Peníze a zdraví

Již od útlého dětství je péče o zdraví neoddělitelnou součástí našich životů. Cesta k dobré fyzické kondici jako důležitému předpokladu pro dlouhý a kvalitní život však není nikterak lehká a ne každý jedinec je ochoten ji podstoupit.

Z historických zdrojů víme, že si člověk důležitost zdraví a péče o něj uvědomoval od nepaměti. První snahy o léčbu byly zaznamenány již v pravěku, kdy tehdejší šamani systémem pokus/omyl a s využitím různých náboženských praktik léčili se střídavými úspěchy a neúspěchy důvěřivé členy vlastního kmene. Svá případná pochybení pak svedli na vyšší moc, vnějšího nepřítele nebo počasí.

Není také tajemstvím aplikování dvojího metru v tehdejší medicíně. O nemocné se ostatní členové tlupy buď starali, nebo je naopak opouštěli či vyhostili. V té době ještě neplatila žádná lékařská etická pravidla později známá jako Hippokratova přísaha, takže docházelo (i z ekonomických důvodů) spíše ke druhé variantě.

K udržení dobrého zdravotního stavu nedochází samovolně. Jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, jsou vedle kvalitního spánku a jízdy na kole především peníze. Hodně peněz. Jak známo, jejich nedostatek vytváří v lidském organismu napětí a tlak, tzv. stres, jehož dlouhodobé nadužívání může vést k různým zdravotním problémům, jako je např. cukrovka, nemoci srdce, psychické problémy či deprese.

Touha po spokojeném životě ve zdraví…

Peníze znamenají větší pocit svobody při každodenním kontaktu s lidmi (nejsme na nikom závislí), více času na sportovní aktivity a širší výběr zdravých potravin. Honba člověka za penězi, třebaže mu nepatří, se tedy dá vysvětlit jeho přirozenou touhou po dlouhém a spokojeném životě ve zdraví.

Předražené státní zakázky, náhlá zbohatnutí členů zájmových skupin po strategických rozhodnutích vlády, „chyby“ v majetkovém přiznání, politický multitasking (zvládání několika dobře placených funkcí současně), vysávání veřejných peněz provládními neziskovými organizacemi a loajálními médii, vytváření nových politických funkcí pro přátele či rodinné příslušníky, to vše se stalo součástí našich životů.

Část společnosti, zejména z řad nespokojených, negativisticky a prorusky smýšlejících jedinců ovlivněných prokremelskou propagandou, by mohla namítnout, že se jedná o obyčejnou zlodějinu pijavic přisátých na státní rozpočet. My však dle současné úrovně poznání již víme, že se v tomto případě nejedná o zvůli výkonné moci, nýbrž o přirozenou tužbu moderního člověka být zdravý a mít se dobře.

Závěrem bych rád upozornil, že pokusy lidí mimo elitu nepracovat, nevytvářet žádné hodnoty, a přesto žít v luxusu, jsou víceméně zbytečné. Tolik peněz na světě prostě není.

Čtěte také:
Kodlosův předvolební rádce
Byl jednou jeden král
Nová evoluční teorie