Moskvy“, jež tu do té doby propagovala a prosazovala – včetně kandidátů KSČ – menšina zvící 1,7 milionu občanů tehdejší ČSSR; ať už tomu věřila, nebo se připojila z čistě zištných důvodů (viď Rychetský, prezidente Pavle a další).

A podle Koncepce obecné bezpečnosti (KOB) je nejdůležitější zajištění první priority pro úspěšné zvládnutí řízení sociálních supersystémů. A tou první prioritou je „ideologie; světonázorová, metodologická. Tato 1. priorita má největší účinnost, avšak nejdelší reakční dobu, nejpomalejší působení; pokoření vybraného národa se stane efektivním, trvalým a nevratným, pokud se podaří masově změnit světonázor jeho lidu. Pak budou lidé chránit zájmy okupantů a považovat je za své.“

Jakou novou ideologií se nahrazovala ta stávající a kdo byli její věrozvěsti a apologeti? No, po pádu železné opony jsme konečně mohli vycestovat na Západ – a samozřejmě jsme oněměli. Videorekordéry, počítače, hadříky všeho druhu, potraviny a plody, které jsme do té doby neznali, a navíc v každou roční dobu v plných regálech. A k tomu jsme samozřejmě (rádi) poslouchali, že tohle je díky kapitalismu, svobodě a demokracii. Takže se rozjela nová ideologie s hesly ne nepodobným prvomájovým; „Patříme na Západ“, „Naší bezpečnost a prosperitu zajistí kapitalismus a přimknutí se k Evropské unii a Severoatlantické alianci“ a tak dále a tak dále. A my jsme velmi rádi souhlasili, protože jsme si zažili ten chomout RVHP a Varšavské smlouvy.

Jenže jak už to bývá u každé ideologie, vždycky se říká jenom A) – popisují se světlé zítřky a rovnoprávná nerozborná bratrská „přátelství“ na věky věků. Proto se před vstupem do EU vedla masivní, samotnou EU financovaná propaganda a kritické hlasy (pana prezidenta Václava Klause) byly potlačovány. V té převratové době jeden z prvních a tehdy nejvlivnějších apologetů nové „západní víry“, Václav Havel, velmi obratně změnil názor, že bychom měli po vzoru Rakouska a Švýcarska usilovat o neutralitu, a byl to on a premiér Miloš Zeman, kdo souhlasili a podepsali náš vstup do NATO, přičemž hned po našem vstupu spolu obhajovali „veskrze humanitární bombardování“ Bělehradu USA a NATO bez mandátu OSN i špinavými bombami.

Ale naše „morální ikona“ Havel (dnes jeho adorace opět připomíná kult osobnosti) přišel s dalším majstrštykem do veřejného prostoru, a to „občanskou společností“ namísto demokratické zastupitelské politiky, kde je vláda určována volbami, nikoliv často ze zahraničí financovanými „nevládními“ politickými (ne)ziskovkami, které určují a protlačují politicko ideologickou agendu bez mandátu z voleb vzešlých vlád. Zřejmě ovlivněn častými návštěvami a přítomností jednoho „dobrosera“ světového významu, který kdysi zbohatl na řízeném útoku na britskou libru, pana George Sorose, jenž kvůli možnosti uniknout zdaňování vlastnil řadu nadací (třeba jako Open Society Foundation), skrze které financoval soft změny režimů.

Tady opět stojí za pozornost varování Václava Klause, který před mnoha a mnoha lety varoval před těmito politickými chobotnicovými (ne)ziskovkami. A byl to právě on, který nedovolil, aby tady vznikla Sorosova univerzita. Ta byla ovšem bohužel nahrazena US Aspen Institutem, který si vychovával a vychovává budoucí progresivistické kádry, jako to kdysi dělal VUML.

