Jeden ukazatel za všechny: Evropská unie ztrácí na USA nepřetržitě od vzniku eura, konstatuje Bloomberg. Pokud by k tomuto zaostávání nedocházelo, průměrná mzda v Česku by podle agentury letos činila přes 70 tisíc korun, namísto nynějších 46 tisíc. Průměrně vydělávající Čech tak na oltář nezvládnutého projektu EU obětuje ze své kapsy ročně zhruba 300 tisíc korun hrubého, tedy nějakých 220 tisíc čistého. Měsíčně tak běžný Čech za nezvládnutí projektu EU platí takřka 20 tisíc korun. Tato částka přitom rok od roku narůstá, jak se prohlubuje zaostávání EU za USA a v mnoha ohledech třeba i za Čínou.
Bloomberg postupně stále se prohlubující zaostávání EU dokládá příkladem amerických technologických gigantů typu Applu. Zatímco dříve pro ně ještě byl trh EU natolik významný, že se pustili do boje s tuhými bruselskými regulacemi, jen aby přístup na něj získali, v případě svých nových AI produktů a vychytávek, například pro mobily, už na to rezignovali. To je mimořádně varovné. Připomíná to situaci před rokem 1989, kdy to tehdy technologicky nejpokročilejší zboží, třeba videorekordéry nebo první počítače Apple Macintosh, bylo také k mání jen za hranicemi zemí socialistického tábora, za hranicemi RVHP. Nyní tedy akorát EU střídá RVHP.
Jednoho by v 90. letech či ještě počátkem milénia ani ve snu nenapadlo, že se dočká příznaků návratu do éry RVHP. Do éry pašování videopřehrávačů ze Západního Německa. Do éry, kdy se tam, “za tou zdí”, měli lidé neskonale lépe a žili mnohem bohatší život. Doslovně i přeneseně.
Bere si toto všechno mimořádné varování Brusel k srdci? Také vnímáte to ohlušující ticho po zveřejnění Draghiho zprávy? Měla být budíčkem, byť deset minut po dvanácté, ale spí se dále…
Chcete vyšší plat? Zmeňte zaměstnavatele
I přes prohlubující zaostávání EU za USA by však Češi mohli mít o něco vyšší mzdy, než mají. Nejlepší způsob, jak si říci o přidání, je totiž změnit džob. Stará známá pravda se nyní dočkala kvantifikace v podobě studie ministerstva práce a sociálních věcí (zde). A hle! Klíčový důvod poměrně nízkých českých mezd odhalen. „Skončit na pracáku“ představuje pro Čechy takové stigma, že se raději, ve vyšší míře než v průměru zaměstnanci v zemích OECD, drží hůře placené práce, i když by si změnou polepšili, průměrně hned o dvanáct procent.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, říkají si ale zaměstnanci.
Jenže skutečnost je často taková, že dávají přednost vrabci v hrsti před holubem v hrsti. Neboť na stále poměrně napjatém pracovním trhu v Česku, jenž vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, by si novou, lépe placenou práci zpravidla našli poměrně rychle, někdy dokonce, aniž by „skončili na pracáku“.
Pravda, nutno dodat, že ona nízká nezaměstnanost je z velké části právě výsledkem nízké ochoty Čechů měnit džob. Toto jejich jednání umožňuje zaměstnavatelům těžit ze stále poměrně levné pracovní síly. Česko je tak vlastně zaměstnavatelským rájem: zaměstnanci se spokojí s vrabčákem v hrsti a nevydávají se za lepším, za holubem, jsou tedy celkem loajální a na fluktuanta společnost stále hledí skrze prsty. No, co víc si může zaměstnavatel přát!
Pokud by se Češi nespokojovali s vrabcem, více fluktuovali, budou vyšší mzdy, ale také vyšší nezaměstnanost. Jak kvůli vyšší frikční nezaměstnanosti, odrážející právě ono vyšší fluktuanství, tak zejména kvůli vyšší mzdové úrovni, která zaměstnavatele přiměje k vyšší efektivitě a produktivitě. Tedy k tomu, aby stejné penzum práce a vytvořené hodnoty zajistil menší počet, ale zato lépe placených zaměstnanců. Z toho pak bude těžit celá ekonomika.
Čtěte také:
Návrat socialismu důkazem kulatosti Země
Fialovo vybrušování z prachsprostých lží
německo-Wegatech je v insolvenci, přestože investuje miliony: klesá poptávka po tepelných čerpadlech a fotovoltaických systémech…a to, se vyplatí.***
aneb mají nás v hrsti… lidé si bohužel nemohou dovolit být i na pár dní nebo měsíc bez práce, protože nemají úspory. Někdy dokonce se lidé nemohou ani odstěhovat za levnějším nájmem, když jim zvednou nájem o pár stovek, protože na novém místě po nich budou chtít kauci, což člověk bydlící 30 let na stejném místě a bez možnosti vrácení kauce nenastřádá. Spirála peněz stále víc a víc směrem dolů.
Je tu velká míra finanční negramotnosti. Lidé si neumějí spočítat že za pár dní nejistoty se dokáží zbavit nejistoty a strachu z nedostatku hojnosti do budoucna a pak žít relativně v pohodě. Raději smrádek ale teplíčko. Jenže za nějakou dobu je dožene psychické zdraví a pak zjistí, že nebudou mít ani na to se o sebe postarat, když to bude nutnost. Pár z nich už to taky řešilo skokem z okna… ale ticho po pěšině.
Není to o neochotě měnit práci, ale o neochotě měnit bydliště nebo dojíždět desítky kilometrů. Pokud člověk nechce úplně změnit profesní zařazení nemá téměř žádnou možnost si přilepšit. Třeba řidič nebo prodavačka práci změnit může a může si polepšit, ale v rámci jednoho menšího města to bude maximálně o pár stovek, protože firmy vědí, kolik se platí jinde a o něco víc dají, jen když toho člověka nutně potřebují. Ale třeba obráběč, když uplatnění v blízkosti bydliště má jen v jedné maximálně dvou stejně platících firmách nesežene, tu možnost nemá.
Bravo. Titulek úplně o něčem jiným, než je článek.