Jdu na západ. Je svěží letní den, vedro na padnutí. Zrovna míjím babičku, která si povídá se svým jezevčíkem a říká mu Baryku, kousek opodál zase skupinka školáků upřeným pohledem na displej chytrého telefonu živí youtubery a influencery z peněz svých rodičů. Všude voní tráva, protože je povolená, slunce pálí a stín stromů v betonové džungli není k nalezení.
V pátek byl poslední den školy. Viděl jsem na ulicích děti s úředním papírem v ruce. Spěchaly nebo se jen tak trousily domů, asi v závislosti na výsledku závěrečného hodnocení. Většina z nich ale vysvědčení neřeší. Naučily se od nás dospělých, jak lze formou zamlčování, mlžení a odvracení pozornosti od problému pracovat s negativními informacemi.
Jdu na západ. Zrovna procházím kolem zaparkované Tesly s poznávací značkou Zakarpatské oblasti. Hlasitě se mi směje, až jí bateriové články nadskakují a mlátí o kapotu. Když jsem jí poděkoval za to, že bojuje i za nás, urvalo jí to kola.
O kousek dál někdo nalepil na domovní vrata volební plakát s textem, že „teď jde o všechno“. Jak velký zmatek bych musel mít v hlavě, abych na tohle slyšel, pomyslím si. A kam až je ochoten zajít pán z plakátu při naplnění svého dalšího čtyřletého snu? Ptám se a hned mě napadá několik již osvědčených nástrojů pro jeho naplnění. Korespondenční volba a její rozšíření na nejodlehlejší oblasti světa, přísnější dohled státu nad dodržováním paragrafu o činnosti pro cizí mocnosti, využívání šifrovaných telefonů i pro běžnou komunikaci, zvýšená mediální opatrnost při obchodování s darovanými kryptoměnami či při vyvádění peněz z kampeliček, dále pak definitivní ovládnutí digitálních médií a kulturní fronty a nakonec úzká spolupráce s Bruselem při sčítání hlasů do Poslanecké sněmovny. Uvidím, nechám se překvapit. Každopádně tuším pár týdnů před volbami celkem slušný „fičák“. Nebo po nich?
Jdu na západ. Díky naší dálniční síti, která se za posledních třicet let nijak zásadně nezměnila (myslím k lepšímu), nejsem o moc pomalejší, než kdybych jel autem. Navíc kamiony, kterých je dle svazu dopravců po celé Evropě ještě málo, protože chybí řidiči, zauzlují během pracovního týdne mimo cyklostezky kompletně celou silniční infrastrukturu v Česku a ani na odpočívadlech si neodpočinete.
Mám trochu času, tak se zastavuji na oběd v hotelovém resortu u Olbramovic. V životě jsem větší Čapí hnízdo neviděl. Není divu, že vzbuzuje takový zájem českých a po napráskání do Bruselu i zahraničních médií.
Jdu na západ, procházím bývalým územím Sudet a blížím se k německým hranicím. Němci mě už z dálky sledují dalekohledem. Snažím se jít pomalu, abych nebudil dojem, že prchám. O chvíli později procházím přes jejich stanoviště bez povšimnutí. Aby ne, mám germánštější rysy než polovina obyvatel Berlína.
Jsem na západě. Konečně. Mají tady sice stejnou formu demokracie jako my, kdy poslušné a apatické ovce volí jednou za čtyři roky své zástupce, fanatické psychopaty opojené mocí, v lepším případě jen arogantní zloděje, přesto tu cítím obrovskou svobodu.
Mohu totiž nahlas říkat, co si doopravdy myslím. Nikdo mi tu nerozumí.
Čtěte také:
Běhejme, teď jde o všechno!
Don Pablo a spol.
Hokej před volbami a čápi se vrátili
Jdu na východ. Kolem mě se rozprostírá krajina, která vypadá jako z nějakého špatného sci-fi filmu. Všude kolem mě se potulují lidé s prázdnými pohledy, jako by se snažili najít smysl života v hromadě odpadků. Zatímco já se snažím najít cestu, oni se snaží najít něco k jídlu, ale většinou končí s prázdnýma rukama a plnými žaludky lží, které jim servíruje vláda.
Jdu na východ. Slunce pálí, ale vzduch je prosycený něčím, co se nedá přesně pojmenovat – snad zoufalstvím? Všude kolem mě se rozléhá ruština, jazyk, který zní jako špatně naladěný rozhlas. Mladí lidé se snaží najít práci, ale většinou končí jako influencerové, kteří se snaží prodat své duše za pár rublů. A zatímco oni sní o slávě, Putin si hraje s armádou jako s figurkami na šachovnici, přičemž mu zbyla jen čtvrtina strategického letectva. Kdo by to řekl, že se z Ruska stane země, kde se místo vojenské síly vyučuje umění lhaní?
Jdu na východ. Míjím billboardy s nápisy „Všechno je pod kontrolou“, a já se musím smát. Jak velký idiot musíte být, abyste na tohle skočili? Vláda lže jako když tiskne, a přitom se snaží přesvědčit lidi, že Ukrajina padne za tři dny. Tři roky už uplynuly a oni stále čekají na vítězství, zatímco se jejich armáda rozpadá jako starý papír.
Jdu na východ. Cestou potkávám skupinku důchodců, kteří si vyprávějí historky o „starých dobrých časech“, kdy bylo hovno ještě hovno a ne „strategická surovina“. Vzpomínají na časy, kdy se dalo žít bez strachu z toho, že vám někdo zaklepe na dveře a odvede vás na „výlet“ do neznáma. Teď se bojí i vlastního stínu, protože ví, že pravda je v Rusku trestným činem.
Jdu na východ. Zastavuji se na chvíli, abych si dal něco k jídlu. V restauraci, kde se jídlo podává s úsměvem, který vypadá jako maska, se snažím objednat. Číšník se na mě dívá, jako bych mu právě řekl, že chci objednat ruskou armádu. „Cože? To nemáme,“ říká a já se musím smát. Všechno, co tu mají, je zkažené, ale to je v pořádku, protože i pravda je tu zkažená.
Jdu na východ. Ačkoliv se snažím jít pomalu, cítím, jak mě tlačí vpřed. Možná je to touhou uniknout, nebo touhou najít něco, co by stálo za to. Ale vím, že východ je plný klamů a iluzí, a já se snažím najít cestu ven z tohoto bludiště lží.
Jsem na východě. Konečně. Mám tu svobodu říkat, co si myslím, ale nikdo mi tu nerozumí. A to je možná to nejlepší.
Kdybys šel místo na západ do prdele, prokázal bys této zemi službu.
Co bys musel být potom ty, ty tupá eurosvazácká kryso?
Eurosvazák. Tak nálepkování vám jde pěkně. Aspoň něco.
Dobře ti to ten dezolát řekl, eurosvazáku!
S pozdravem
Svině
Hele, nemáš tam nějaký vepře k zapůjčení? Když už mi IDe přiveze dceru, tak bych chtěl vidět, jak jí vopíchá vepř… Přivez pořádnou eurosvini.
Hele, místo nadavání v diskuzi bys mi měl přivézt tu tvou 12 letou dceru, cos mi slíbil, abych měl co pálit cigaretami. Kdy tě můžu čekat v Orlím hnízdě?
Omlouvám se Vaše hranatosti, dnes večer Vám jí přivezu. Pro jistotu jí eurosvážu.
Skvělý. Udělej pořádnej eurouzel, ať nezdrhne.
https://www.youtube.com/watch?v=2gD80FCexBk