S druhým volebním obdobím Donalda Trumpa, a zejména s částečně realizovaným projektem DOGE Elona Muska, vyplulo na povrch, jak fungovalo zrůdné a záměrně vzájemně propojené financování sítě těchto parazitujících a nedemokratických politických (ne)ziskovek, vlivových lobbistických organizací, agentur a médií prosazující agendy, které by v běžném demokratickém procesu neprošly. Dokázaly po léta prováděné masáži, indoktrinaci a demagogické bezargumentační a lživé propagandě změnit společenské klima a nastolit ideologii, která je neslučitelná se životem, LGBTQ+ šílenství, zelené šílenství a další agendy. A znovu ideologií nakažené zombie bez ohledu na vzdělání vydávají řev, skřeky a koušou, jen aby dosáhli prosazení tak do očí bijících hovadin, že si člověk používající sedlácký rozum jen ťuká na čelo.

Nepotismus v čisté podobě, rodinné a spřátelené kádry ve strukturách státu, municipalit a ve veřejném školství

Deepstate je založen na tzv. „pochodu institucemi“ od mateřských škol, základních škol, přes univerzity, municipální a státní strukturu.

To se dá udělat celkem snadno a často i bez jakékoliv pozornosti. Protože kdo by si všímal a upozornil si na obsazování úřednických pozic, exekutivních míst na státních školách apod.? Je jich příliš mnoho, a i na to se spoléhá. A právě toto jsou metastázy hlubokého státu, které v době vlády těch správných pokračuje v nastoupených ideologických krocích a v době opozice účinně torpéduje pokusy o změnu často málo postřehnutelnými obstrukcemi.

A samozřejmě, že se také politici snaží zabezpečit svou rodinu, loajální přátele a další pomocníky tak, aby je podrželi i v dalších obdobích, i kdyby náhodou byli v opozici. Takže do takových pozic nominují poslušné a loajální lidi, kteří nemají žádnou jinou motivaci než vyhovět a tím si zachovat teplé místečko. Nebo do rozhodujících pozic, kupř. municipální dozorčí rady různých městských firem jsou plné takových lidí, nebo lidí spojených s oligarchy a kmotry, kteří zajistili zvolení daného politika.

Jaké máme příklady, které proběhly médii? Světový kůl v plotě Fiala zabezpečil svého zetě tím, že zeť se angažoval v několika dozorčích radách městských akciovek, a také se stal mj. předsedou sociálního výboru JMK. Ve chvíli, kdy to všechno prosáklo ven, zeťáček v jedné organizaci rezignoval a tvrdil, že si těch 110 000 korun zaslouží, protože všechna angažmá stíhá. Záhy po nástupu slušného pana profesora Fialy na premiérský post se manželka pí. Fialová stala prorektorkou na Masarykově univerzitě, kde stále pan slušný profesor učí.

A samozřejmě, že se slušný kůl v plotě, kterého chválila korupčnice Leyenová za to, jak krásně podělal celou Evropu zpřísněním Green Dealu v podobě přijetí Fit for 55, staral i o slušné vzdělání syna, který během studia historie vypracovával doktorandskou práci na téma fenoménu Jamese Bonda a publikuje v predátorských časopisech „vědecké články“ a v časopise Kontext, který patří otci, slušnému panu profesorovi.

Nebo takový Saša Vondra, který se zachoval jako příkladný estébák v jedné diskuzi v televizi, kde citoval v ruštině psaný dopis, již předtím soudem uznaný podvrh, aby se pokusil dehonestovat pana Jandejska. V „EUlamentu“ je nejen jeho konkubína, ale asistenta jim dělá jejich syn.

A co takový komunistobijec Zdechovský? Ten obešel pravidla pro „EUslance“ tím, že místo toho, aby jeho manželka dělala asistentku jemu, což by se nemělo, tak jí dělala „EUslanci“ za KSČM. No a naše příkladná mladá a pohledná eurohujerka Danuše si z daní občanů EU platí manžela, který jí dělá poradce.

