O úniku z reality

Každý to máme nastavené jinak. Petr Pavel používá na únik z reality motocykl a novoroční projev, Fiala úvahy o možné kandidatuře na prezidenta, Rakušan se proměňuje v jestřába… a já chodím běhat.

Běh odvádí myšlenky jinam, ten do kopce jich pak člověka zbavuje úplně. Vyčistí mu hlavu a navodí tak pozitivní emoce. Blázni se smějí, jsou se vším spokojení, nikdy nebrečí. K resetu hlavy používám i jízdu na kole. Je to sice dražší, ale co dnes není.

S cyklistikou jsem začínal na Ukrajině. Půjčoval jsem si ji od babičky, která ji využívala na pravidelné vyjížďky do kostela. Bylo to skvělé kolo, ostatně jako vše, na co Ukrajinci sáhnou. Díky robustnímu rámu již z dálky budilo respekt a svými jízdními vlastnostmi, zejména při jízdě z kopce, si nic nezadalo s Favority mých mnohem šťastnějších kamarádů. Ukrajina byla v době mého mládí i díky mé skromnosti nejlepším sportovním náčiním na trhu. Tato parodie na bicykly z charkovského výrobního závodu splňovala dvě nejdůležitější kritéria pro kvalitní cyklistickou přípravu.

Byla to zejména vysoká hmotnost, která i přes rychle postupující korozi atakovala hranici dvaceti kilogramů, druhým kritériem pak byla absence řadícího systému. Kombinace obou parametrů sehrála zejména v kopcích důležitou roli při formování tělesné i duševní odolnosti každého mladého sportovce.

Už jsem kdysi zmínil vědecky ověřený fakt, že běh i cyklistika uvolňují endorfiny – hormony štěstí. Každý režim potřebuje poslušné, šťastné a spokojené lidi. Sport mu je dává. Otázkou je, kde dělá v mém případě současný systém levičácké pseudodemokracie, přikrmovaný mainstreamem, chybu. Jak je možné, že tento režim založený na podprůměrnosti, blbosti a fanatismu nedokážu při tak obrovském přetlaku endorfinu bezezbytku přijmout a být v něm šťastný?

Uběhat se k smrti?

Cítím, že bych se musel uběhat k smrti nebo objet na kole zeměkouli, abych pochopil, proč tak obrovská masa lidí, se kterými sdílím tuto zemi, v klidu přijímá fakt, že máme zničehonic prezidentský systém s napraveným bolševikem v čele a že se čeští vrcholní politici, nikoliv pouze v posledních čtyřech letech, stali děvkami (použito kvůli důrazu) německých ekonomických zájmů.

Kapitola víry v média mainstreamu je na zvláštní odstavec. Jak moc bych musel mít poškozený vlastní úsudek, abych se nechal vmanévrovat do ideologického boje idiotů s neexistujícím nepřítelem? Boje, jehož hlavním účelem je zakrytí korupce a praní špinavých peněz v nejvyšších patrech české i evropské politiky. Média mainstreamu se díky všudypřítomné otupělosti a fanatické nenávisti velké části populace už ani nesnaží při vymýšlení nejnovějších zpráv přemýšlet nad logikou, natož pravdivostí informací, které vypouští do éteru. Lehce zmanipulovatelní lidé jsou pro mě stejně nebezpeční jako jejich manipulátoři.

Po konstatování tohoto faktu si jdu zaběhat, potřebuji další endorfiny. Mám pak pocit, že se zvláště po loňských volbách přeci jen měníme k lepšímu. Bude to ale ještě běh na dlouhou trať.

Váš Kodlos.

Čtěte také:
Rozhlížím se po krajině…
Zpověď posluchače rádia
Advent a čert