Vybroušený diamant, nebo jenom laciný bezcenný šmuk?

Exkurz do minulosti Petra Pavla

Petr Pavel vyrůstal v rodině, kde oba rodiče byli komunisté a jeho otec byl kariérní důstojník ČSLA. Ze životopisu Petra Pavla se lze dočíst, že otec byl tím, kdo formoval jeho světonázor; což kupříkladu Petr Pavel sám k událostem srpna 68 formuluje slovy: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší.“

Petr Pavel si následně po vzoru svého otce sám od sebe vybral profesní kariéru vojáka a byl na to hrdý. Stal se vojákem, velmi ambiciózním vojákem, stal se výkvětem mezi příslušníky armády ČSLA. Kurz rozvědčíka, který studoval, byl pod přímým vedením moskevské GRU. A tam se učil, jak zakroutit krkem protistátním živlům, které by chtěly narušit lidově demokratické zřízení pod vedením KSČ.

A jak se sám Petr Pavel vyjádřil ke svému vztahu ke komunistické straně? „Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu.“

Pevnou názorovou ukotvenost ke komunistickým idejím, věrnost straně a lidově demokratickému zřízení dle mého soudu prokázal Petr Pavel i tím, že se jeho druhou ženou stala soudružka politručka Eva. Politruk v armádě ČSLA dbal na ideovou čistotu a dostatečné zapálení ke straně a vládě. A kdo jej neprojevoval dostatečně, tomu mohl politruk způsobit hodně škody i v civilu.

Co tím chci říct?

Poté, kdy si byl Petr Pavel jistý, že se lidově demokratický ráj opravdu v roce 1989 změnil, hbitě se přeorientoval a stal se důstojníkem Armády České republiky. A aby znovu ukázal svou loajalitu novému zřízení, účastnil se v mírových misích ve vojsky NATO (bez mandátu OSN) vybombardované bývalé Jugoslávii.

Předpokládám, že toto jeho angažmá – a pravděpodobně i jeho bývalá kariéra vojenského rozvědčíka, který mohl být dostatečně informačně vytěžen ve strukturách NATO – rozhodlo, že se stal jedním z důstojníků v generálním štábu NATO, odkud se dostal z generální štábu Armády ČR.

A teď, co mě přivedlo v úžas a oněmění – ECHO24 27. června uvedlo článek, ve kterém citují Petra Pavla: „Sám jsem patřil k lidem, kteří nedokázali prohlédnout zločinnou podstatu komunistického režimu. Ani jsem si nedokázal představit jinou alternativu komunistické moci. Tohoto období mé nevědomosti mohu pouze litovat, ale nebojím se to přiznat a poučil jsem se z toho.“

Takže opět „poučení z krizového vývoje“. Petr Pavel prokazuje neobvyklou míru názorové flexibility, která je vlastní pouze tvorům bezobratlým, tvorům bezpáteřním, tvorům nadmíru oportunistickým. A samozřejmě i ve své protoKolářem instalované funkci prezidenta České republiky využívá svých vojenských zkušeností, a také zapálení pro věc z doby členství v KSČ při prosazování stranické linie v boji s nekalými živly bez ohledu na právo, bez ohledu na Ústavu.

Vybroušený diamant, nebo jenom laciný bezcenný šmuk?

Je tedy opravdu generál Petr Pavel ten vybroušený diamant protoKoláře, nebo jenom laciný bezcenný šmuk agent Pávek pro domorodé indiány, za který kolonisté získávali zlato a území?

Já nejsem indián. Mám poměrně jasný morální hodnotový žebříček, kterým politiky poměřuji.

Čtěte také:
Za koho mluví Petr Pavel
Generál Pavel je náš první porevoluční prezident, který uvítal okupaci Československa
Prezident si na Dakaru splnil klukovský sen. Stálo to raketu, ale udělal dojem. Pavle, děkujem!