Digitalizace vs. růst počtu státních zaměstnanců a financování politických (ne)ziskovek z daní občanů, tedy státního rozpočtu – opravdový deepstate

Jedna chiméra, skloňovaná v každém volebním programu, se týká digitalizace, tedy v podstatě náhrady fyzického úředníka za propojené státní agendy, které budou schopné a oprávněné činit jednodušší úkony. A hlavně budou občanovi dostupné online 24/7. Z logické úvahy vyplývá, že by měl klesat počet státních úředníků.

Ze statistik ovšem vyplývá, že se děje pravý opak. Státních úředníků a zaměstnanců neustále přibývá, a to hlavně mimo oblast školství, zdravotnictví, bezpečnostních složek apod. A nejsou to malá čísla, vždy jde zhruba o desetitisíce, o které státní správa bobtná jako podebraná noha. V České republice je přibližně 80 tisíc státních úředníků, přičemž celkový počet zaměstnanců ve státní správě (včetně policie, armády, školství atd.) se pohybuje kolem 450 tisíc až půl milionu občanů. Státní úředníci tvoří přibližně 15 % všech zaměstnanců státu. A to je už pořádná „loajální“ skupina deepstate, která může způsobovat obstrukce a sabotáže všech možných pokusů o redukci státního Otesánka. Ale hlavně jsou věrnými voliči!

Dalšími hysterickými obhájci liberální demokratury, resp. liberálního fašismu, kam se režimy v EU posouvají, jsou státem podporované a placené politické neziskovky. To jsou parazité, které budou za všech okolností i za pomoci nátlakových akcí bránit svoje dobré bydlo na úkor ekonomicky produktivních spoluobčanů, kteří je z rozhodnutí vlády nedobrovolně platí ze svých daní. Proto kolem sebe slyšíte křik a skřípění zubů, jakmile se nějaká vláda rozhodne identifikovat politické (ne)ziskovky přisáté na cecek státního rozpočtu nebo na jiný mezinárodní cecek. Anebo přímo „vyhlásí občanskou válku“ vládám, které se rozhodují nebo rozhodli zarazit jim takové nedobrovolné financování z daní občanů.

Lobbisté a poradci těch „správných“ politických (j)elit

Sice nejméně početnou skupinou deepstate, ale o to vlivnější (protože bohatší, nebo spíš majících v zádech bohaté společnosti či jedince), je skupina otevřených nebo skrytých lobbistů, reprezentující se velmi často jako „poradci“.

Krásným příkladem jsou pánové Kolář, Dobrovský a další podobní, kteří „vytvořili“ z komunisty a rozvědčíka ČSLA Petra Pavla prezidenta. A tyto osoby se staly po jeho zvolení oficiálními, ale i neoficiálními „poradci“. Oportunista Petr Pavel ví moc dobře, komu má být vděčný a ke komu loajální, takže ochotně prezentuje jejich přání a touhy. Je to tak okaté, že se agentu Pávkovi také posměšně, ale trefně přezdívá „protoKolářovo čtecí zařízení“.

Jsou nejnebezpečnější v tom, že přes vrcholné státní úředníky prosazují agendu jiných, zejména zahraničních korporací; třeba zbrojně průmyslového komplexu USA, jak je tomu právě teď u „Hradní gumy“.

Závěr

„Cui bono“ a „sleduj tok peněz“ jsou klíčové principy, které nám neomylně ukazují pravé záměry a kormidelníky – a tudíž i to, kdo reprezentuje deepstate.

S vysokou pravděpodobností to nejsou obskurní skryté společnosti, ale ti, kteří si hrabou na vlastním písečku a mají na paměti zejména vlastní peněženku a klidně vymění kabát, jako „p-rezident“, exkomunista a rozvědčík vojsk Varšavské smlouvy Petr Pavel. On je dokonalou ukázkou oportunisty za každého režimu. A tito oportunisté jsou pravou podstatou deepstate.

Očista bude velmi pracná, pokud vůbec ještě civilizovanými prostředky možná…

Čtěte také:
Taje řízeného odchovu papalášů
Co je doma, to se počítá, pánové… aneb kterak Fialův zeť rezignoval
Trump ihned po přísaze zahájil revoluci zdravého rozumu