Nesouhlasíš? Nekandiduj!

Jejich ohromující logika vypadá takto: tak vy tu naši Evropskou unii haníte, málo ji vychvalujete, hledáte na ni hnidy, ale po teplých místečkách se jen hrnete! Člověk se nad takovou moudrostí musí zamyslet a hned mu je to jasné. Kandidovat by měli jen ti, kdo se současnou politikou jakékoli instituce nadšeně souhlasí. Nelíbí se ti složení naší Poslanecké sněmovny? Tak tam nemáš co kandidovat! Kandidovat tam smějí jen ti, kdo jsou s prací sněmovny a hlavně s koaliční většinou spokojeni! To dá rozum. Kritici ať si brblají třeba po hospodách. Je přece nehorázné kandidovat někam, k čemu nevzhlížíte s posvátnou úctou! Že třeba do Senátu kandidují ti, kdo by ho chtěli změnit na skutečnou protiváhu vládnoucí většině, to by se mělo zarazit! Kandidovat tam mají jen takoví, kdo aktuální politiku podporují!

Pokrytecká kandidatura

Komu se stávající poměry jakékoli volené instituce líbí, tomu jde přece o správnou věc. Komu se ale ony poměry nelíbí, a přesto kandiduje, tak je to pokrytec a jen prahne po lukrativním místě. A nejen to. K volbám by i jako voliči měli chodit jen ti spokojení, kdo nemají výhrad k současné politice. Komu se politika vládnoucích sil nelíbí, ten by měl dát najevo svůj principiální odpor právě tím, že vůbec nepůjde k volbám. Co by tam taky dělal. Vždyť už jen účastí v oněch volbách se zapojí do systému, který neomaleně kritizuje!

A když už jsme u toho systému, všimli jste si, jak se nám definice (explicitní i implicitní) toho, co je systémové, a co už antisystémové, neustále posouvá? Člověk si ještě nedávno myslet, že protisystémoví jsou takové lidé, co si přejí návrat absolutistické monarchie, rozpuštění parlamentu či třeba nahrazení justičního systému lynčem. Ale kdepak. Současní „majitelé“ systému z něj vylučují už i zcela standardní politiky hlavního proudu. Trochu to vypadá jako v KLDR, kde mimo systém patří i ten, kdo na schůzích sice tleská, ale jen málo.

Nesystémoví politici

Na vlastní kůži to pocítili nový slovenský prezident Peter Pellegrini nebo i náš třeba opakovaný letitý předseda oportunistických a vždy s každým vládnoucích lidovců Cyril Svoboda. Oba jsou to krystaličtí unijní probruselští politici progresivní orientace, oba příslušníci hlavního proudu. Ale protože si vlivné síly na Slovensku vybraly jiného koně, najednou i tenhle krotký a zcela standardní stoupenec „mírného pokroku v mezích zákona“, jakým vždy Pellegrini byl, je najednou vystrkován na okraj, nebo spíš za okraj toho „jejich“ demokratického systému.

A Cyril Svoboda? Ten, který před lety posílal zpátky do školy tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause za výrok, že členstvím v EU přicházíme o část suverenity, ten který byl vždy zadobře s jakkoli složenými vládnoucími elitami a většinou byl i jejich součástí, ten je najednou pranýřován a skoro vylučován ze systému jen proto, že se se současnou vládní politikou ve svých názorech nekryje ze sta procent, ale jen z devadesáti osmi.

To vám, milí „systémáci“ v tom vašem systému za chvíli nikdo nezůstane. Vyloučíte ze svého systému skoro celý národ a budete jak jakešovské kůly v plotě. Ale třeba vám to stojí za to. Vystrčením vašich včerejších přátel z toho vašeho systému získáte nástroj na jejich šikanu, ostrakizaci a popřípadě převýchovu. No, možná se to u některých podaří. My ostatní se na to s potěšením budeme koukat.            

Čtěte také:

Miliónová vláda Být fér znamená lhát?
Být fér znamená lhát?
Končíme, zavíráme!
Strach dobrý, zlý a náš